Norské exilové síly - druhá světová válka | druhasvetova.com

 

Norské exilové síly

 

Po hrdinném, ale marném boji, byla norská vláda, potažmo norské vrchní velení nuceny opustit svou zemi. Jediným možným řešením, byla evakuace do Velké Británie kam Norové dorazili v červenci 1940. Ihned se začalo s dojednáváním vojenské spolupráce mezi oběma zeměmi. Již brzy poté vznikla první norská rota. Dostala jméno po svém veliteli poručíku Lingem. Tato jednotka spolupracovala s britskou SOE a působila v okupovaném Norsku. Ke konci roku 1940 působilo ve Velké Británii ( po přesunech mužů k námořnictvu a letectvu ) něco málo přes 100 důstojníků a 1 100 poddůstojníků a mužů.

V následujícím roce vytvořili Norové pěší brigádu. Ta byla tvořena pěším praporem, dělostřeleckou baterií a velitelstvím. Na jaře 1942 došlo k početnímu nárůstu norských jednotek. Důvodem byl útok britských Commandos na Lofoty ( březen 1941 ) a evakuace Špicberků ( červenec 1941 ). Početní stav armády však i nadále zůstával nízký a to i přesto že nyní mohli Norové nasadit 250 důstojníků a 2 300 poddůstojníků a mužů. Použití norských jednotek tak bylo stále silně omezeno. V květnu 1945, po bezpodmínečné kapitulaci nacistického Německa, sloužilo v exilové armádě asi 2 500 mužů, kteří byli přiděleni převážně k britských jednotkám.

( Původně britský doprovodný torpédoborec HMS Badsworth - v srpnu 1944 byl předán norskému válečnému námořnictvu kde sloužil pod jménem Arendal až do roku 1961 )

Co se týče letectva, po kapitulaci své domoviny, respektive ještě krátce předtím, uprchlo do Velké Británie asi 120 letců, ti si sebou přivezli i tři letouny. Norským letcům byly dány k dispozici výcvikové základny v Kanadě. Dobře známé je tzv. Malé Norsko, tedy výcviková základna u Toronta, kde se brzy začalo cvičit asi 120 norských pilotů a členů posádek. První norská peruť jež byla prohlášena za bojeschopnou ( 330. ), byla zařazena do sestavy Velitelství pobřežního letectva na konci dubna 1941. V červenci téhož roku vznikla i první stíhací peruť ( 331. ). Na začátku roku 1942 se k ní připojila i 332. stíhací peruť. Početní stav norských leteckých útvarů RAF v tomto období představovalo na 200 důstojníků a až 1 400 poddůstojníků a mužů.

Do Velké Británie dorazily i zbytky norské válečné flotily. Celkem se jednalo o jednu ponorku, dva torpédoborce, deset menších strážných lodí a určité množství různých pomocných plavidel. Norské exilové velení vydalo následně rozkaz, aby část mužů od pozemních útvarů, přešla k námořnictvu. Daleko významnější krok, ale provedla norská vláda již 22. dubna 1940, tedy ještě v době bojů o Norsko, když převzala pod svoji kontrolu norské obchodní loďstvo. Tak se na 1 000 lodí podařilo evakuovat do spojeneckých přístavů a tato plavidla a jejich posádky, dohromady asi 30 000 námořníků, poté sloužily spojeneckému válečnému úsilí a podílely se na zásobování německými ponorkami ohrožované Británie. Na začátku roku 1943 se početní stav norského válečného námořnictva pohyboval kolem čísla 5 000 mužů všech hodností, což vlastně odpovídalo předválečným tabulkám.  Ke konci války došlo ještě k nárůstu stavů až na téměř 7 500 námořníků, kteří obsluhovali téměř 60 lodí, mj.: 6 torpédoborců, 2 ponorky, 1 stíhač ponorek, 4 korvety, 19 minolovek, 10 motorových torpédových člunů, 1 depotní loď, 11 strážních člunů a několik dalších plavidel.

 

 
Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
© 2008 - druhasvetova.com      design by Jakub M.             admin \ archiv aktualizací \ o webu \ kontakt