V období mezi dvěma světovými válkami disponovali Novozélanďané pouze omezeným počtem obrněných automobilů, dislokovaných u policie a některých pěších pluků. Výraznou změnou se stal 1. ledna 1942 vznik Novozélandského obrněného sboru ( New Zealand Armoured Corps ), do něhož přešly stávající teritoriální, později přejmenované pluky lehkých obrněných vozidel, jichž se však vojsku citelně nedostávalo. Sbor byl určen zejména k obraně vlastního území před případnou japonskou invazí. Vývoj na frontách však vedl ke snaze postavit skutečnou vyšší obrněnou jednotku.

1. tanková brigáda vznikla v září 1941. Její formování a výcvik probíhal na základně ve Waiouru. Vzhledem k vypuknutí války v Tichomoří však bylo budování tohoto útvaru přerušeno a její příslušníci rozděleni k jiným jednotkám. Brigáda tak zanikla již v době výstavby. Jejím pozůstatkem se stala 3. tanková četa, přiřazená ke 3. pěší divizi. Četa se zúčastnila bojů v Pacifiku a její obrněnce podporovaly vylodění na Zeleném ostrově v souostroví Šalamouny.

( Obrněný automobil Marmon Herrington novozélandské 4. obrněné brigády )

Na počátku 2. světové války vybudovala novozélandská armáda jízdní pluk, který se v roce 1941 zúčastnil obrany Řecka, poté byl přemístěn do Egypta. Pluk byl vyzbrojen zejména obrněnými automobily, např. Marmon Herrington, a v následujícím období se podílel na bojích proti italsko – německým vojskům v severní Africe. Po jejich porážce prošel přezbrojením na modernější typy, a až do konce války bojoval na italském bojišti. Hlavní obrněnou silou novozélandské armády se stala 4. obrněná brigáda, která se rovněž zúčastnila těžkých bojů na Apeninském poloostrově.

Jednotka byla vytvořena v říjnu 1942 z částí 4. pěší brigády, a částí 2. pěší divize. Příslušníci 4. obrněné brigády prosluli svým nasazením v Řecku i na Krétě, ale zejména v severní Africe. Její vojáci se zúčastnili mj. i druhé bitvy u El – Alameinu. Svým organizačním schématem se podobala britské brigádě, každý z jejích pluků měl ale v sestavě 52 středních tanků M4 Sherman. Čtyři byly přiděleny štábu jednotky. Každá ze tří čet disponovala 16 obrněnci. Každý z pluků měl ještě průzkumnou jednotku, vybavenou lehkými tanky Stuart V. 4. novozélandská obrněná brigáda se v říjnu 1943 připojila ke spojeneckým jednotkám v Itálii a svedla s německými jednotkami řadu střetů, včetně dobývání kláštera Monte Cassino. Novozélanďané se zúčastnili rovněž dobývání Gótské linie a na konci války se v přístavu Terst setkali s Titovými jugoslávskými partyzány. Po německé kapitulaci se brigáda začala připravovat na případný přesun do Pacifiku a na boj na domácích japonských ostrovech. K tomu však již nedošlo a tak byla přesunuta na Nový Zéland a v prosinci 1945 rozpuštěna.