Rumunská samohybná děla TACAM R - 2 v boji – Druhá světová válka – druhasvetova.com

 

Rumunská samohybná děla TACAM R - 2 v boji

Původně československé lehké tanky LT 35, v rumunské armádě označované R - 2, byly v roce 1944 již beznadějně zastaralé. Rumuni se proto pokusili na jejich podvozku zkonstruovat samohybku, která by měla větší šanci v boji se sovětskými středními tanky T - 34.

Od února do července 1944 se jim podařilo přestavět 20 lehkých tanků na samohybné dělo, vyzbrojené kořistním světským 76,2 mm kanonem. Obrněnec dostal označení TACAM R - 2. Prvních sedm kusů bylo v červenci 1944 testováno na střelnici Protitankového výcvikového střediska v Dadilovu.Při střeleckých zkouškách, které se prováděly na ukořistěných "Té třicet čtyřkách" však Rumuny čekal šok, střela totiž probíjela čelní pancíř sovětského tanku na vzdálenost pouhých 500 metrů. Proti novým těžkým IS - 2 se však výzbroj ukázala jako zcela neúčinná. Zároveň se ukázal jiný problém, ovládání kanonu bylo ve stísněných podmínkách nástavby obtížné a sovětská optika naprosto nevyhovovala. I proto nařídilo Velitelství mechanizovaného vojska 22. července 1944 zastavení přestavby druhé série 20 vozidel R - 2 na samohybné dělo TACAM R - 2. Následně se objevily návrhy přezbrojit stroj novým domácím protitankovým kanonem Resita Md. 1943 ráže 75 mm, nebo německým 88 mm kanonem Krupp M. 1937, případně měla být vozidla přestavěna na plamenometné tanky. Nicméně k realizaci těchto záměrů již nedošlo.

( Jedna ze samohybek TACAM R – 2 se v rumunské Bukurešti dochovala do dnešních dní )

Postavená vozidla TACAM R - 2 zformovaly základ 63. roty samohybných děl, jež se stala součástí 1. školní tankové divize. Po rozdrcení rumunsko - německé fronty v samotném Rumunsku, zhroucení Antonescova režimu a následném přechodu na stranu Spojenců byl ve Výcvikovém středisku pro motorizaci v Targovisti na konci srpna 1944 postaven Tankový oddíl, který kromě tankového praporu disponoval i protitankovým praporem vybaveným dvanácti samohybnými děly TACAM R - 2.Tankový oddíl se poté střetl v okolí Bukurešti a v prostoru Oarba de Mures v Sedmihradsku s bývalými německými spojenci. Následně došlo z 1. školní tankové divize k vyčlenění malé tankové jednotky pod velením majora Popeska, který pravděpodobně disponoval 12 samohybkami TACAM R - 2. "TACAMY" poté svedly boj s ustupujícími Němci u Ploešti.

Zbytky rumunských obrněných jednotek se 1. října 1944 seskupily do Tankové skupiny zařazené do 4. armády, která mj. disponovala i šestnácti samohybnými děly TACAM R - 2. Příslušníci tankové skupiny poté bojovali v Sedmihradsku s německo - maďarskými útvary, aby se v Maďarsku probili až k řece Tise. Tam byla rumunská Tanková skupina rozpuštěna. Do té doby přišli Rumuni mj. o 10 samohybných děl TACAM R - 2.

Do bojů na území Československa a poté i Rakouska nasadili Rumuni 2. tankový pluk vedený plukovníkem Stanou Zatreanem. V jeho rámci, respektive v řadách 2. praporu ( 3. roty ) zahájilo postup i pět samohybek TACAM R - 2. Na území jižní Moravy vkročili rumunští tankisté 20. dubna 1945. Byli to příslušníci smíšené roty 2. tankového pluku, kteří nasadili do boje i dvě samohybky TACAM R - 2. Jedna z nich byla zničena nepřítelem u Pasohlávek, poslední bojeschopná samohybka byla zničena počátkem května u Znojma. Dnešních dní se v rumunském vojenském muzeu v Bukurešti "dožilo" jedno samohybné dělo TACAM R - 2.

 

 

 
Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
© 2008 - druhasvetova.com      design by Jakub M.             admin \ archiv aktualizací \ o webu \ kontakt