Fukurjú - japonští potápěči sebevrazi - druhá světová válka | druhasvetova.com

 

Fukurjú – japonští potápěči sebevrazi

Japonci odhadovali, že masové útoky, které podniknou proti vyloďujícím se Spojencům, během invaze na mateřské japonské území, zlikvidují 35 až 50 % bojeschopných kapacit nepřítele, ještě než se jeho vojáci vůbec vylodí. Přímo u pobřeží měla být připravena poslední námořní obranná linie složená ze speciálních útočných jednotek – tzv. žabích mužů s náložemi, zvanými Fukurjú ( přikrčený drak ).

Výcvik těchto odborně řečeno podmořských demoličních skupin byl zahájen v Kawataně v listopadu 1944. Japonské námořnictvo používalo k plnění nebezpečných úkolů týmy bojových plavců již od začátku války, zejména v Hongkongu, kde potápěči zneškodňovali miny a připravovali pobřežní vody k přistání vyloďovacích plavidel. Jeden japonský zajatec z Peleliu v Palauském souostroví vypověděl, že byl členem týmu 22 bojových plavců Kaijú, vycvičených k útokům proti vyloďovacím plavidlům. Každý z plavců nesl tři granáty, nůž a jednoduchou demoliční nálož, vyrobenou z dřevěné bedny o obsahu 2 620cm3, naplněnou trinitrofenolem se zápalnou šňůrou. Tyto skupiny poškodily v Palauském souostroví jen jedno vyloďovací plavidlo pěchoty a u Okinawy doprovodný torpédoborec a útočnou transportní loď, ale jednalo se především o bojové plavce, působící na hladině a nikoliv o potápěče.

( Japonci doufali v těžké ztráty Spojenců ještě během přibližování k samotným domácím ostrovům, které měly způsobit sebevražedné útoky pilotů kamikadze, miniponorky atd. )

Zdá se, že Fukurjú nebyli nikdy nasazeni v žádných bojích. Role těchto mužů v závěrečné obraně Japonska byla bezesporu založená na sebeobětování a bez obětí se zcela jistě neobešel ani jejich výcvik. Výstroj byla tvořena volnou kombinézou, neohrabanou přilbou podobnou přilbám klasických potápěčů a neforemným zařízením pro cirkulaci vzduchu vybaveným čistícími patronami, připoutaným na zádech a hrudi a propojeným hadicemi. Tato výstroj byla především velmi nespolehlivá. Při výcviku Fukurjú se přihodilo mnoho smrtelných nehod. Dýchací přístroje s regeneračním okruhem nebyly kvalitní, ale bohužel pro Japonce nic lepšího k dispozici nebylo. Do konce války bylo v sapérských školách v Kawataně a v Jokosuce vycvičeno zhruba 1 200 Fukurjú a dalších 2 800 mužů bylo ještě zařazeno do výcviku.

Každý z Fukurjú byl vyzbrojen náloží o hmotnosti 10 kg s dotykovým zapalovačem, opatřenou malým plovákem a násadou podobně jako protitanková mina, hojně používaná japonskými vojáky. S tímto zařízením měli Fukurjú ničit těsně u invazních pláží výsadková plavidla Spojenců. Pokud by veškeré zařízení fungovalo, jak mělo, měl žabí muž vydržet v optimální hloubce 15 m a se zásobou tekutých potravin až 15 hodin. Byla dokonce zahájena stavba podmořských betonových bunkrů s ocelovými dveřmi, kde měli vojáci přežít úvodní bombardování invazních pláží a vyčkat na příležitost k výpadu a k přiložení nálože ke dnu výsadkového plavidla. Úseky pobřežní obrany, kde měli být nasazeni i Fukurjú by byly tvořeny nejdále od pobřeží elektricky odpalovanými minami, dále měli být zřízeny až tři linie Fukurjú, to znamenalo, že na jednoho potápěče připadala k obraně plocha asi 390 m2, u pláže měly být položeny magnetické miny a na plážích samotných poté běžné pěchotní a protitankové miny. Podle velitele oddílů Fukurjú kapitána Šintaniho, mohli jeho muži nepříteli způsobit stejné škody jako letadla pilotů Kamikadze, což je však velmi nepravděpodobné.

 
Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
© 2008 - druhasvetova.com      design by Jakub M.             admin \ archiv aktualizací \ o webu \ kontakt