Ľudová strana založila v roce 1923 Rodobranu. Byla to polovojenská organizace určená k ochraně funkcionářů a majetku strany a k ochraně schůzí strany proti politickým odpůrcům. Rodobrana byla tajně vyzbrojena. V Československu byla několikrát zakázána. Její členové nosili černé uniformy a košile a vysoké holínky.

Rodobrana byla v roce 1938 změněna na Hlinkovu gardu, která byla podobná německým jednotkám SA. Byla to polovojenská organizace pod kontrolou vládnoucí strany, které také byla jedině odpovědná. Hlinkova garda byla používána k policejním účelům a k terorizování opozice. Členství v Hlinkově gardě bylo původně podle vládního nařízení 220/39 povinné pro všechny muže slovenské národnosti. Ale na základě odporu starých členů bylo změněno na dobrovolné. Po vypuknutí války byla Hlinkova garda rozšířena a v některých případech dokonce přejímala úkoly armády ( například na začátku polského tažení, kdy střežila slovensko – maďarské hranice ). Později byla použita zejména pro zajišťování židů před deportací a pro hlídání táborů nucených prací.

( Příslušníci Hlinkovy gardy ve svých černých uniformách )

V září 1944 byly vytvářeny pohotovostní jednotky Hlinkovy gardy jako plně vojenské jednotky. Příslušníci jejich polních rot nosili německé uniformy a spolupracovali přímo s německým Sicherheitdienstem a Sicherheitpolizei. Jejich činnost byla řízena nově zreorganizovaným HVHG ( Hlavné velitelstvo Hlinkovy gardy – krycí jméno Lipa ) pod novým velitelem Otomarem Kubalou a jeho poradci z řad SS. HVHG mělo sedm oddělení ( osobní a organizační, zpravodajské, hospodářské, kulturní, zdravotnické, právní a evakuační ) a delegovalo čtyři vládní přidělence, kteří vykonávali dozor a kontrolovali vykonávání rozkazů HVHG příslušnými POHG ( Pohotovostní oddíly Hlinkovy gardy ). POHG měly úzce spolupracovat s Němci a měly přísně zakázáno jednat na vlastní pěst. Ačkoli byly podřízeny armádnímu soudnímu systému, nebyly nikdy částí armádní organizace.

( Muži z Hlinkovy gardy )

Pohotovostní jednotky Hlinkovy gardy měly celkem 38 pohotovostních skupin, šest polních rot a tři polní prapory s celkem asi 5 000 muži. Byly používány pro strážní a doprovodné služby. Jejich protipartyzánské jednotky ( Edelweiss, Snežienka, Josef, ZbV7, 15, 27, 29 ) měly celkem 2 568 mužů. Tyto jednotky byly Němci hojně využívány, protože dobře znaly terén a obyvatelstvo svých úseků. Protipartyzánské jednotky nosily buď československé, nebo italské ( zelenošedé ) předválečné uniformy s přilbami vz. 32, černé holínky, černé výložky na límci a 2,8cm širokou černou pásku se stříbrným nápisem Hlinkova garda na levém rukávu. Některé z těchto jednotek byly pro svou brutalitu stejně obávané jako jednotky SS. Po skončení války bylo jejich 2 876 obětí exhumováno z hromadných hrobů. Hlinkova garda byla organizována teritoriálně na župy a okresy. Důstojníci byli cvičeni v německém Sinsheimu a v Bojnicích. Jejich instruktoři se rekrutovali z příslušníků Waffen – SS. Členství v gardě bylo limitováno věkem od 18 do 60 let. Hlinkova mládež byla organizována podle vzoru Hitlerjugend a zahrnovala děti od šesti let.