352. pěší divize • Druhá světová válka • druhasvetova.com

 

352. pěší divize

 

5. prosince 1943 vznikla nová pěší divize německé armády, která dostala pořadové číslo 352. Její jádro tvořily zbytky jednotek, které prošly peklem východní fronty u Stalingradu a Kurska. Šlo o trosky 546. granátnického pluku, 268. a 321. pěší divize. Zkušené veterány doplnili čerství odvedenci ročníků 1925 – 1926, tedy mladíci ve věku 17 až 19 let. Ihned se započalo s jejich výcvikem, ačkoliv ten limitoval nedostatek střeliva a paliva a nutnost pracovat na opevnění Atlantického valu. Svoji roli hrála i skutečnost, že dospívající chlapci dostávali potraviny podle válečného přídělového systému a byli tělesně slabí.

Přesto se z divize díky starším a zkušenějším vojákům podařilo vytvořit dobře vycvičenou a připravenou jednotku. Tvořily ji tři granátnické a jeden dělostřelecký pluk, pěší, ženijní a náhradní prapor a také zpravodajský oddíl + zásobovací jednotky. Divize zpočátku měla problémy s naplněním stavů, od března 1944 však disponovala 12 000 muži, z nichž asi 7 000 představovalo bojový personál. Velitelem nové formace se stal generálporučík Dietrich Krause, který měla za sebou působení na východní frontě v čele 168. a poté 355. pěší divize. V listopadu 1943 došlo k rozpuštění druhé jmenované jednotky a Kraiss byl přidělen k nově se tvořící 352. pěší divize ve Francii. I ta měla původně bojovat na východní frontě, ale okolnosti si nakonec vynutily její nasazení v Normandii. Divize spadala pod LXXXIV. armádní sbor generála pěchoty Ericha Marckse, který patřil do svazku 7. armády generálplukovníka Friedricha Dollmana.

( Znak německé 352. pěší divize )

Invazi Spojenců do Evropy měl zabránit mohutný Atlantický val, jehož budování řídil polní maršál Erwin Rommel. Ten sám zpochybňoval přesvědčení generálního štábu, že k vylodění dojde v oblasti Pas – de – Calais. Byl přesvědčen, že terčem útoku se stane Normandie či Bretaňský poloostrov. Rozhodl se tedy celou oblast výrazně posílit, přičemž nové působiště dostala i 352. pěší divize, která se 15. března 1944 přesunula do prostoru mezi Caen a Brevands. Jedním z jejích nejdůležitějších úkolů se stalo vybudování obranných pozic na plážích a dále ve vnitrozemí až po důležitou silniční křižovatku město St. Lo. Pro zkušené veterány z východní fronty znamenalo první setkání s Atlantickým valem šok. Propagandou opěvovaná neprostupná linie fakticky neexistovala.

Až do počátku června nemělo velitelství 352. pěší divize žádné zprávy o možném spojeneckém útoku. Následně se však Kraissovi donesla informace, kterou vyzradil jeden ze zajatých příslušníků francouzského hnutí odporu, a sice že k vylodění dojde v Normandii během prvního červnového týdne. V Berlíně na tuto informaci hleděli s podezřením a neučinili nic. Kraiss přesto uvedl svou divizi do stavu pohotovosti a snažil se přimět velitele sousedních obranných sektorů, aby udělali to samé. Ti však jeho obavy odmítli jako neopodstatněné.

( Velitel 352. pěší divize generálporučík Friedrich Kraiss, padne v srpnu 1944 u St. Lo )

První známky invaze se objevily v 1:00 ráno 6. června 1944. Spojenečtí parašutisté vyskákali v týlu Atlantického valu nedaleko sektorů, které strážili příslušníci 352. pěší divize. Ve 3:20 došlo na letecké bombardování. Kvůli špatným zpravodajským informacím však spojenecké letouny přeletěly hlavní cíle a svůj náklad shodily mimo. První spojenecký útok neměl téměř žádný efekt, přesto mladé německé vojáky vystrašil. Poté nastal na delší dobu klid. Teprve po 5. hodině se začaly na obzoru objevovat spojenecké lodě, v 5:30 jich byl již plný obzor, v 5:45 pak bitevní lodě a křižníky zahájily palbu ze svých děl. Mnoho zátarasů na plážích a několik opěrných bodů bylo zničeno pod krupobitím střel.

V 6:30 dorazily k plážím první americké invazní čluny. Na vojáky americké 1. a 29. pěší divize čekala jatka. Němečtí kulometčíci je zasypávali intenzivní palbou. Během jedné hodiny byla více než jedna třetina první invazní vlny po smrti nebo zraněná. Na pobřeží hořely výsadkové čluny. Mezitím přistála druhá vlna, ale německé pozice se zatím držely. Situace se pro muže 352. pěší divize vyvíjela stále nadějně. Až do 10. hodiny dopoledne měli poměrně malé ztráty. Rychle však začala docházet munice. Generála Kraisse začala ale více než na Omaze zajímat situace na pláži Gold. Britské tanky tam hned brzy ráno prolomily obranu a postupovaly do vnitrozemí, takže 352. divizi hrozil obchvat. K odvrácení britského postupu poslal Kraiss do vedlejšího sektoru bojovou skupinu plukovníka Ernsta Meyera. Před polednem se však situace na Omaze začala otáčet v německý neprospěch. Opěrné body byly jeden po druhém umlčovány, Američané začali pronikat německou obranou. Německému dělostřelectvu došla prakticky všechna munice. Generál Kraiss přitom neměl o probíhající bitvě přesné informace, když ještě ve 13:35 oznamoval velitelství LXXXIV. armádního sboru, že má situaci pod kontrolou. Pokus udržet Američany na plážích však v té chvíli již selhal. Jejich jednotky proudící na břeh již nemusely čelit zdrcující palbě tak jako dopoledne.

( Erwin Rommel během inspekce obranných postavení 352. pěší divize )

Situace na pláži se pro příslušníky 352. pěší divize stala neudržitelnou. Boje se po dobytí bunkrů přesunuly na pobřežní silnice a do vesnic u pobřeží. Generálu Kraissovi nezbývalo než dát povel ke stažení do záložních pozic. Vojáci ve zmatku hledali své roztříštěné jednotky. Nakonec se Kraissovi podařilo divizi přeskupit a zkonsolidovat a získat nové zásoby munice. V noci na 7. června 1944 se rozhostilo ticho a 352. divize měla čas na odpočinek. Nutně potřebovala posily, ale příliš s nimi nemohla počítat. V Berlíně považovali výsadek stále za léčku a odmítali poslat záložní jednotky. Velké ztráty postihly především důstojnický sbor divize. Němečtí vojáci však stále věřili, že vrchní velení pochopí vážnost situace a pošle nové jednotky.

V dalších dnech Američané zahájili postup do vnitrozemí, kterému Kraissova divize nemohla dlouho odolávat. Hrozilo jí obklíčení a zničení, zůstávala totiž vysunutá před ostatními německými formacemi. Kraiss si u generála Marckse vyžádal povolení k ústupu na novou obrannou linii. Svolení dostal. Ústup proběhl rychle, i když se němečtí vojáci nacházeli ve stavu naprostého vyčerpání. Bohužel ale nemohli očekávat, že si v noci odpočinou, protože měl brzy přijít další americký útok.

( Obsluha kulometu MG 42 jednoho z opěrných bodů na pláži Omaha vyčkává až se americké výsadkové čluny přiblíží blíž k pláži )

Teprve 10. června 1944 se 352. pěší divize poprvé od začátku spojenecké invaze dočkala klidu, ustoupila hluboko do vnitrozemí, takže tlak na ni postupně ustal. K novému střetu s postupujícími Američany došlo až 12. června. Do té doby dorazily některé ze slíbených posil a některé útvary divize tak mohly ustoupit do týlu k přeskupení. Mezi mužstvem se začala šířit zvěst, že celá divize bude z dalších bojů stažena. Adolf Hitler ke stažení skutečně vydal rozkaz, ale Rommel jej nevykonal, protože za divizi prostě neměl v linii náhradu.

Cílem amerického postupu do normanského vnitrozemí bylo město St. Lo. Kraiss dostal rozkaz je nevydat za žádnou cenu. Na přelomu června a července stála celá 352. pěší divize, respektive to, co z ní ještě zbývalo, připravená k poslednímu boji. Mezi 2. – 6. červencem 1944 se fronta zastavila. Prostřednictvím tlampačů a letáků Američané vyzývali Němce, aby se vzdali. 7. července pak začal nový americký útok, který trval s přestávkami celý týden. Nápor Spojenců podpořila dosud nejmohutnější dělostřelecká palba a letecké nálety. Německé linie řídly a počet mrtvých a raněných narůstal. Jednotky si ale i nadále dokázaly udržovat bojeschopnost a spořádaně ustupovat na další obranné pozice. Dne 18. července se již Kraiss dostal do naprosto zoufalé situace a pádu St. Lo nemohl zabránit. Když kontaktoval velení LXXXIV. armádního sboru se žádostí o stáhnutí, s překvapením se dozvěděl, že smí ustoupit na pozice, na kterých zrovna stál. Generál ignoroval rozkazy nařizující udržení města a zavelel k ústupu, na St. Lo se v té chvíli valila nezadržitelná americká lavina. Pro většinu vojáků však již bylo pozdě.

( Příslušník 352. pěší divize se vzdává americkým vojákům v bojích o St. Lo )

Po ztrátě St. Lo zůstalo z 352. pěší divize pouze 1 800 mužů. Generál Kraiss padl a velení se ujal podplukovník Heyna. Ještě dalších pár týdnů zbytky divize bojovaly v Normandii, než byly staženy do Německa. Vzhledem ke spojenecké operaci Market – Garden však všichni její bojeschopní vojáci museli na odpočinek zapomenout a zapojit se do bojů v oblasti nizozemského Arnhemu. Šlo o pouhých 200 mužů. Ti z nich, co přežili, se dočkali převelení k 363. pěší divizi. Na bázi zaniklé formace, která se proslavila urputnou obranou pláže Omaha, pak v září 1944 vznikla 352. divize lidových granátníků, kterou Spojenci zničili v březnu 1945.

Na rozdíl od jednotek bránících okolní pláže se 352. pěší divize nezhroutila po prvních úderech nepřítele. Její příslušníci drželi své pozice i přes kritický nedostatek munice a záloh. Je však třeba vzít v potaz, že pláž Omaha disponovala velmi dobrými geografickými podmínkami pro obranu. Němci zde navíc rozmístili 30 protitankových a polních děl, na 85 kulometů, položili na 11 000 min a dalších překážek, přičemž v jiných sektorech disponovali jen zlomkem tohoto množství. I tak ale čelila 352. pěší divize zdrcující přesile a dokázala, že i pěší jednotka může úspěšně vzdorovat nepříteli mohutně podporovanému tanky, letectvem i námořní palbou.

 
Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
© 2008 - druhasvetova.com      design by Jakub M.             admin \ archiv aktualizací \ o webu \ kontakt