7,5 – cm lehký pěchotní kanon 18 - druhá světová válka | druhasvetova.com

 

7,5 – cm lehký pěchotní kanon 18

Základní technické údaje: leIG 18

Ráže: 75 mm, délka: kanonu 0,9 m, hlavně 0,884 m, hmotnost: bojová 400 kg, náměr: - 10° až + 73°, odměr: 12°, počáteční rychlost střely: 210 m/s, nejvyšší dostřel: 3 550 m

Z bojů 1. světové války si Němci odnesli ponaučení, že každý pěchotní prapor má mít vlastní dělostřelecké zbraně, které mu kdykoliv poskytnou potřebnou palebnou podporu. Tento závěr vedl k zavedení lehkých pěchotních kanonů do standardní sestavy výzbroje pěchotních praporů. Ve 20. letech byl proto jedním z hlavních úkolů německého zbrojního průmyslu, podstatně omezeného Versailleskou smlouvou, vývoj lehkého pěchotního děla. Již v roce 1927 přišla firma Rheinmetall – Borsig s konstrukcí 75 mm kanonu, který byl ke službě v armádě připraven v roce 1932. Zbraň se obvykle označovala jako 7,5 – cm leIG 18. První exempláře měly dřevěná loukoťová kola. Pozdější verze, u nichž se předpokládalo tažení za motorovými vozidly, měly kovové ráfky s pneumatikami.

Lehký pěchotní kanon měl neobvyklý závěrový mechanismus. Stlačením ovládací páky se celá hlaveň ve svém hranolovém vedení posunula dopředu, čímž se otevřel přístup do nábojové komory. Jedná se o německou originální konstrukci, nabízející neobvyklé řešení, které však v porovnání s konvenčními systémy své doby nenabízelo žádnou skutečnou výhodu. Neuplatnilo se u žádné další dělostřelecké zbraně. Ostatní součásti kanonu měly v podstatě obvyklé uspořádání. V bojových podmínkách se dělo osvědčilo jako odolná a spolehlivá zbraň, která však vzhledem ke své krátké hlavni měla jen omezený dostřel. Stejně jako u mnoha dalších dělostřeleckých zbraní té doby se počítalo s použitím kanonu leIG 18 i v boji proti tankům. K tomuto účelu se ke kanonu dodávala i kumulativní střela, jejíž účinnost však byla nízká. Kumulativní střela se používala velmi málo. Od základního provedení kanonu leIG 18 existovaly dvě varianty. Jedna z nich, určená jako výzbroj horských jednotek, měla označení leGebIG 18 ( lehký horský pěchotní kanon model 18 ). Kanon se vyvíjel po roce 1935. V podstatě se jednalo o kanon leIG 18, upravený tak, aby se dal snadno rozebrat na deset břemen, převážených soumary nebo lehkými terénními vozidly.

Snížení hmotnosti se dosáhlo použitím lafety s trubkovými rameny místo původní skříňové. Ochranný štít patřil do zvláštního vybavení. Kanon leGebIG 18 byl nakonec těžší než původní model, ale díky své rozebíratelnosti byl pro plnění předpokládaných bojových úkolů v horském terénu vhodnější. Původně se předpokládalo, že horský kanon bude jen dočasným řešením, které bude nahrazeno novými horskými kanony vyvinutými speciálně k danému účelu. Nakonec však zavedené kanony leGebIG 18 zůstaly ve výzbroji až do konce války. Existovala také varianta leIG 18 vyvinutá pro výsadkové jednotky. Měla označení 7,5 – cm leIG 18F ( výsadkový kanon ). Kanon se dal rovněž rozložit na čtyři díly, které se shazovaly na padácích ve speciálních kontejnerech. Výsadková varianta měla malá kovová kola, trubková ramena lafety a neměla ochranný štít. Výsadkových kanonů se nakonec vyrobilo jen šest kusů, neboť v okamžiku dokončení vývoje převzaly jejich roli bezzákluzové kanony.

 
Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
© 2008 - druhasvetova.com      design by Jakub M.             admin \ archiv aktualizací \ o webu \ kontakt