Základní technické údaje: Canon légr de 25 antichar SA – L mle 1937

Ráže: 25 mm, délka vlastní zbraně: 1,925 m, hmotnost: bojová 310 kg, odměr: 37°, náměr: - 10° až  + 25°, počáteční rychlost střely: 900 m/s, dostřel: 1 800 m, hmotnost střely: 0,32 kg ( průbojná protipancéřová střela ), tloušťka probitého pancíře: 40 mm pancíře se sklonem 25° při střelbě na 400 m

První ze dvou typů francouzských 25 mm protitankových kanonů měl označení Canon légr de 25 antichar SA – L mle 1934. Zbraň vyráběla firma Hotchkiss. Kanon vznikl na základě konstrukce, která měla původně sloužit jako tanková výzbroj za 1. světové války, byla však rozpracována příliš pozdě a její vývoj byl zcela ukončen až v roce 1920. V roce 1932 přišla firma Hotchkiss s myšlenkou umístit kanon na lehkou lafetu s koly, čímž vznikla protitanková zbraň požadovaná armádou. Kanon do výzbroje přijali v roce 1934. V roce 1939 sloužilo ve výzbroji armády přes 3 000 těchto kanonů. Dalším 25 mm francouzským kanonem byl Canon légr de 25 antichar SA – L mle 1937. Tento pozdní příchozí byl výsledkem konstrukční a vývojové práce kanceláře Atelier de Puteaux  ( APX ).

Poprvé byl armádě nabízen v roce 1937. Do výzbroje byl přijat až v roce 1938 a jeho výrobní počty nikdy nedosáhly úrovně modelu 1934. Z vnějšku se model 1937 velmi podobal modelu 1934, byl však mnohem lehčí a měl poněkud delší hlaveň. Kanony měly ve francouzské armádě sloužit k odlišným účelům. Model 1934 dostaly téměř všechny obrněné jednotky francouzské armády, zatímco model 1937 byl ve výzbroji podpůrných rot pěchotních praporů. Kanon model 1937 byl tažen koňmi s použitím malé kolesy, na níž bylo uloženo střelivo, příslušenství a výstroj posádky. Při přepravě modelu 1937 se z hlavně snímala úsťová brzda konického tvaru a ukládala se nad zadek hlavně. Model 1934 byla celkem užitečná zbraň, jeho ráže však již byla příliš malá pro účinný boj proti německým tankům, které se v květnu 1940 valily do Francie. V té době model 1934 používala rovněž britská armáda. Existenci spojenecké spolupráce mělo demonstrovat rozhodnutí použít model 1934 jako protitankovou zbraň britského expedičního sboru, což však v praxi nepřineslo příliš dobré výsledky.

Britský expediční sbor byla v té době jediná plně mechanizovaná armáda v Evropě. Při pokusech tažení kanonu model 1934 za motorovými vozidly se brzy ukázalo, že je příliš subtilní na to, aby odolal tvrdým nárazům, ke kterým při přesunu docházelo. Britové proto převáželi kanon přímo na vozidlech a model 1934 se tak stal první britskou zbraní přepravovanou tímto způsobem. Model 1937 se uplatnil s ještě horšími výsledky. Byl ještě křehčí než model 1934 a byly s ním problémy i při tažení koňmi. Hlavní slabinou obou zbraní byl nízký výkon používaného střeliva, které mělo na pancíře nepřítele nepatrný účinek a nemohlo se použít při střelbě na vzdálenost nad 300 m. Dokonce i v roce 1940 to bylo příliš málo pro zajištění bezpečnosti posádek kanonů. Francouzská armáda ale do 25 mm kanonů vložila nemalé prostředky, takže velmi často byly jedinými dostupnými protitankovými zbraněmi. Při napadení Francie v roce 1940 padlo velké množství těchto kanonů do rukou Němcům, kteří část z nich dočasně používali pod označením 2,5 – cm Pak 112( f  ) a 2,5 – cm Pak 113( f  ) jako protitankovou výzbroj svých okupačních divizí. Po roce 1942 se kanony již zřejmě nepoužívaly.