Boj o Lipovec - druhá světová válka | druhasvetova.com

 

Boj o Lipovec

Lipovec je vzdálen asi 8 km od Ščaslivé. Obě vesnice byly spojeny nedlážděnou silnicí, která byla široká asi 5 – 7 metrů. Obrana Lipovce byla svěřena 44. sibiřské horské divizi pod velením generála Kačenka. Divize sestávala z pěších pluků ( 305. a 319.) a z částí 25. a 295. pěšího pluku, jejichž vojáci byli vyčerpáni z předchozích bojů. Motorizovaná přezvědná skupina Rychlé brigády zahájila postup 22. července v 04:30. Její čelní jednotka sestávala ze tří obrněných automobilů a z čety cyklistů. Na první sovětskou jednotku ( v síle přibližně jedné roty pěchoty ), která byla dobře zakopaná v liščích norách, narazila si 3 km před Lipovcem. Hlavní síly brigády mezitím vyrazily k útoku v 05:00.

V šest hodin ráno byla celá přezvědná skupina zatažena do boje. To již byla posílena dvěma četami tanků ze 3. roty útočné vozby, rotou pěchoty, dvěma četami cyklistů a jednou baterií 1. dělostřeleckého oddílu 11. dělostřeleckého pluku. Obě strany soustředily své úsilí na nízký kopec, který ovládal západní přístup k Lipovci. Tankové čety postupovaly k tomuto kopci otevřeným polem, protože sovětské dělostřelectvo bylo dobře zastříleno na přístupovou silnici. Tanky využívaly nerovností terénu a zahájily palbu na Lipovec a sousední Kamionku. Dva z nich se oddělily a vyrazily na pomoc přezvědné skupině. Protože sovětská pěchota neměla protitankové kanony, oba slovenské tanky hladce překonaly její odpor a umožnily tak vlastní pěchotě proniknout touto částí sovětské obranné linie.

( Slovenský lehký tank LT – 38, zničený při bojích o Lipovec )

Osm tanků LT – 35 z hlavních sil brigády mezitím vyrazilo na pomoc cyklistům přezvědné skupiny, kteří byli zastaveni sovětskou pěchotou. Tanky překonaly bez palby liščí nory, ale na žádost pěchoty se vrátily, aby pomohly likvidovat odpor obránců v tomto prostoru. Sovětské minomety a dělostřelectvo vedly palbu z prostoru obce Kamionka a také z kopce východně od Feliksovky. I přes jejich palbu se čelním jednotkám brigády podařilo kolem desáté ráno dobýt kopec mezi Lipovcem a Feliksovkou. Zbytek brigády byl v proudu připraven následovat přední voj do Lipovce. Plukovník Pilfousek nařídil v 10:15 všeobecný útok na Lipovec. Všeobecný útok začal ve 12:30 dělostřeleckou přípravou, do které se zapojilo jak dělostřelectvo, tak tanky. Tanky v součinnosti s pěchotou dobyly kopce na obou stranách cesty vedoucí do Lipovce. Motorizovaná pěchota a protitankové kanony následovaly tanky po silnici, ale sovětské dělostřelectvo na ně zahájilo přesnou palbu a ničilo nákladní automobily jedno za druhým. Dělostřelectvo brigády se pokusilo umlčet sovětské dělostřelce, kteří okamžitě přenesli palbu na slovenské baterie. Dělostřelecký souboj trval téměř hodinu.

Sovětský odpor sílil. Kopec na pravé straně silnice byl zvlášť silně bráněn a brigádě se nepodařilo sovětské vojáky z této pozice vytlačit. Čelní jednotky brigády dosáhly kolem 16:00 předměstí Lipovce a postupovaly k železniční stanici, kterou krátce nato ovládly. Prapor útočné vozby ztratil během tohoto boje dva tanky LT – 35. První byl zasažen minou z minometu do otevřeného poklopu velitelské věžičky. Jeho velitel byl zabit a zbytek posádky musel tank opustit. Předek tanku LT – 40 byl v Lipovci zasažen protitankovým kanonem, který přerazil hnací poloosu a zničil spojky. Přibližně ve stejnou dobu začala brigáda stahovat své tanky do prostoru asi 1 km na jih od Feliksovky k doplnění paliva a munice. Tanky 3. roty bojovaly u Kamionky. Během přesunu na shromaždiště uvázly dva tanky LT – 35 v rozbahněném terénu a musely být svými posádkami opuštěny. Jeden z nich byl protivníkem v noci zničen a nepodařilo se ho opravit.

( Slovenské jednotky na cestě do Lipovce )

Plukovník Pilfousek nařídil v 17:00 celé brigádě, aby se přesunula do Lipovce, protože byl přesvědčen, že Lipovec již byl dobyt. Zatímco brigáda postupovala po jediné silnici do Lipovce, zahájily dva sovětské pěší prapory protiútok, který podporovala silná dělostřelecká palba z prostoru Kamionky. Tento protiútok směřoval do pravého boku slovenských jednotek postupujících po silnici Ščaslivá – Lipovec a rozdělil brigádu na dvě poloviny. Jednotky bojující vpředu a v Lipovci byly odříznuty od hlavních sil, které začaly v panice ustupovat do Ščaslivé. Sovětský protiútok se podařilo zastavit až asi 2 km před Ščaslivou.

Na pomoc jednotkám bojujícím v Lipovci bylo kolem 18:00 vysláno pět tanků 2. roty a jeden tank z 1. roty útočné vozby. Tyto tanky se dostaly do Lipovce, kde se k nim připojil jeden tank 3. roty. V Lipovci se rozpoutal tvrdý boj. Tanky pronikly k rotě protitankových kanonů a k obrněným automobilům. Jeden automobil již po zásahu hořel, další byl zajat sovětskými vojáky a byl získán zpět až následujícího dne ( už s namalovanými rudými hvězdami ) a třetí byl poškozen. Tanky s obrněnými automobily bojovaly ve vesnici až do 22:00, kdy se jim podařilo za boje ustoupit. Sovětské protitankové kanony aktivně pronásledovaly slovenské tanky i během ústupu a podařilo se jim zasáhnout jeden tank LT – 35, který musel být opuštěn a LT – 38, který po zásahu vybuchl a byl zcela zničen.

( Slovenští vojáci odpočívají u obrněného automobilu OA. vz. 30 )

Obranné postavení brigády bylo mezitím posíleno dvěma rotami cyklistů 97. pěší divize a fronta byla stabilizována. Ráno brigáda obsadila Lipovec bez boje, protože jednotky Rudé armády se v noci stáhly. Během bojů o Lipovec brigáda ztratila 75 mrtvých, 167 zraněných, 2 zajaté a 17 pohřešovaných. Dále přišla o tři tanky LT – 35, jeden LT – 38, jeden LT – 40 a mnoho nákladních automobilů. Úplně zničen byl také obrněný automobil OA. vz. 30 a dva další byly těžce poškozeny, stejně jako pět tanků LT – 35, jeden LT – 38 a jeden LT – 40. Boj o Lipovec odhalil několik faktů. Ukázal, že brigáda nebyla dostatečně silná k tomu, aby mohla porazit plnohodnotnou divizi, která bránila připravená obranná postavení. Ačkoliv mužstvo brigády bojovalo z velké většiny statečně, průzkum nebyl dostatečný, dělostřelectvo nedokázalo umlčet sovětská děla a minomety a brigáda bojovala izolovaně, tedy bez kontaktu a koordinace se svými sousedy ( 24. pěší divizí na severu a 97. pěší divizí na jihu ). Brigáda také neměla dostatek pěchoty pro podobný útok a ačkoliv její obrněné jednotky tento nedostatek do určité míry vyrovnaly, při bojích v zastavěných oblastech byly tanky ve značné nevýhodě.

Automobilní dílny brigády měly dostatek náhradních dílů a byly schopny opravit všechna poškozená vozidla, ale jejich personál předstíral nedostatek prostředků a neschopnost vozidla opravit. Dílnám se nakonec podařilo ovlivnit rozhodnutí stáhnout celý prapor útočné vozby na Slovensko pod záminkou, že tanky nemohou být opraveny v polních podmínkách. Většina antifašisticky přesvědčených důstojníků je podporovala. Prapor vytvořil kolonu, ve které nepoškozené tanky vlekly poškozená vozidla až do Tarnopolu, kde byl celý prapor naložen na plošinové vagóny a odvezen do Samboru. Tam byl zorganizován konečný transport domů. Prapor dorazil naložen na dvou vlacích do Turčianského Sv. Martina o jedenáct dnů později. Kromě svých vozidel si přivezl i devět ukořistěných traktorů Komsomolec, dva sovětské nákladní automobily a dva tanky BT.

( Slovenská pěchota postupuje obilným polem k Lipovci )

Zbytek brigády byl přidělen k německé 295. divizi. Brigádní dělostřelectvo podporovalo postup této divize, zatímco pěchota brigády tvořila její zadní voj až do Kalniku. Němci brzy zjistili, že slovenští pěšáci byli po boji o Lipovec velice citliví na dělostřeleckou a hlavně minometnou palbu, která vyvolávala v jejich řadách paniku, což mělo za následek to, že opouštěli svá postavení. Sám slovenský plukovník Turanec si zapsal do deníku: „Mužstvo je v podstatě zbabělé, jakmile Rusové zahájí palbu, utíká. Důstojníci jsou při útoku vzadu, ale při ústupu jsou v prvních řadách.“

Dne 23. července 1941 se generál Čatloš rozhodl reorganizovat všechny slovenské jednotky na východní frontě do dvou divizí. Rychlé a Zajišťovací. Rychlá divize byla vytvořena operačním rozkazem z 25. července. Jejím velitelem se stal plukovník Turanec. Plukovník Malár byl jmenován velitelem Zajišťovací divize. Rychlá divize neměla v době svého vzniku vůbec žádná obrněná vozidla, protože všechna byla poslána zpět na Slovensko k opravám. Její hlavní silou byly dva motorizované pěší pluky a dělostřelecký pluk. Tyto jednotky se soustředily nedaleko Lvova a tam tři týdny procvičovaly součinnost pěchoty s dělostřelectvem. Po závěrečném cvičení byla divize 18. srpna přesunuta do Proskurova a odtud do Bílé Cerekve, kde se spojila s jednotkami Rychlé brigády. Dne 22. srpna byla vytvořena konečná podoba divize, která se přesunula do Skvira, kde probíhal několik dalších týdnů výcvik. V té době již byla podřízena německému XXXIV. sboru, který byl součástí 6. armády ze skupiny armád Jih pod velením polního maršála von Runstedta.

 
Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
© 2008 - druhasvetova.com      design by Jakub M.             admin \ archiv aktualizací \ o webu \ kontakt