V prosinci 1941 měla indická armáda přibližně 900 000 mužů, z nichž téměř 300 000 sloužilo v Zámoří ( na Blízkém východě a v Malajsii ). Ze zbytku bylo asi dalších 150 000 nasazeno v oblasti severozápadní hranice a na vnitřní bezpečnostní službu. Dalších 300 000 Indů podstupovalo výcvik. Když začala japonská ofenzíva, převaha vycvičených a zkušených indických jednotek byla na Blízkém východě. Tři indické divize se nacházely v Malajsii a jedna, ovšem ne na plných stavech, byla v Barmě. Toto rozptýlení sil v zámoří a orientace na výcvik pro podmínky služby na Blízkém východě vážně postihly bojovou hodnotu indických jednotek, které zbyly na Dálném východě. Tyto obtíže znásobilo rychlé rozšíření náborového programu během let 1940 – 1941, které vedlo ke změnám ve složení indické armády.

Oblasti, kde žili sikhové Paňdžábu, muslimové a také obyvatelstvo severozápadní hranice, které tradičně dodávaly nováčky pro armádu, nemohly nadále poskytovat dostatečně velkou zásobu lidské síly. Na jejich místo byly nabírány nové části indického obyvatelstva. Armáda hrála hlavní úlohu v bojích v Malajsii a v Barmě. V určitém období tvořily indické jednotky v podstatě ¾ celkového stavu britské 14. armády. V roce 1942, po vytlačení z Barmy, byla indická armáda schopna postavit se na odpor proti Japoncům fakticky pouze na hranicích samotné Indie. Poslední japonský pokus proniknout do Indie byl odražen v krvavých bojích o Imphal a Kohimu na jaře 1944. Po těchto bitvách oddíly indické armády přešly do ofenzívy a v roce 1945 úspěšně vyčistily Barmu od Japonců. Ztráty v tažení byly vysoké. V Malajsii ztratila indická armáda více jak 62 000 mužů ( z toho 59 000 zajatců ). V bojích na barmském bojišti bylo ztraceno dalších 40 500 vojáků.

( Jak náročné podmínky byly na barmském bojišti ukazuje i tento obrázek )

Po vypuknutí války se armáda v Indii skládala nejen z indických, ale také z britských jednotek, které tvořily nedílnou součást vojenských sil. Pravidelná indická armáda sestávala z jednotek domorodých vojáků pod velením britských nebo indických důstojníků, ale úplná hierarchie indických důstojníků byla zavedena pouze v malém počtu jednotek s cílem nakonec poskytnout úplnou indickou divizi. Když byly britské jednotky vyslány do Indie, přešly od domácího k indickému zřízení.

V prvních letech 2. světové války pěší brigády zahrnovaly jeden britský a dva indické, nebo gurkhské prapory, ačkoliv později byly ve 14. armádě zavedeny celoindické brigády a dokonce divize. Britští a indičtí vojáci byli podporováni množstvím nepravidelných a pomocných útvarů včetně sil indických států, Indickými teritoriálními silami a Nepravidelnými útvary Severozápadní pohraniční provincie.

( Indičtí pěšáci čekají na železniční transport směr Kohima )

Mnoho problémů, které indická armáda zažívala v prvních dvou letech války na Dálném východě, pramenilo z rozporů, jež byly vlastní ctižádostivému programu rozšíření a nedostatku vycvičené lidské síly, zejména na poli dělostřelectva a spojení. Program rozšíření z roku 1940 například počítal s obrněnou divizí, pěti pěšími divizemi a podpůrnými jednotkami. Plán z roku 1941 počítal s dalšími pěti pěšími divizemi. Divizní podíl 56 000 mužů byl na Dálném východě větší, než na jakémkoli jiném bojišti navzdory skutečnosti, že divizní bojový stav měl sklon být nižší. Samozřejmě převážně kvůli ztrátám zapříčiněnými nemocemi a taktickými a logistickými problémy, které omezovaly nasazení na frontové linii. Například v červnu 1944 činil bojový stav 7. pěší divize 10 014 důstojníků a mužů včetně 819 britských poddůstojníků a mužů. Z početního stavu indické armády 2 000 000 vojáků tvořily téměř 1 200 000 tzv. pomocné oddíly.

Původní příprava indické armády pro službu na Blízkém východě znamenala, že ještě v roce 1943 byly jednotky obvykle vybaveny a organizovány pro vedení války v poušti, dokonce  i když byly následně vyslány do Asámu a Barmy. K roku 1944 existovaly čtyři druhy indických divizí + britské divize sloužící na Dálném východě. Indické lehké divize měly snížený předepsaný početní stav mužů i vozidel. Divize zvířecí a motorové dopravy měly vysoký nebo nízký rozsah dopravy, zatímco 36. indická divize byla organizována pro obojživelné operace a měla dvě brigády, každou se čtyřmi prapory. V srpnu 1944 bylo rozhodnuto, že organizace všech divizí bude standardizována podle uspořádání se třemi ( později čtyřmi ) brigádami, z nichž každá byla tvořena třemi pěšími prapory, kulometným, průzkumným a velitelským praporem. Dělostřeleckou podporu měly poskytovat dva polní pluky ( každý měl ve výzbroji dvacet čtyři 25liberních děl ), protitankový pluk ( vyzbrojený třiceti šesti 6liberními děly ráže 57 mm ) a horský pluk ( dvanáct 3,7 palnových houfnic ). Velký předepsaný početní stav vozidlové dopravy měl být snížen a každá divize měla mít tři roty tzv. zvířecí dopravy.

( Tankisté 31. indické obrněné divize )

V roce 1941 bylo dále rozhodnuto, že indická armáda bude mít svůj vlastní obrněný sbor, sestávající ze tří obrněných divizí. Budování 31. obrněné divize bylo součástí programu rozšíření armády z roku 1940, 32. obrněná divize byla zahrnuta do programu z roku 1941 a 43. obrněná do programu z roku 1942. Velitelství a brigáda 31. divize byly brzy vyslány do Iráku, ale jejich odsun byl vyrovnán příjezdem 50. indické tankové brigády, sestávající ze tří pluků Královského tankového sboru. Indické obrněné divize byly původně vytvořeny každá se dvěma obrněnými brigádami, ale v létě 1942 byla jejich organizace změněna, aby odpovídala britskému systému jedné obrněné a jedné motorizované pěší brigády na divizi. Dvě nadbytečné obrněné brigády pak byly nasazovány jako nezávislé tankové brigády. V srpnu 1943 byly 32. a 43. obrněná divize spojeny a vytvořily tak posílenou 44. obrněnou indickou divizi. Ta společně s 50., 251. a 254. tankovou brigádou tvořila indické obrněné síly na Dálném východě. Dělostřelecký prvek obrněných divizí byl ustanoven v říjnu 1942 na dva polní pluky, jeden protitankový a jeden lehký protiletadlový pluk.

Na podzim 1943 byla zvažována otázka vybudování vzdušně výsadkové divize, a jelikož již nebyla naléhavá potřeba obrněné divize, 44. obrněná byla na jaře 1944 rozpuštěna a její velitelství a divizní mužstvo použito k vytvoření jádra 44. indické výsadkové divize. Předepsaný početní stav byl stanoven na jednu brigádu letecky přepravované pěchoty a dvě výsadkové brigády po jednom britském, gurkhském a jednom indickém praporu. Vytvoření indického výsadkové pluku bylo schváleno 18. prosince 1944. V srpnu 1945 sloužilo v indické armádě 2 065 554 důstojníků a mužů a její hlavní jednotky tvořilo 19 jezdeckých a obrněných pluků, 268 pěších praporů, 207 dělostřeleckých baterií a 107 ženijních rot.