Indická armáda ve Středomoří a v severní Africe • Druhá světová válka • druhasvetova.com

 

Indická armáda ve Středomoří a v severní Africe

 

Indická armáda měla nezvyklou pozici tím, že nemohla být považována za koloniální síly, ale její pozice byla velmi odlišná od pozice armád britských dominií. Tento jedinečný status se odrážel i ve složení indických brigád, ve kterých vedle dvou indických praporů sloužil jeden prapor britský. Brigádní polní dělostřelectvo bylo obvykle britské, ale jednotky spojovací, muniční a služeb byly indické. Ačkoliv vyšší důstojníci byli Britové, nižší důstojníci byli z části Indové a z části Britové.

Jednotky indické armády se začaly přesunovat na strategické body britského impéria již v létě 1939. Dne 3. srpna opustila indický subkontinent 11. indická pěší brigáda, jež se skládala z 2. praporu pluku Královniných vlastních cameronských horalů, 4. praporu 7. rádžputánského pluku a 1. praporu 6. pluku rádžputánských střelců. Brigáda se přesunula do Egypta. Již 23. září byla následována 5. indickou brigádou a divizním velitelstvím a obě brigády se staly součástí 4. indické pěší divize. Do Adenu směřoval 1. prapor 2. paňdžábského pluku a 3. prapor 15. paňdžábského pluku, zatímco do východní Afriky byla přesunuta jedna horská baterie.

( Indičtí ženisté instalují protipěchotní překážky )

V srpnu 1940 nabídla indická vláda, že pro zámořskou službu poskytne mužstvo pro celkem čtyři pěší a jednu obrněnou divizi, ovšem jen za podmínky, že je Britové budou schopni vystrojit a vyzbrojit. Pěší divize byly přijaty, ale nedostatek dostupných obrněných vozidel a tanků zabránil v této fázi války realizaci výstavby indické obrněné divize. Nově vzniklá 8. a 10. pěší divize, se společně s 2. indickou obrněnou brigádou 25. srpna 1941 přemístily do Persie, aby zde zastavily velkou německou „pátou kolonu“. Akce perských, britských a indických jednotek v této oblasti byla úspěšná a zaznamenala pouze minimální ztráty. Na konci srpna 1941 bylo v Iráku, Sýrii a Persii rozmístěno již sedm indických pěších brigád, jeden kulometný prapor a jedna obrněná brigáda. Na Blízkém východě byla 4. a 5. pěší divize, v září a říjnu dorazila do přístavu Basra 6. pěší divize. Ta vystřídala 8. a 10. divizi v Persii. Zmíněná 5. pěší divize následně směřovala na Kypr, zatímco 8. do Kirkúku a 10. do Habbaníje, zatímco 6. divize zůstala posádkou v Persii po zbytek války.

Na začátku dubna 1942 byly brigády 4. indické pěší divize znovu přemístěny. Tentokráte byla 7. brigáda poslána na Kypr, 11. do průplavového pásma a 5. na syrskou hranici. Jejich místo v Západní poušti zaujaly 5. a 10. pěší divize, přičemž druhá z nich dorazila počátkem června do průsmyku Halfaja. Obě divize měly málo zkušeností pro boj v pouštních podmínkách, ale jejich oddíly bojovaly dobře jako zadní voj u El – Ademu, Sollúmu a Marsá Matrúh, když britské a další spojenecké síly ustoupily k El – Alameinu. V bojích, které v červenci 1942 vedly k zastavení postupu sil Osy, ztratila například 5. indická pěší divize 3 000 mužů, ale sama zajala 7 000 nepřátelských vojáků. Celkové ztráty indických divizí v severní Africe čítaly více než 15 000 mužů, z nichž 1 300 padlo, 3 738 bylo zraněno, 419 bylo prohlášeno za nezvěstné a téměř 9 800 padlo do zajetí. Na bojích během italského tažení se podílely 4. a 10. pěší divize. Příslušníci 4. divize pak hráli významnou roli v bitvě o Monte Cassino, kde ztratili na 3 000 mužů.

 
Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
© 2008 - druhasvetova.com      design by Jakub M.             admin \ archiv aktualizací \ o webu \ kontakt