Složení rychlé divize

Velitelství

43 důstojníků, 16 poddůstojníků, 200 vojínů, 120 pušek, 93 pistolí, 4 lehké kulomety, 22 nákladních a 20 osobních automobilů, 2 motocykly s přívěsným vozíkem, 6 motocyklů, 1 jízdní kolo

20. pěší pluk

57 důstojníků, 12 poddůstojníků, 1 954 vojínů, 1 552 pušek, 623 pistolí, 101 lehkých a 24 těžkých kulometů, 12 minometů, 12 protitankových kanonů ráže 37 mm, 4 děla ráže 75 mm, 169 nákladních a 51 osobních automobilů, 2 motocykly s přívěsným vozíkem, 30 motocyklů, 50 jízdních kol

21. pěší pluk

63 důstojníků, 13 poddůstojníků, 1 752 vojínů, 1 183 pušek, 493 pistolí, 63 lehkých a 25 těžkých kulometů, 10 minometů, 12 protitankových kanonů ráže 37 mm, 4 děla ráže 75 mm, 171 nákladních a 35 osobních automobilů, 2 motocykly s přívěsným vozíkem, 26 motocyklů, 62 jízdních kol

11. dělostřelecký pluk

36 důstojníků, 12 poddůstojníků, 1 051 vojínů, 714 pušek, 294 pistolí, 28 lehkých a 28 těžkých kulometů, 16 děl ráže 100 mm vz. 30, čtyři kanony ráže 105 mm vz. 35, sto šestnáct nákladních a 32 osobních automobilů, 24 motocyklů, 27 jízdních kol

11. přezvědná skupina

13 důstojníků, 9 poddůstojníků, 425 vojínů, 253 pušek, 155 pistolí, 19 lehkých a 6 těžkých kulometů, 4 protitankové kanony ráže 37 mm, 54 nákladních a 9 osobních automobilů, 14 motocyklů, 140 jízdních kol

2. spojovací prapor

20 důstojníků, 6 poddůstojníků, 395 vojínů, 334 pušek, 113 pistolí, 12 lehkých kulometů, 47 nákladních a 22 osobních automobilů, 8 motocyklů

11. ženijní prapor

14 důstojníků, 8 poddůstojníků, 525 vojínů, 291 pušek, 41 pistolí, 19 lehkých kulometů, 65 nákladních a 7 osobních automobilů, 5 motocyklů

11. protitanková rota

4 důstojníci, 164 vojínů, 55 pušek, 114 pistolí, 6 lehkých kulometů, 12 protitankových kanonů ráže 37 mm, 19 nákladních a 4 osobní automobily, 4 motocykly

Protiletadlová skupina

10 důstojníků, 3 poddůstojníci, 362 vojínů, 4 lehké kulomety, 12 protiletadlových děl Oerlikon ráže 20 mm, 4 protiletadlová děla ráže 88 mm, 46 nákladních a 11 osobních automobilů, 6 motocyklů

Automobilní dílny

1 důstojník, 1poddůstojník, 37 vojínů, 9 pušek, 7 pistolí, 7 nákladních a 1 osobní automobil, 1 motocykl

Zásobovací služby

38 důstojníků, 7 poddůstojníků, 1 099 vojínů, 374 pušek, 155 pistolí, 9 lehkých kulometů, 168 nákladních a 13 osobních automobilů, 9 motocyklů, 2 jízdní kola

Celkový stav divize k 22. srpnu 1941

301 důstojníků, 90 poddůstojníků, 8 060 vojínů, 4 898 pušek, 2 111 pistolí, 265 lehkých a 57 těžkých kulometů, 22 minometů, 12 protiletadlových děl Oerlikon ráže 20 mm, 40 protitankových kanonů ráže 37 mm, 12 děl ráže 75 mm vz. 15, 4 protiletadlová děla ráže 88 mm, 16 děl ráže 100 mm vz. 30, 4 kanony ráže 105 mm vz. 35, 893 nákladních a 201 osobních automobilů, 6 motocyklů s přívěsným vozíkem, 133 motocyklů, 282 jízdních kol ( za povšimnutí stojí, že divize neměla žádná obrněná vozidla a žádné samopaly )

Rychlá divize dostala svůj první úkol 14. září, kdy byla vyslána, aby vystřídala 514. pluk 294. divize, který střežil břeh Dněpru mezi obcemi Okrajinka a Chodosovka. Divize si vybudovala postavení na březích nad řekou a dala k dispozici svou ženijní mostní jednotku a protiletadlovou skupinu německému XXXIV. sboru pro jeho chystané překročení řeky před útokem na Kyjev. Sověti se pokusili překročit řeku 16. září, ale byli odraženi. Během příštích čtyř dnů divize neustále rozšiřovala svůj úsek, protože sousedící německé jednotky byly postupně zapojovány do útoku. Divize zajistila břehy Dněpru a zajala 1 650 sovětských vojáků bez vlastních ztrát.

( Slovenští kulometčíci s těžkým kulometem vz. 24 )

Ve druhé polovině září začala divize postupovat na východ za čelními německými jednotkami. Přesunovala se po špatných cestách. V té době byla podřízena 2. tankovému sboru 1. tankové armády polního maršála von Kleista. Divize překročila u Kremenčugu Dněpr a na začátku října se zúčastnila obklíčení sovětských jednotek severně od Azovského moře. Rychlost postupu a občasné útoky sovětského letectva způsobovaly vysokou poruchovost vozidel. Většina byla vyrobena před válkou a byla konstruována pro výborné silnice předválečného Československa. Automobilní dílny divize měly plné ruce práce a nakonec musely zřídit střediska, kde se soustřeďovala poškozená vozidla. Například v dubnu 1942 bylo ze 32 nákladních automobilů Škoda 6ST 6 – L provozuschopných 30, ze 402 vozidel Tatra 27 jen 346, z 280 vozů Praga RV jen 100 a z 24 velitelských automobilů Praga AV jen 12. Rozkaz zastavit další postup, který divize dostala začátkem listopadu, jí přišel velice vhod. Divize měla obsadit pobřeží Azovského moře mezi Mariupolem a Taganrogem a zabránit sovětským pokusům o vylodění. Velitelství divize zorganizovalo pohyblivou obranu a pro lepší koordinaci svých jednotek, které byly roztaženy na frontě dlouhé 120 km, získalo dokonce rybářskou loď. Ta byla vyzbrojena kulomety a opatřena slovenskou vlajkou.

Jeden pěší prapor a jeho posilové jednotky byly koncem listopadu ponechány na pobřeží Azovského moře. Tři pěší prapory a jeden dělostřelecký oddíl byly německým XIV. sborem pověřeny úkolem vytvořit obrannou linii na řece Mius u Želeboku. Krátce po obsazení svých obranných postavení se slovenské jednotky staly cílem silných sovětských útoků a to brzy poté, co německé frontové divize ustoupily kolem slovenských pozic. Rychlá divize udržela svá postavení a dokonce podnikla několik protiútoků. Začátkem prosince se situace stabilizovala a divize si mohla vybudovat nová obranná postavení na kopcích na západním břehu řeky Mius. Plukovník Turanec byl ve stejnou dobu vystřídán ve funkci plukovníkem Malárem, což byl zkušený a oblíbený důstojník.

( Slovenští protiletadloví dělostřelci na břehu Azovského moře )

Divize zůstala ve svých obranných pozicích sedm a půl měsíce. Bránila 12 km úsek fronty, který se Sověti neustále snažili prolomit různě silnými jednotkami. Jednotky sovětské armády provedly během vánočních svátků masivní útok za podpory tanků, ale Rychlá divize svůj úsek udržela. Sovětské útoky trvaly až do jarních měsíců. Teprve německý útok na Charkov uvolnil sovětský tlak. Rychlá divize byla v červnu stažena z fronty a někteří její vojáci se konečně mohli vrátit domů, protože nastoupili noví záložníci. Během více než sedmi měsíců statické obrany ztratila divize 119 mrtvých, 576 raněných a 89 pohřešovaných.

Fronta se znovu pohnula 19. června 1942 a s ní vyrazila i Rychlá divize. Její nová organizace automobilních jednotek byla tak účinná, že se proudy nákladních automobilů pohybovaly rychleji než německé obrněné jednotky. Divize dosáhla 22. července Rostova na Donu a v následujících dnech byla první jednotkou Osy, která vytvořila předmostí na jižním břehu Donu. Armádní skupina Jih postupovala rychle vpřed a Rychlá divize byla v rámci XIV. sboru velice úspěšná. Koncem září postoupila o 800 km od svých zimních postavení na řece Mius.

( Slovenská kolona, kdesi v rovinách Sovětského svazu )

Od dubna 1942 byl divizním velitelem opět jmenován čerstvě povýšený generál Turanec, ale v září ho vystřídal plukovník Jurech, který byl povýšen na generála v prosinci. Jurech byl přesvědčivým odpůrcem fašistické vlády slovenského státu a plánoval dezerci celé divize k Sovětům. Divize zaujala obranná postavení jižně od Krasnodaru v Kutajské oblasti a zůstala v nich několik měsíců. Důstojníci z Jurechova štábu, kteří měli stejné politické názory jako on, kontaktovali Rudou armádu a projednali se sovětskými důstojníky dezerci celé divize. Byla naplánována na 28. ledna, ale vzhledem k rychle se měnící situaci na frontě byla divize neočekávaně stažena a tak k plánované akci nedošlo.

Divize v této době konečně dostala obrněné jednotky. Rota tanků vyjela z martinského nádraží 17. října. Měla dvě čety tanků ( šest LT – 38 a šest LT – 40 ), čtyři nákladní a jeden dílenský automobil. Vlak s rotou dorazil do Kerče o deset dnů později, tedy 27. října. Příští den byly tanky převezeny lodí do Tamaně a 29. října se přesunuly do Krasnodaru. Rota dosáhla Kutajskaju 2. listopadu. V následujících týdnech byly její tanky používány jednotlivě při průzkumu, k vyprošťování nákladních automobilů z bahna a dokonce jako nosiče munice pro dělostřelectvo, protože nákladní automobily nemohly projet blátem. Sovětská ofenzíva začala v lednu 1943.

( Dělostřelci Rychlé divize v obranných bojích na řece Mius )

Rychlá divize 27. ledna ustoupila na novou obrannou linii. Dne 31. ledna byla z této obranné linie stažena a 2. února dostala rozkaz přesunout se na Krym. Původně s sebou měla vzít i všechny těžké zbraně. Poškozená vozidla musela být zničena a přebytečné posádky byly přepraveny na Krym letecky z letiště Slavnajanskaja. Přibližně polovina mužstva divize byla evakuována jen s ručními zbraněmi. Zbývajících 2 500 mužů s těžkými zbraněmi bylo urychleně přesunuto do přístavu Tamaň, kde přečkali několik útoků sovětského letectva. Tito vojáci se nakonec přece jen nalodili a byli přepraveni na Krym. Ztráty na vybavení byly značné. Po evakuaci zbyl jeden tank, 237 nákladních a 29 osobních automobilů a 10 motocyklů. Divize předala část svých těžkých děl německým jednotkám a o značnou část přišla při ústupu. Na Krymu jí zpočátku zůstaly dva 105 mm kanony vz. 35 a pět 100 mm děl vz. 30. Německá armáda divizi předala 1 000 sovětských pušek, deset 82 mm minometů a 14 sovětských protitankových děl ráže 45 mm.

Úkolem divize byla obrana úžiny Perekop, Arbat a Salkev s přístavy Geničevsk, Chorly a Sivas. Svůj poslední tank používala jako pohyblivou zálohu, dokud nebyl 23. června odeslán na Slovensko spolu s deseti tankovými kanony a 20 tankovými kulomety vymontovanými z opuštěných tanků a ostatními poškozenými vozidly tankové roty. Většina personálu roty se vrátila se svými vozidly, ale někteří z důstojníků na Krymu zůstali. Ztráty Rychlé brigády za dobu bojového nasazení byly 1 235 padlých, 3 198 raněných a 3 154 nezvěstných, zběhů a zajatců.

( Slovenské dělostřelectvo s původně československými houfnicemi vz. 30 )

Po poměrně klidném období věnovaném výcviku, opevňovacím pracím a ochranou železnic byla divize 25. září 1943 zasazena do německého obranného postavení v prostoru Melitopol – Kachovka. Dne 30. října 1943, kdy byla divize v první linii, ztratila 45 důstojníků a 2 300 příslušníků mužstva, kteří se vzdali Sovětům. Poté zbytky divize ustoupily do prostoru západně od Chersonu. 20. pěší pluk zůstal obklíčený na Krymu. Ke 3. listopadu 1943 měla divize 5 337 mužů. V listopadu bránily zbylé jednotky pobřeží při ústí Dněpru a Bugu. Na přelomu let 1943 – 1944 budovala divize obranná postavení u Nikolajeva.

V únoru byly Slováci v obranném postavení severně od Oděsy. V této době se k divizi také vrátil z obklíčení 20. pluk. V dubnu velitelství Wehrmachtu sdělilo Čatlošovi na jeho naléhání o vyjmutí divize z bojových akcí, že doba si vyžaduje nasazení každého i posledního bojovníka. V té době měla divize 6 397 mužů. Po soustředění u řeky Prut byla divize po moři přepravena z Krymu do Rumunska. Dne 1. 5. 1944 začala reorganizace 1. pěší divize na 1. technickou divizi. Poté byla použita při budování obranných postavení pro Wehrmacht na území Rumunska a Maďarska. Po vypuknutí Slovenského národního povstání byla kompletně odzbrojena a vlivem velkého počtu dezercí klesly její počty na 2 300 osob. Ke dni 10. října 1944 prodělala velký přesun až do prostoru Balatonu. Po lednové mobilizaci v roce 1945 na Slovensku byla doplněna o 300 mužů. Koncem března byla převážná část zajata Rudou armádou.

Celkově je možné říci, že slovenští vojáci i důstojníci prokázali po počátečních potížích své bojové kvality. Rychlá divize se osvědčila jak v útoku, tak v obraně, často i proti silnějšímu protivníkovi. Divizi respektovala jak německá, tak sovětská armáda. Značná část divize si ve druhém roce války uvědomila, že bojuje na nesprávné straně a dezerce k sovětské armádě se začaly množit. V některých případech přešly frontu celé menší jednotky. Například na Krymu to bylo najednou 200 mužů a dalších až 300 v oděských katakombách. Tyto dezerce pravděpodobně přispěly k degradaci celé divize, protože Němci si uvědomili, že Slovákům nemohou dále důvěřovat.