Letectvo Slovenského státu • Druhá světová válka • druhasvetova.com

 

Letectvo Slovenského státu

Československé letectvo mělo celkem šest leteckých pluků. 1., 2. a 3. Ty byly smíšené, dále 4. byl stíhací a 5. a 6. bombardovací. Pouze 3. letecký pluk generála – letce Milana Rastislava Štefánika ( tento název používal až do podzimu 1940 ) byl posádkou na Slovensku s velitelstvím v Piešťanech. Po vytvoření slovenského státu byl přímo podřízen slovenskému MNO.

( Původně čs. lehké pozorovací/bombardovací Letovy Š – 328 zde již se slovenským označením )

Pluk měl v březnu 1939 toto složení:

                                              1. peruť

 9. pozorovací letka

Vajnory

       letouny Š – 328

64. zvědná letka

Vajnory

       letouny Š – 328

 

                                             2. peruť

12. pozorovací letka

   Spišská Nová Ves

           letouny Š – 328

13. pozorovací letka

   Spišská Nová Ves

     letouny Š – 328, AP – 32

49. stíhací letka

   Spišská Nová Ves

           letouny B – 534

 

 

                                                            3. peruť

37. stíhací letka

Piešťany

letouny B – 534

38. stíhací letka

Piešťany

letouny B – 534

39. stíhací letka

Piešťany

letouny B – 534, Bk – 534

45. stíhací letka

Piešťany

letouny B – 534

 

 

                                                                                             4. peruť

10. pozorovací letka

Nitra

letouny Š – 328

15. pozorovací letka

Nitra

letouny Š – 328, Š – 128, Š – 218, Š – 16, A – 230, A – 330

16. pozorovací letka

Tri duby

letouny Š – 328, Š – 16

náhradní letka

Piešťany

letouny Ba – 33, Ba – 34, AP – 32

cvičná letka

Vajnory, Piešťany, Nitra

letouny B – 534, Š – 328, E – 39, E – 241, Ba – 122, A – 100                                                                 A – 11, A – 200, B – 34, Š – 16, A – 211, D – 1

technická letka

Piešťany

_

letecký park

Nitra

                                                                  _

 letecké dílny

Nitra

letouny A – 11, A – 211, APb – 32, Be – 50, MB – 200

letecká střelnice

Malacky

letouny Š – 328, S – 616, S – 16, A – 230, A – 330

( Malacky se po 15. březnu 1939 ocitly v Schutzzone. Po roce 1940 – Kamenica n. C. )

 

Kamufláž a značení slovenských letadel

Během bojů proti Maďarsku na východním Slovensku v březnu 1939 slovenská letadla ještě měla původní československé označení. První výsostné označení slovenských letadel bylo zavedeno až 23. června 1939, kdy čs. znaky na směrovce a na křídlech překryl bíle lemovaný dvojramenný červený kříž na modrém kruhovém podkladu. Po zahájení polské kampaně byl 10. září 1939 kolem dosavadního znaku ( pro větší výraznost ) ještě zaveden 15 cm široký bílý kruh. Toto označení navíc na obou stranách trupu a na křídlech doplnil německý Balkenkreuz ( trámový kříž ). Tato atypická úprava označení letadel se používala až do března 1941.

Od 15. října 1940 bylo na základě doporučení německé letecké mise při slovenském MNO zavedeno nové označení letadel SVZ, které však bylo zveřejněno až 3. února 1941. Díky tomu se ještě na jaře 1941 v praxi používalo obojí označení. Novým označením byl bíle lemovaný modrý kříž s červeným terčem uprostřed v rozměrech německého vzoru. Zároveň s tímto novým výsostným označením bylo zaváděno označení letek a školy. To se skládalo z bílých písmen na obou stranách trupu a z čísla, které uvádělo pořadí letadla v letce.

( Výsostné znaky SVZ ( Slovenské vzdušné zbraně ) používané v období říjen 1940 – 1945 )

Dne 19. července 1941 byl vydán rozkaz, podle něhož musela být všechna letadla určená k bojovému nasazení opatřena světle žlutým 50 cm širokým pásem. Podobně byla pro východní kampaň natřena i letadla ostatních spojenců Osy. Od 6. září 1941 navíc další rozkaz nařizoval natřít světle žlutou barvou i přední část trupu včetně vrtulového kužele do hloubky 50 cm. Toto označení ( včetně celé žluté směrovky ) se průběžně začalo objevovat i na cvičných a kurýrních letounech včetně strojů Letecké školy. Naprosto důsledně se ale tato úprava nedodržovala, takže se vyskytovaly různé varianty. Takto označená slovenská vojenská letadla létala až do srpna 1944. V průběhu povstání vznikla u Kombinované letky tzv. povstalecká úprava výsostného znaku a letadla, u nichž se předpokládaly přelety přes frontu, byla navíc ojediněle opatřena sovětskými hvězdami.

Po 14. březnu 1939 měly slovenské vojenské letouny, které byly předurčeny pro bojové použití, čs. kamufláž – shora khaki, zespodu stříbrný nátěr. Spodní stříbrný nátěr byl ale od roku 1941 postupně nahrazován světle modrým. Cvičná letadla zůstala celá stříbrná ( jako v ČSR ). Jediným exemplářem, který měl vícebarevnou kamufláž, byl jediný letoun typu B – 71. Obdržel ji před mobilizací v roce 1938 a skládala se z tmavohnědé, šedozelené, špinavě zelené a modrošedé barvy. Stroje Bf 109E, které začali na Slovensko dodávat Němci, měly zpočátku původní německou kamufláž sestávající z černozelené a tmavozelené barvy stříkané v nepravidelných segmentech ( shora ) a světle modré ( zespodu ). V dalších dodávkách následovaly stroje nastříkané shora v nepravidelných skvrnách tmavošedou a středně šedou, zespodu světle modrou barvou a to i u později dodávaných letounů Bf 109G. Cvičné stroje byly z Německa dodávány šedé a ostatní dopravní, kurýrní, zvědné a bombardovací letouny, jež Slovensko od Německa zakoupilo, byly v první verzi německé kamufláže – shora černozelené, tmavě zelené, nebo jen stříkané jednou z těchto barev a zespodu světle modré.

 

 

 
Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
© 2008 - druhasvetova.com      design by Jakub M.             admin \ archiv aktualizací \ o webu \ kontakt