Japonské pozemní síly a jejich organizace v letech 1931-1945 - druhá světová válka | druhasvetova.com

 

Japonské pozemní síly a jejich organizace v letech 1931 – 1945

V roce 1931 čítal mírový stav vojenských jednotek japonské císařské armády 17 divizí s přibližně 300 000 muži. K tomuto datu byly počty přiměřené jejich úloze. Japonské tažení v Mandžusku vyžadovalo od roku 1931 rozšíření armády ke zvládnutí nových požadavků. Na začátku oficiálního vypuknutí čínsko – japonské války v roce 1937 vzrostla japonská armáda na 24 divizí a v následujícím roce z důvodu těžkých bojů na rozsáhlé frontě byla rozšířena na 34 divizí. Po vypuknutí války v Tichomoří měla japonská císařská armáda sílu 51 divizí, z nichž 27 bylo vázáno v Číně a 13 střežilo mongolskou hranici proti možnému sovětskému útoku. Celkově byly pro ofenzívu v Tichomoří k dispozici síly čítající přibližně 400 000 mužů.

Struktura vrchního velení

Císař byl hlavou státu a vrchním velitelem ozbrojených sil. V roce 1926 nastoupil na trůn Hirohito, který přijal titul císař Šowa ( osvícený mír ). Skutečné velení vykonával panovníkovi podléhající Císařský generální štáb, kterému v poradní funkci asistovaly Nejvyšší vojenská rada a Sbor maršálů a admirálů. Paralelně existující, avšak převážně formální struktury dvorní byrokracie, vlády a okleštěného parlamentu byly prakticky bezvýznamné, vzhledem k tomu, že armáda ovládla všechny vládní úřady.

japonská pěchota.jpg

( Japonští pěšáci pozorují účinky dělostřelecké palby )

Schéma subordinace vedlo od náčelníka Císařského generálního štábu dolů k mnoha zvlášť označovaným skupinám armád, například k Čínské oblastní armádě, každá pod velením generála nebo generálporučíka, z nichž každá se skládala ze dvou či více očíslovaných armád, případně letecké armády, například Středočínská hlavní armáda, sestávající z 11., 13. a 23. armády. Armádu – u západních mocností byl jejím ekvivalentem armádní sbor – které velel generálporučík, tvořily dvě nebo více divizí, rovněž pod velením generálporučíka a řada samostatných podpůrných brigád a jednotek. V rámci divize velel pěchotní skupině generálmajor.

Pěší divize

Pěší divize japonské císařské armády byly rozděleny do tří základních kategorií označených A, B a C, z nichž A byla zesílená, B standardní a C speciální. Divize kategorie B, přijatá jako základní, měla tři pěší pluky. Dále po jednom pluku ženijním, polního dělostřelectva a transportním, průzkumnou jednotku o velikosti praporu a menší jednotky podpůrných složek, spojovací, zdravotní, zbrojní, veterinární, na čištění vody, chemickou atd. Byly zde rozdíly. Některé divize měly svou průzkumnou jednotku tvořenou pouze jezdectvem, jiné byly částečně motorizované, do dalších byla jako posilový prostředek nebo náhrada průzkumné jízdní jednotky začleněna rota tančíků a další měly místo polního horský dělostřelecký pluk. Složení divize nebylo pevně stanovené a mohlo se někdy měnit v průběhu doby podle místních podmínek.

japonská 1.pěší divize.gif

( Japonská 1. pěší divize na pochodu )

Očíslované divize měly také regionální charakter a jejich číslované pěší pluky odváděly brance z určených oblastí. Například 14. divize ( Utsunomiya ), náležící do svazku 4. armády jakožto součást Kwantungské oblastní armády, sdružovala 2. ( Mito ), 15. ( Maebaši ) a 59. ( Utsunomiya ) pěší pluk. Podpůrné jednotky se rekrutovaly z celého divizního regionu a obvykle, i když ne vždy, přijímaly divizní číslo například 14. divize měla vždy 14. ženijní a 14. transportní pluk. Několik formací se od těchto všeobecných pravidel lišilo, například 27. všejaponská divize, jejíž pluky nesly označení 1., 2. a 3. čínský pluk. Zesílená divize kategorie A měla početnější pěší skupinu, dělostřeleckou skupinu tvořenou zejména plukem těžkých houfnic a někdy divizní tankovou jednotkou velikosti praporu. Některé divizní části byly slabě mechanizovány. Formace kategorie A zahrnovaly 1., 8., 10. – 12., 15., 19., 20., 23. – 25., 28., 51. a 57. divizi. Například 1. divize ( Tokio ), další formace 4. armády, obsahovala 1 ( Tokio ), 49. ( Kofu ) a 57. ( Chiba ) pěší pluk. Průzkumná jednotka, dělostřelecká brigáda o síle dvou pluků, divizní tanková jednotka, ženijní a transportní jednotky nesly všechny označení číslo 1.

Speciální divize kategorie C byla slabou formací tvořenou dvěma pěšími brigádami s celkem osmi samostatnými pěšími prapory, bez dělostřelectva a s minimem podpůrných jednotek. Tento typ divizí, zřejmě číslovaný od 58 do 70, mimo 61a 64, byl použit především v boji proti čínským partyzánům. Kupříkladu 69. divize ( Hirosaki ) sestávala z 82 – 86. a 118. – 120. samostatného pěšího praporu z regionů Akita, Yamagata a Aomori, spolu s   69. ženijní a transportní jednotkou. Níže uvedená čísla jsou spíše oficiálními údaji než skutečnými stavy na bojištích, jež se mohly v průběhu tažení výrazně měnit v závislosti na okolnostech.

Standardní pěší divize kategorie B v roce 1940

Celkem: 20 000 mužů, 7 500 koní, zahrnující 3 pěší pluky každý o 3 845 mužích

1 polní dělostřelecký pluk                                                               2 480 mužů

 nebo horský dělostřelecký pluk                                                      3 400 mužů, 1 400 koní

1 průzkumný pluk                                                                               730 mužů

nebo jízdní pluk                                                                                  950 mužů, 1 100 koní

1 ženijní pluk                                                                                      900 mužů

1 transportní pluk                                                                             2 480 mužů

pěchotní jednotka tančíků                                                                   100 mužů

Výzbroj: 9 000 pušek, 382 lehkých a 112 těžkých kulometů, 340 minometů ráže 50 mm, 22 protitankových děl ráže 37 mm, 18 praporních kanonů ráže 70 mm, 12 plukovních kanonů ráže 75 mm, 36 polních/horských děl ráže 75 mm, 7 obrněných vozidel nebo tančíků.

Zesílená divize kategorie A

Celkem 29 408 mužů, 9 906 koní, 502 motorových vozidel, zahrnující 3 pěší pluky každý o 5 687 mužích

1 polní dělostřelecký pluk                                                                  2 379 mužů

nebo horský dělostřelecký pluk                                                          3 400 mužů, 1 400 koní

1 střední dělostřelecký pluk                                                                   951 mužů

1 průzkumný pluk                                                                                  730 mužů

nebo jízdní pluk                                                                                      950 mužů, 1 100 koní

1 tanková jednotka                                                                                  717 mužů

1 ženijní pluk                                                                                         1 012 mužů

1 transportní pluk                                                                                   2 729 mužů

Výzbroj 10 000 pušek, 405 lehkých a 112 těžkých kulometů, 72 protitankových pušek, 457 minometů, 40 protitankových děl ráže 37 mm, 36 praporních kanonů ráže 70 mm, 24 plukovních kanonů ráže 75 mm, 24 houfnic ráže 105 mm a 12 houfnic ráže 150 mm, 13 obrněných vozidel nebo tančíků, 20 lehkých a 48 středních tanků

Speciální divize kategorie C

Celkem 13 000 mužů, 2 600 koní, zahrnující

2 pěší brigády                                                                                každá o 4 750 mužích

1 ženijní jednotka                                                                                          600 mužů

1 transportní jednotka                                                                                 1 800 mužů

Výzbroj: 6 950 pušek, 110 lehkých a 32 těžkých kulometů, 128 minometů, 8 praporních kanonů ráže 80 mm. Každá pěší brigáda měla 500 koní, transportní jednotka 1 290 koní.

Pěší pluky, prapory a roty

Standardní pěší pluk kategorie B, kterému velel plukovník, tvořilo velitelství s plukovním trénem ( nákladní dvoukolové vozíky a koně ), tři pěší prapory o 1 099 mužích, spojovací rota, dělostřelecká rota ( 4 kanony ráže 75 mm ), protitanková rota ( 6 kanonů ráže 37 mm ), někdy také ženijní jednotka. Standardní prapor, kterému velel major, tvořily čtyři střelecké roty po 181 mužích, kulometná rota ( 12 těžkých kulometů ) a praporní dělostřelecká četa ( 2 kanony ráže 70 mm ). Střelecká rota, které velel kapitán nebo poručík, sestávala ze tří čet po 54 mužích pod velením podporučíků, každá četa měla 4 družstva, složena z 12 střelců, lehkého kulometu a minometu. Zesílený pluk divize kategorie A se lišil tím, že jej tvořily tři prapory každý o 1 626 mužích a spíše dělostřelecký oddíl ( 8 děl ráže 75 mm ) než rota. Střelecké roty v praporech měly po 262 mužích, někdy zahrnovaly četu těžkých zbraní ( 2 těžké kulomety, 2 protitankové pušky ráže 20 mm ) a muniční četu. Střelecká četa měla 62 mužů.

Jízdní brigády

Kromě jízdního pluku zařazeného někdy do pěší divize, byla hlavní jízdní jednotkou brigáda. Čtyři samostatné jízdní brigády sloužily výhradně na čínských bojištích, kde byly s ohledem na rozsáhlá území nepostradatelné. Japonci rovněž verbovali mongolské jezdce do služby v pomocných jednotkách na mongolské hranici, podobně jako německé armáda používala od roku 1942 na ruské frontě Kozáky. Jen malá jednotka, 5. jízdní průzkumný prapor, byla nasazena mimo Čínu a bojovala v malajském tažení v roce 1942. Jízdní brigádu o síle 5 000 – 6 000 mužů tvořily dva jízdní pluky s 950 – 1 200 muži, jízdní dělostřelecký pluk, jednotka tančíků a transportní, ženijní, zdravotní a veterinární jednotky.

zničený tank 4.pluku kuantugské armády.jpg

( Postupem války, se japonské tanky stávaly stále více a více zranitelnými, zde zničená technika 4. tankového pluku v bojích s Rudou armádou, mimo jiné lehký tank typu 95 Ha – Go  )

Obrněné jednotky

Japonské obrněné jednotky byly zpočátku poměrně početné, kvalitativně srovnatelné se zahraničními standardy z počátku 30. let 20. století. Pancéřování tanků a těžká výzbroj však byly obětovány ve prospěch lehkosti a rychlosti. Tyto slabiny se tvrdě projevily v bojích s Rudou armádou v Nomonhanské kampani v létě roku 1939 a konstrukce během 2. světové války postupně zaostávala za zahraničním vývojem. Bohužel, spojenecká vojska čelící Japoncům v letech 1941 – 1942 postrádala dostatek vlastních tanků i adekvátní protitankové zbraně. Japonské posádky se ukázaly zvlášť dobře vycvičené k boji v noci a za špatného počasí a byly značně agresivní. Obrněná vozidla a tančíky byly obvykle používány k průzkumu, každá pěší divize měla jednu rotu. Tanková jednotka byla obvykle součástí pěší divize kategorie A a sloužila k podpoře pěchoty. Konzervativní japonský názor na použití obrněných jednotek vedl k zformování první obrněné divize teprve v roce 1942. Během války byly zformovány čtyři divize, obvykle byly tvořeny čtyřmi tankovými pluky s pomocnými jednotkami včetně pluků motorizované pěchoty a motorizovaného dělostřelectva. Tankový pluk ( senša rentai ) o síle 800 – 850 mužů tvořilo 27 lehkých a 48 středních tanků, začleněných do tří tankových rot a zásobovací a servisní jednotky.

 

 
Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
© 2008 - druhasvetova.com      design by Jakub M.             admin \ archiv aktualizací \ o webu \ kontakt