Krátký kanon ráže 105 mm model 1935 B - druhá světová válka | druhasvetova.com

 

Krátký kanon ráže 105 mm model 1935 B

Základní technické údaje: Canon de 105 court mle 1935 B

Ráže: 105 mm, délka vlastní zbraně: 1,76 m, hmotnost: přepravní 1 700 kg, bojová 1 627 kg, rozsah náměru: - 6° až  + 50°, rozsah odměru: 58°, počáteční rychlost střely: 442 m/s,dostřel: 10 300 m, hmotnost střely: 15,7 kg

V polovině 30. let začal francouzský dělostřelecký park připomínat veletrh starožitností. Naprostá většina zbraní měla svůj původ v období 1. světové války a pokud nebyla přímo zastaralá, byla přinejmenším zastarávající. Většinou se jednalo o kanony ráže 75 mm, které přes své nesporné úspěchy v 1. světové válce již nestačily ve 30. letech držet krok s dobou. Jejich skříňové lafety jim neumožňovaly vést palbu horní skupinou úhlů, účinnou při útoku na pevná obranná postavení. Francouzská armáda potřebovala nové, snadno přepravitelné polní dělo, které by mohlo poskytovat podporu mechanizovaným silám. Nakonec vznikly dvě zbraně, které měly uspokojit tyto požadavky. První z nich byl krátký kanon ráže 105 mm model 1934 S. Jednalo se o Sneiderovu konstrukci, dosti ortodoxní stavby i vzhledu, navíc s poměrně krátkou hlavní.

Ačkoliv zbraň nesla označení kanon, jednalo se spíše o houfnici. Nakonec byl model 1934 schválen do výroby, projektu však byla přiřazena jen nízká důležitost, neboť se více očekávalo od druhé zbraně. Ta vznikla ve státní konstrukční kanceláři Atelier Bourges a poprvé se objevila v roce 1935, od čehož je odvozeno její označení – krátký kanon ráže 105 mm model 1935 B. Model 1935 B byl na svoji dobu velmi pokrokově řešený, když měl opět poměrně krátkou hlaveň, dokonce ještě kratší než konkurenční kanon Schneider. Lafeta měla rozevírající opěrná ramena. Při jejich rozevření se zároveň částečně vyklonila kola, která tak vytvořila štíty chránící obsluhu děla. Ramena byla v palebném postavení ukotvena rydly na svých koncích. Kanon mohl mít rozměrná ocelová kola s pevnými obručemi nebo kola s pneumatikami,která umožnila přepravu kanonu za tahačem. Kanon střílel rychlostí až 15 ran za minutu, což byl na zbraň této ráže slušný výkon.

Model 1935 byl schválen do výzbroje. Jeho výroba však běžela tak pomalu, že i když původní objednávka zněla jen na 610 zbraní, nebyla nakonec splněna. V roce 1940 se výroba zastavila ve prospěch protitankových kanonů, které se v té době začaly považovat za důležitější. Do služby francouzské armády se do května 1940, kdy začala německá invaze, dostalo pouze 232 kanonů modelu 1935 a 144 kanonů Schneider model 1934. Na bojišti se zbraně osvědčily jako vynikající malá polní děla. Němci většinu z ukořistěných zbraní ponechali ve službě u svých jednotek. Německé označení 10,5 – cm leFH 325( f ) však odpovídalo tomu, čím tato zbraň skutečně byla – houfnicí. Zbraně se používaly k výcvikovým účelům u různých druhosledových okupačních jednotek. Podle některých materiálů se určitý počet zbraní stal výzbrojí pobřežních opevnění. Model 1934 dostal německé označení 10,5 – cm leFH 324( f ).

 
Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
© 2008 - druhasvetova.com      design by Jakub M.             admin \ archiv aktualizací \ o webu \ kontakt