76,5 mm kanon vz. 30 a 100 mm houfnice vz. 30 • Druhá světová válka • druhasvetova.com

 

76,5 mm kanon vz. 30 a 100 mm houfnice vz. 30

Základní technické údaje: 76,5 mm vz. 30

Ráže: 76,5 mm, délka vlastní zbraně: 3,606 m, hmotnost: přepravní 2 977 kg, bojová 1 816 kg, rozsah náměru: - 8° až  + 80°, rozsah odměru: 8°, počáteční rychlost střely: 600 m/s, dostřel: 13 505 m, hmotnost střely: 8 kg

76,5 mm kanon vz.30 a 100 mm houfnice vz.30.jpg

Po skončení 1. světové války se Rakousko – Uherská monarchie rozpadla na nástupnické státy. Jedním z nich bylo Československo, které zdědilo obrovské Škodovy závody v Plzni, zaměřené na výrobu zbraní. Československý stát se tak stal hlavním dodavatelem všech druhů výzbroje středoevropských států. Po roce 1919 však byl trh přesycen zbraněmi, které zbyly po 1. světové válce. Jediným způsobem, jak proniknout na trh, bylo nabídnout zákazníkům něco, co v poměrně široké nabídce scházelo. V roce 1928 konstruktéři vytvořili zbraň, se kterou se firmě mohl průlom na trh podařit.

Analytici firmy dospěli k závěru, že vzniká poptávka po univerzálních zbraních, použitelných různými druhy vojsk. Konstruktéři navrhli polní kanon s velkým rozsahem náměru, který umožňoval jeho použití ke střelbě na letadla, případně při bojové činnosti v horách. V té době nebyly žádné požadavky na protiletadlové zbraně ještě plně definovány a nově navržená zbraň firmy Škoda se setkala s určitým zájmem. Nová zbraň se vyráběla ve dvou podobách, jako 75 mm polní ( protiletadlový kanon ) a jako 100 mm polní houfnice, použitelná také pro boj v horách.

Zbraně nesly označení 75 mm kanon vz.  28 a 100 mm houfnice vz. 28. Jejich číselné označení bylo dáno rokem zahájení výroby 1928. Oba typy ihned našly zákazníky v Jugoslávii a Rumunsku. Měly lafety poměrně konvenčního vzhledu, který nedával tušit, že lze náměr hlavně měnit v rozsahu 80°. Na lafetu s loukoťovými koly se umisťovala tabulka střelby, která pomáhala v rychlém zamíření kanonu na letící cíle. Není třeba zdůrazňovat, že účinnost zbraní při střelbě na letadla byla značně neuspokojivá. Ke konci 20. let se již vědělo, že střelba na letadla se neomezuje pouze na zamíření hlavně vstříc obloze. V roli polních a horských děl se však obě zbraně osvědčily velmi dobře a s jejich použitím proti letadlům se nadále nepočítalo. Místo toho se kladl důraz na univerzálnost zbraní, danou snadnou rozebíratelností lafety na tři břemena, která se dala přepravovat na vozech tažených koňmi i v náročném horském terénu.

V roce 1930 se československá armáda rozhodla přijmout obě zbraně do své výzbroje, odtud plyne jejich označení vz. 30. Hlavním rozdílem v porovnání s vývozními zbraněmi byla změna ráže kanonu na 76,5 mm, požadovaná československou armádou. Tak vznikl 76,5 mm kanon vz. 30 a 100 mm houfnice vz. 30. Ta dostala nová kola s pneumatikami. Výsledkem provedených změn byla vysoce nadprůměrná kombinace kanonu a houfnice pro vyzbrojení polních baterií československé armády. Nakonec však zbraně nikdy nedostaly příležitost prokázat své kvality v rukou československých vojáků. Mnichovský diktát v roce 1938 a okupace zbytku země v roce 1939 způsobily, že Němci získali celý velký dělostřelecký park československé armády a potencionál plzeňské zbrojovky Škoda bez jediného výstřelu. Všechny československé zbraně a většina vývozních modelů nakonec sloužily v německých jednotkách. Firma Škoda byla nucena dodávat střelivo, náhradní díly a další zbraně podle požadavků německé armády. V německých službách se zbraně označovaly 7,65 – cm FK30 ( t ) a 10 – cm leFH 30 ( t ). Kanony i houfnice se používaly u nejrůznějších jednotek, od frontových polních baterií po pobřežní obranné pevnosti Atlantického valu. Svým uživatelům odváděly vynikající služby, nikoli však ve funkci protiletadlových zbraní.

 
Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
© 2008 - druhasvetova.com      design by Jakub M.             admin \ archiv aktualizací \ o webu \ kontakt