Německé propagandistické jednotky - druhá světová válka | druhasvetova.com

 

Německé propagandistické jednotky

Ačkoli jednotky propagandy byly z armádní spojovací organizace oficiálně vyjmuty již na začátku roku 1943, aby se staly samostatnou složkou armády, plnily v průběhu celé války důležitou roli. Operace informační války prováděly nejprve jako spojovací jednotky, později jako speciální jednotky propagandy. Rota propagandy obvykle sestávala z velitelství, tří válečných zpravodajských čet, čety propagandy a speciálních podpůrných jednotek, dohromady se zhruba 48 důstojníky či vysokými státními úředníky s postavením důstojníka a 262 příslušníky NCO a ostatních šarží. Rotě bylo poskytnuto 56 motorových vozidel a 26 motocyklů. Většina důstojníků a vojáků fungovala jako zpravodajové, fotografové, radioví komentáři a filmoví kameramani, přičemž mnoho z nich si do vojenské služby přineslo stávající mediální dovednosti z civilu a právě podle toho byli vybráni a přiřazeni.

( Válečný zpravodaj, natáčí účinky střelby lehkého kulometu MG 34 svého spolubojovníka )

I když hlavní úlohou čety bylo válečné zpravodajství, žádalo se také řízení propagandy proti nepříteli, stejně jako politická a morálně podpůrná propaganda směrem k německým jednotkám. Důležitým příkladem posledního zmíněného úkolu bylo vydávání Signalu, vlastního časopisu Wehrmachtu, který používal řadu barevných fotografií vytvořených rotami propagandy. Časopis Signal původně vymyslel a později rozvíjel doktor Paul Levekühn, jenž sloužil jako vojenský agent tajné výzvědné služby v 1. světové válce. První vydání Signalu se objevilo v dubnu 1940. Jelikož prezentoval oficiální vládní stanoviska k válce prostřednictvím vysoce kvalitních barevných fotografií a vynikající úrovně žurnalistiky, těšil se Signal fakticky neomezeným prostředkům a finanční podpoře a na vrcholu úspěchu dosahoval náklad každého vydání téměř 2 500 000 kopií.

( Asi nejznámější propagandistickou německou jednotkou byla SS Standarte Kurt Eggers )

Vydáván byl ve 20 jazycích a distribuován nebyl jen uvnitř Wehrmachtu, ale také ve všech Němci okupovaných zemích Evropy. Byť šlo nepopiratelně o nástroj propagandy, Signal během svého relativně krátkého života nastavil publikační technické standardy, které byly ve 40. letech nevídané, zejména v oblasti barevné fotografie a tisku. Jiné konkrétněji zaměřené publikace propagandy vydávané v různých etapách války zahrnovaly například „Proč bojujeme“, 144stránkovou ilustrovanou brožuru vydávanou Hlavním personálním úřadem a knížku nazvanou „Francie – věčný nepřítel Říše“ vydávanou OKW v letech 1940 – 1941 spolu s podobnými publikacemi OKW zabývajícími se ospravedlněním německého napadení Sovětského svazu. Správy a šíření těchto materiálů propagandy v rámci armády se účastnili také důstojníci NSFO umístění v divizních a vyšších velitelstvích.

 
Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
© 2008 - druhasvetova.com      design by Jakub M.             admin \ archiv aktualizací \ o webu \ kontakt