Obrovské ztráty, jež Rudá armáda utrpěla v roce 1941, mj. i v tancích ji nutily k nepřetržitému snižování velikostí jejích obrněných jednotek. V prosinci 1941 se dříve tankové sbory smrskly na malé tankové brigády, každá přitom sestávala ze dvou tankových praporů a „malého“ motorizovaného praporu pěchoty.

( Nástup příslušníků a techniky sovětského tankového praporu z podzimu 1942, v té době se již začala projevovat evakuace výrobních komplexů za Ural, které teď ve velkém chrlily novou výzbroj, jako např. tyto střední tanky T – 34/76 )

Každý takový tankový prapor byl teoreticky složen z 8 lehkých tanků T – 60, 10 středních tanků T – 34 a 5 těžkých tanků KV – 1 to nám tedy dává počet pouhých 46 obrněnců ( všechny tři typy dohromady ) na celou tankovou brigádu!

Přestože tyto menší formace byly mnohem snáze ovladatelné než předchozí tankové divize a sbory, ubíral jim hodně na potencionální taktické flexibilitě kritický nedostatek vozidel vybavených radiostanicí a též nedostatečný výcvik sovětských tankistů.