8,8 cm Flak 41 • Druhá světová válka • druhasvetova.com

 

 8,8 cm Flak 41

Základní technické údaje: 8,8 cm Flak 41

Ráže: 88 mm, rozměry: celková délka 9,658 m, šířka 2,4 m, výška 2,36 m, délka hlavně 6,548 m, délka drážkované části vývrtu 5,411 m, hmotnost: přepravní 11 240 kg, bojová 7 840 kg, rozsah náměru: + 90° až 3°, rozsah odměru: 360°, počáteční rychlost střely: 100 m/s, účinný dostup střely: 14 700 m, hmotnost střely: tříštivá 9,4 kg

V roce 1939 bylo německým plánovačům výzbroje jasné, že v dlouhodobé časové perspektivě by s neustálým zvyšováním výkonů letadel mohly existující protiletadlové kanony Flak ráže 8,8 cm a 10,5 cm ztratit účinnost. Proto zahájili vývoj nového kanonu ráže 8,8 cm. Na vývoj nové zbraně získala zakázku firma Rheinmetall. Společnost se při návrhu nového děla snažila využít všech poznatků získaných při vzniku a provozu starších kanonů Flak 18 a 37. Nový typ, byl navržen jako protiletadlová zbraň, která by se však rovněž dala použít i jako protitankový prostředek nebo jako polní a pobřežní dělo. Výsledkem vývojového programu završeného v roce 1941 byla velmi složitá konstrukce.

Kanon byl do výzbroje přijat jako 8,8 cm Flak 41. Až v roce 1943 se však na základě provozních zkušeností podařilo vyléčit většinu dětských nemocí této zbraně. Některé slabiny se však zcela odstranit nepodařilo. Jedním příkladem chronických problémů bylo střelivo. Němci používali náboje s dlouhou nábojnicí. Vystřelená nábojnice se často při vytahování z nábojové komory vzpříčila. Speciálně pro první vyrobené kanony se proto nábojnice musely vyrábět z vysoce kvalitní mosazi. Zbraně měly dlouhé hlavně složené ze tří nebo čtyř dílů. Součástí nabíjecího mechanismu byl automatický časovač zapalovačů. K odpálení náboje sloužily tři samostatné elektrické obvody. Kanon měl elektricky poháněný zasunovač nábojů. První vyrobené exempláře byly nasazeny v Tunisku, během posledních fází severoafrického tažení na jaře 1943. Na tomto bojišti kanony postihovaly četné technické problémy, takže měly jen velmi málo příležitostí ukázat se v lepším světle. Poté byly nasazeny výhradně k ochraně hranic Říše, kde byly po ruce dílny schopné provádět neustále vyžadované opravy.

Celkově však lze Flak 41 pokládat za úspěšnou zbraň. Pokud kanon fungoval, byl vynikajícím protiletadlovým prostředkem. Z technického hlediska se po válce všeobecně pokládal za nejlepší německý protiletadlový kanon. Vyžadoval však neúměrně náročnou údržbu a časté opravy. Při nerušené funkci dokázal vystřelit až 25 ran za minutu. Maximální účinný dostup střel byl 14 700 m. Ke střelbě používal různé náboje jiných zbraní ráže 8,8 cm. Přes slibné technické řešení se Flak 41 nikdy nevyráběl ve velkých počtech. Na jeho výrobu bylo potřeba značné části produkčního materiálu výrobce. Němcům nenapomáhala ani trvalá pozornost, kterou věnovaly vzdušné síly Spojenců hlavním výrobním místům. Další zpoždění výroby způsobil pokus o předání její části do Škodových závodů v Plzni. Nejvíce bojeschopných kanonů tohoto typu, celkem 318 kusů, měli Němci v lednu roku 1945.

 
Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
© 2008 - druhasvetova.com      design by Jakub M.             admin \ archiv aktualizací \ o webu \ kontakt