Protiletadlový kanon 90/53 • Druhá světová válka • druhasvetova.com

 

Protiletadlový kanon 90/53

Základní technické údaje: Canonne da 90/53

Ráže: 90 mm, délka vlastní zbraně: 7,60 m, délka hlavně: 4,736 m, délka drážkované části vývrtu: 4,046 m, hmotnost: přepravní 8 950 kg, bojová 6 240 kg, rozsah náměru: + 85° až  - 2°, rozsah odměru: 360°, počáteční rychlost střely: 830 m/s, účinný dostup střely: 12 000 m, hmotnost střely: 10,33 kg

Canonne da 90/53 byl nejlepší protiletadlovou zbraní ve službě italské armády v letech 1941 – 1943. Tato vynikající zbraň se ctí obstála v porovnání s kterýmkoli svým současníkem. Vyznačoval se zdařilou moderní a účelnou stavbou. Jednalo se o další výsledek práce konstruktérů týmu společnosti Ansaldo. První vzorky byly vyrobeny v roce 1939. K výrobě byly schváleny celkem tři nejdůležitější varianty. Nejpočetnější verzí kanou 90/53 byl pravděpodobně model 41P, určený výhradně pro statické umístění. U výrobce armáda objednala 1 087 kusů. Dále objednala 660 kusů tažené verze model 41C. Dalších 57 kanonů bylo instalováno na různých těžkých užitkových automobilech ( Auticannoni da 90/53 ). Pozdější objednávka požadovala ještě dalších 30 hlavní pro montáž na samohybné pásové lafety.

Objednání zbraní byla jedna věc, jejich výroba věc druhá. Konečné výrobní počty nebyly zdaleka tak optimistické. Do července 1943 armáda převzala pouze 539 zbraní všech variant. Poté se výrobní linky dostaly do rukou Němců a výroba dále pokračovala pro potřeby německé armády. Německé jednotky v severní Africe již nějakou dobu používaly kanony 90/53. Znaly je jako velmi dobré zbraně, srovnatelné s jejich vlastními 88 mm kanony. Na první pohled se italský kanon podobal německému 8,8 cm Flaku 18 a Flaku 37, mezi zbraněmi však byla řada rozdílů a celková podobnost byla jen povrchní. Kanon 90/53 měl pivotovou lafetu umístěnou na křížové palebné platformě. Rozmístění ovládacích prvků na lafetě se značně lišilo od německých kanonů. Hlaveň italského kanonu byla jednodílná, zatímco německé kanony měly hlavně složené z několika částí. Italové kanon 90/53 příležitostně používali jako víceúčelovou zbraň. Někdy se uplatnily jako polní kanony velkého dostřelu.

Svým účinkem proti pancéřovým cílům se kanon 90/53 mohl měřit s německým 88 mm kanonem. Určitý počet kanonů dostalo také italské námořnictvo. Němci si jich vysoce cenili a po kapitulaci Itálie do své výzbroje zařadili všechny použitelné ukořistěné zbraně tohoto typu. Mnohé z nich putovaly do Německa, kde sloužily k obraně Říše jako 9 – cm Flak 41( i ). Oficiální německé označení bylo 9 – cm Flak 309(  i ). K prosinci 1944 německé záznamy hovoří o 315 kanonech tohoto typu, z nichž mnohé nepochybně sloužily na severu Itálie. Mnohé kanony 90/53 padly do rukou Spojencům během jejich postupu Itálií. Ukořistěné kanony se staly součástí výzbroje britských pobřežních protiletadlových baterií kolem nejdůležitějších přístavů.

 
Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
© 2008 - druhasvetova.com      design by Jakub M.             admin \ archiv aktualizací \ o webu \ kontakt