Základní technické údaje: 7,5 – cm Pak 40

Ráže: 75 mm, délka vlastní zbraně: 3,7 m, délka drážkované části vývrtu: 2,461 m, hmotnost: přepravní 1 500 kg, bojová 1 425 kg, odměr: 45°, náměr: - 5° až + 22°, počáteční rychlost střely: 750 m/s, dostřel: 7 680 m

V roce 1939 získali němečtí plánovači výzbroje v Berlíně informace o nové generaci sovětských tanků. Nový 50 mm kanon Pak 38 se právě začal připravovat k zavedení do výzbroje, ale již v té době se začala pociťovat potřeba výkonnější zbraně schopné čelit mohutné pancéřové ochraně nových tanků. Vývoj nové zbraně byl zadán firmě Rheinmetall – Borsig. Firma v podstatě upravila svůj 50 mm kanon na větší ráži 75 mm. Výsledná zbraň byla přijata do výzbroje v roce 1940 jako 7,5 – cm Pak 40. První sériové zbraně se však do výzbroje těžce zkoušených bojových jednotek na východní frontě dostaly až v průběhu roku 1941. Celkovým vzhledem se Pak 40 podobal svému předchůdci, ale kromě větších rozměrů se od něj lišil celou řadou detailů technického řešení. Základní uspořádání 50 mm kanonu bylo převzato beze změn. Předpokládal se však budoucí nedostatek výrobních surovin a především lehkých hliníkových slitin, které se předběžně využívaly ke stavbě bojových letadel pro potřeby Luftwaffe. Při výrobě Paku 40 se proto uplatnily různé druhy oceli.

Celková hmotnost kanonu byla pak podstatně vyšší než u menšího Paku 38. Kvůli urychlení a zjednodušení výroby se ochranný štít děla vyráběl z rovných ocelových plátů, v konstrukci zbraně se provedly ještě další ústupky technologickým požadavkům. Výsledkem byl vynikající kanon, schopný zničit prakticky všechny spojenecké tanky na všech bojištích. Kanon Pak 40 se vyráběl až do konce války. Existoval k němu odpovídající tankový kanon, který se postupně vyvíjel. Samotný Pak 40 sloužil po celou dobu války prakticky beze změn. Na jeho základě byla vyvinuta verze pro použití na palubě letadel a protitankový kanon pěchotních jednotek, s lafetou upravenou pro montáž kanonu s krátkou hlavní ráže 75 mm. Pak 40 se také montoval na lafetu 105 mm polní houfnice, čímž vzniklo lehké polní dělo.

I originální Pak 40 se někdy používal jako lehký pěchotní kanon. V roce 1945 existovalo několik dělostřeleckých formací, které používaly kanon pod označením 7,5 – cm FK 40. Nejdůležitější však bylo uplatnění Paku 40 jako protitankové zbraně. Němečtí dělostřelci jej považovali za nejlepší univerzální zbraň v německé výzbroji. Za oběť mu padly mnohé posádky spojeneckých tanků. Používal široký sortiment protipancéřového střeliva, homogenními průbojnými střelami počínaje a podkaliberními střelami s wolframovým jádrem Pzgr.40 konče. K dispozici byly i trhavé střely s velkou náplní trhaviny, s nimiž se uplatnil i jako hodnotná dělostřelecká zbraň a dále řada kumulativních střel. O účinnosti kanonu svědčí údaj o průbojnosti jeho střely Pzgr.40 ve vzdálenosti 2 000 m – střela probíjela téměř 100 mm pancíře. Při bojové vzdálenosti, která se pohybovala zpravidla kolem 500 m, jádrová střela dokázala probít až 150 mm pancíře.