216. prapor byl prvním ze zformovaných tzv. praporů útočných tanků. Jeho formování bylo dokončeno v posledních dnech dubna 1943. Počátkem května byla jednotka vyslána do Amiensu ve Francii, kde se seznamovala s novou výzbrojí ( SdKfz 166 Brummbär ) a procházela výcvikem. Po dosažení bojové připravenosti byl prapor vyslán na východní frontu. Na území Sovětského svazu dorazil 10. června 1943. Před zahájením operace Zitadelle ( německou ofenzívou v kurském oblouku ) byl na jistou dobu zařazen jako třetí prapor do 656. pluku těžkých stíhačů tanků.

Tento pluk, přidělený do 9. armády armádní skupiny Střed, byl vyzbrojen těžkými stíhači tanků Ferdinand. Vojáci 9. armády měli útočit ze severu na Kursk mezi dálnicí a železnicí. Bodem, na který byl soustředěn hlavní nápor, byla vesnice a stanice Ponyry. Hlavní obrněnou podporu tvořilo 90 Ferdinandů ze 656. pluku. Útok pěchoty z 292. a 86. tankové brigády podporovaly i 216. prapor útočných tanků se svými Brummbäry a 177. a 244. brigáda útočných děl. Oblast osady Ponyry bránil 29. sovětský střelecký sbor, který měl v prvním sledu 15. a 81. střeleckou divizi, ve druhém pak 307. střeleckou divizi. Celé území bylo k obraně dobře připraveno, bylo tu vybudováno mnoho zesílených linií chráněných dělostřelectvem všech ráží.

( SdKfz 166 Brummbär 216. praporu útočných tanků, na korbě je dobře vidět nanesená antimagnetická pasta Zimmerit, která bránila přichycení magnetických min )

Útok zahájený 5. července 1943, vedl rozsáhlými minovými poli, což s sebou neslo velké ztráty. Odpoledne, po prolomení první obranné linie, postoupila 292. německá pěší divize, podporovaná mj. i Brummbäry 216. praporu útočných tanků, o 5 kilometrů a dorazila do vesnice Ozerky. Za soumraku jeden z pluků této divize dosáhl osady Butyrky, ležící dalších 5 kilometrů dál na jih. Vojáci 184. granátnického pluku této divize se probojovali do oblasti severně od osady Ponyry. Brummbäry utrpěly těžké ztráty hlavně díky absenci pomocné kulometné výzbroje, takže sovětská pěchota vybavená granáty a zápalnými lahvemi na ně mohla celkem beztrestně útočit.

Ve 3:50 následujícího dne byl zahájen útok na druhou obrannou linii. Celý den trvající boje však překonání druhé obranné linie nepřinesly a skončily značnými ztrátami na obou stranách. Minová pole vyřadila toho dne 88 německých tanků a samohybných děl. Těžké boje pokračovaly i následujícího dne, 7. července. Ale Němci opět sovětskou obranu neprolomili. Miny vyřadily toho dne 108 německých bojových vozidel, z nichž 76 se podařilo stáhnout k opravám. 8. července 1943 dospěl německý útok na pozice vzdálené 12 – 15 kilometrů od výchozího postavení, následujícího dne vstoupila německá 292. pěší divize do středu vesnice Ponyry a 10. července ji obsadila úplně. Boje na tomto úseku pak měly poziční charakter.

( Znak 216. praporu útočných tanků )

Po porážce u Kurska, kde 216. prapor útočných tanků přišel o polovinu své výzbroje, došlo ještě v srpnu 1943 k bojům o Charkov a Dněpropetrovsk, během nichž byla zničena většina ze 45 Brummbärů. V září 1943 byla část výzbroje doplněna a prapor se tak mohl zúčastnit bojů u Záporoží. Po opuštění této oblasti, 15. října, byl převelen do Nikopole, kde podporoval obranu až do poloviny prosince, kdy byl vyslán do Německa. Tam mu byla doplněna výzbroj a na přelomu ledna a února 1944 byl prapor rozšířen. Do každé roty byla zařazena čtvrtá četa se čtyřmi samohybnými děly. Rota teď měla 18 a prapor celkem 57 vozidel. Navíc byla do praporu zařazena četa lehkých tanků vyzbrojená lehkými obrněnci Panzer II.

Když se 22. ledna 1944 vylodili Spojenci u italského Anzia, padlo rozhodnutí vyslat do této oblasti celý 216. prapor útočných tanků. Nakonec sem však byly vyslány počátkem února dvě roty po 14 vozidlech, které se měly zúčastnit operace pod krycím označením Rybářský podnik ( Unternehmen Fischfang ). Německá ofenzíva, která měla smést spojenecký výsadek do moře, skončila neúspěchem. Ani nasazení Brummbärů průběh bojů nijak neovlivnilo. Intenzivní palba spojeneckého dělostřelectva podpořeného válečnými loděmi německé záměry překazila. V Německu ponechané části 216. praporu útočných tanků byly reorganizovány a 26. února 1945 k nim byla přidělena čtvrtá rota se 14 Brummbäry. V následujících měsících byl zbytek praporu vyslán na italskou frontu. Když v dubnu 1945 zahájili Spojenci ofenzívu v údolí řeky Pád, měl prapor ještě 42 provozuschopných útočných tanků SdKfz 166 Brummbär. Část z nich byla zničena za ústupových bojů a zbývající byly zničeny těsně před kapitulací počátkem května 1945 vlastními posádkami. Byly vyhozeny do vzduchu nebo potopeny do jezera Garda.