Novozélandská armáda na Blízkém východě a v Itálii • Druhá světová válka • druhasvetova.com

 

Novozélandská armáda na Blízkém východě a v Itálii

 

Vláda Nového Zélandu vyhlásila nacistickému Německu válku 3. září 1939. V únoru 1940 dorazily první novozélandské jednotky na Blízký východ. Novozélanďané se zúčastnili Wavellovy ofenzívy. V roce 1941 byla v Řecku vytvořena celá divize. Ta se ukázala jako dobře uzpůsobená pro pohyblivý boj v pouštních podmínkách a její muži sehráli důležitou roli v rámci operace Crusader v listopadu 1941 a v bojích v roce 1942. Na konci afrického tažení však vykázala celkové ztráty 21 496 mužů, což byl vysoký podíl z celkového počtu 43 800 vojáků vyslaných na Blízký východ v únoru 1942.

Na italské bojiště přišli Novozélanďané s pověstí vynikajících vojáků. Zvláště se pak vyznamenali v bojích o Sandro a u Orsogny. Po těžkých, krvavých bojích u kláštera Monte Cassino, se zúčastnili i tažení na Florencii a bojovali o Rimini. Když 2. světová válka skončila, dosáhli přístavu Terst. Během italského tažení ztratily novozélandské síly téměř 8 700 mužů.

( Novozélandští dělostřelci u Tobruku )

V roce 1930 byla povinná vojenská služba na Novém Zélandu pozastavena. O devět let později, v roce 1939 sestávala armáda z 10 300 dobrovolníků, téměř 400 mužů Zvláštní zálohy a 578 příslušníků tzv. Pravidelných sil. Odvody byly znovu zavedeny v roce 1940, v květnu téhož roku bylo ve zbrani již 19 500 mužů. Ti začali být brzy nasazováni v cizině.

První útvar 2. novozélandské divize, který byl nasměrován na Blízký východ, 4. pěší brigáda o stavu 6 500 vojáků, dorazil do Suezu 12. února 1940. Brigáda sestávala ze tří pěších praporů ( 18., 19. a 20. ). Další část 2. pěší divize ( 5. pěší brigáda + další přidělené útvary ) byla původně vyslána v červnu 1940 do Egypta, ale nakonec byla přesměrována do Velké Británie. Když v severní Africe zahájila postup italská armáda, novozélandské jednotky na Blízkém východě sestávaly z jedné pěší brigády, kulometného praporu a jezdeckého ( bez jedné eskadrony ) a polního dělostřeleckého pluku. Na konci roku 1940 dorazila na africké bojiště 6. pěší brigáda, která byla v roce 1941 následována ještě 5. brigádou.

( Příslušníci 5. novozélandské pěší brigády ve Velké Británii )

Ze tří brigád a podpůrných jednotek, byla pro řecké tažení vytvořena pěší divize. Na konci tažení byly 4. a 5. pěší brigáda evakuovány na Krétu, zatímco 6. brigáda byla stažena až do egyptské Alexandrie. Právě obrana Kréty byla jednou z nejslavnějších kapitol novozélandských jednotek. V době německého kombinovaného námořního a leteckého výsadku se na ostrově nacházelo na 7 700 Novozélanďanů, v již zmiňovaných 4. a 5. pěší brigádě + v improvizované 10. brigádě. Celkové ztráty dosáhly na číslo 671 padlých, 967 zraněných a téměř 2 200 zajatých.

Během bojů v letech 1941 a 1942 utrpěla 2. novozélandská pěší divize těžké ztráty. V létě 1942 byl její početní stav zredukován na dvě pěší brigády. Počátkem léta 1943 začalo pro novozélandskou divizi 4měsíční období odpočinku, výcviku a přezbrojení. K jednotce se také připojila 4. pěší brigáda, která byla v červenci 1942 stažena od hřebene Ruweisat. Nyní však prošla reorganizací na 4. obrněnou brigádu ( 18., 19. a 20. obrněný pluk a 22. motorizovaný prapor ). V důsledku těchto přesunů a doplnění se tak 2. novozélandská divize nově skládala z divizního jezdeckého pluku, 5. a 6. pěší brigády, jedné obrněné brigády ( 4. ), dělostřelectva a podpůrných oddílů. Po období výcviku byli Novozélanďané přesunuti do italského Tarentu, kam dorazilo celkem 14 500 mužů všech hodností ve dvou transportech v říjnu 1943.

( Pěšáci 2. novozélandské pěší divize v ruinách kláštera Monte Cassino )

Během prvních bojů v Itálii byl předepsaný početní stav novozélandských útvarů přes 19 000 mužů. Tabulkově měl každý ze sedmi pěších praporů disponovat 5 200 muži. Z tohoto počtu však mohlo být do útočných oddílů zařazeno pouze 3 000 vojáků, takže ve skutečnosti bojové jádro divize tvořila pouze jedna šestina jejího celkového početního stavu. To nebyl v rámci spojeneckých i německých divizí neobvyklý stav, ale během krvavých bojů na Sangru, respektive u Orsogny ztratili Novozélanďané na 1 600 mužů, ze kterých bylo téměř 1 200 příslušníků pěších praporů.

Dne 3. února 1944 byl vytvořen novozélandský sbor. Ten se skládal z 2. novozélandské a 4. indické pěší divize. K nim byla 18. února ještě připojena britská 78. pěší divize. Bojová sestava novozélandské divize, s jednou obrněnou a dvěma pěšími brigádami, ačkoliv byla vhodná pro vedení války v poušti, nyní vytvořila jisté obtíže při nasazení jednotky v pomalých, omezených bojích, jaké divize zakusila v Itálii. K dispozici bylo příliš málo pěchoty. Problém se podařilo částečně vyřešit v zimě 1944 /1945 zařazením dalšího pěšího praporu ( čtyři namísto tří ). Celkové novozélandské ztráty na Blízkém východě a ve Středomoří mezi roky 1939 a 1945 představovaly téměř 29 000 mužů, z toho 5 363 padlých, 15 100 zraněných a téměř 8 400 zajatých.

 
Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
© 2008 - druhasvetova.com      design by Jakub M.             admin \ archiv aktualizací \ o webu \ kontakt