Svobodní Francouzi - druhá světová válka | druhasvetova.com

 

Svobodní Francouzi

Když Charles de Gaulle pronesl svůj slavný projev na BC 18. června 1940, byl pro většinu francouzského lidu neznámý. Tento brilantní teoretik války, byl původně velitelem 4. Division Cuirassée, která se tehdy vytvářela. Dne 6. června 1940 se jako dočasný brigádní generál stal podsekretářem války ve vládě Paula Reynauda, který do něj vkládal velkou důvěru. Během dramatických červnových dnů byla vláda, do  ( tuto linii podporoval Reynaud a de Gaulle ) a vojenské velitele Pétaina a Weyganda, kteří prosazovali příměří s vládou, která zůstane ve Francii.Dnes 16. června,  kde se Reynaud ocitl v menšině a byl odstaven, byla politická a právní bitva prohraná. Právě tehdy přišel de Gaulle s Churchillovou podporou k závěru, že ať se stane cokoli, Francie nesmí stát stranou.Tak se zrodila Svobodná Francie.

Jednotky Svobodné Francie a bojová tažení

Ke konci měsíce mohl de Gaulle teoreticky počítat s množstvím jednotek, které tehdy byly v Anglii, s vojáky evakuovanými z Dunkerque nebo repatriovanými z Norska a s námořníky z mnoha francouzských lodí, které tehdy kotvily v britských přístavech. Ve skutečnosti ale byl schopen z mnoha tisíc potencionálních vojáků naverbovat pouze 1 400 mužů, kteří vytvořili Légion de Gaulle neboli 1. Brigade de Légion Francaise ( BLF ). K 15. červnu 1940 i po verbování mezi uprchlíky z Francie nebo mezi Francouzi žijícími ve Velké Británii a po převedení oddílů vzdušných sil a námořnictva mezi pozemní jednotky bylo v 1. BLF 2 721mužů všech hodností, což byl sotva jeden pluk. Tehdy byl příliv dalších dobrovolníků z Francie a severní Afriky především pilotů a námořníků prakticky ukončen po britském bombardování Mers – el – Kebíru dne 3. července 1940 ), při kterém bylo zabito 1 300 francouzských námořníků. Kromě toho se žádné síly nepřidaly k jednotkám Svobodné Francie v severní Africe, hlavně proto, že zde neexistovala pozemní hranice s britskými državami.

( Vlajka Svobodných Francouzů )

Na druhé straně na Blízkém východě den po uzavření příměří mnoho jednotek vstoupilo do Palestiny, kde pokračovaly v boji. Na zbytku francouzských území v Africe se ke Svobodným Francouzům, dobrovolně či nikoli, přidalo několik jednotek místních sil vedených francouzskými důstojníky. V červenci a srpnu 1940 překročilo 1 800 tirailleurs sénégalais a jejich důstojníci hranici Zlatého pobřeží ( dnešní Ghana ), ale potom, co se někteří z nich vzbouřili a jiní byli začleněni do britské armády, zůstalo k září pouhých 150 dobrovolníků. Nevětší převrat však přišel na konci srpna, kdy přešla většina Francouzské rovníkové Afriky ( Čad, Kamerun, Francouzské Kongo a 2. září Středoafrická republika ) a jejich posádky s 16 500 muži. Po poskytnutí mužů pro místní obranné síly, výcviková centra a sklady zbylo ke konci roku dost vojáků k vytvoření čtyř bataillons de marche. Po opuštění Anglie v září 1940 se většina 1. BLF ( 2 045 mužů všech hodností ) zúčastnila operace Menace, jejímž cílem bylo dobytí Dakaru a tím i zbytku Francouzské západní Afriky. Vichistické síly však kladly odpor, způsobily velké škody britské flotile a odrazily Svobodné Francouze, kteří se pokusili o vylodění. 1. BLF byla převelena nejprve do Freetownu, pak do Doualy v Kamerunu.

První pozemní akce Svobodných Francouzů, tažení proti Gabunu, který držely vichistické síly, se uskutečnila v listopadu 1940. I když pozemní síly Svobodných Francouzů dosáhly v červenci 1943 počtu 50 000 vojáků, z nichž 2/3 tvořily posádky ve francouzských državách, stále to činilo pouhá 2% počtů vojáků armády z května až června 1940. Bojové formace FFL měly na konci tuniské kampaně pouhých 16 000 mužů, i po verbování mezi příslušníky africké armády a po zahrnutí dobrovolníků, kteří uprchli z Francie přes Španělsko. Kolem 18% z nich byli Francouzi evropského původu ( méně než 3 000 vojáků ), zatímco 66% byli Afričané a 16% legionáři.

( Vůdce Svobodných Francouzů během svého rozhlasového projevu v červnu 1940 )

Parašutisté a commandos Svobodných Francouzů

Tyto jednotky nikdy netvořily součást vyšších útvarů ‚ Svobodných Francouzů vybavených Američany, používaly proto britské uniformy a vybavení až do konce války. První parašutistickou jednotkou byla 1. Compagnie d´infanterie de l´air ( 1. CIA ), která se tedy zachovala název prvních francouzských výsadkových jednotek vytvořených v roce 1937. Výsadkářské jednotky Svobodných Francouzů byly od počátku formovány pro speciální operace a nakonec se etablovaly do dvou pluků Chasseurs parachutistes ( 2 .a 3.RCP ), po dlouhém vývoji. Po operacích v Normandii a reorganizaci na podzim 1944 byly v dubnu 1945 vysazeny v Nizozemsku, kde zaútočily na ustupující Němce. Byť výsadkáři Svobodných Francouzů nosili křídla britských výsadkových jednotek ( někdy byla nahrazena vzorem SAS nebo předválečným francouzským vzorem ), na jaře 1942 přijali svou vlastní verzi křídel, kterou nosili nad každou náprsní kapsou. Commandos FNFL zformovaní na jaře 1941 byli rozděleni do svou jednotek a kulometného oddílu, dohromady šlo o 177 mužů, v commandu č. 4 v den D. Od konce roku 1942 nosili zelené barety, které byly tehdy zavedeny, ale s nášivkou FNFL nahrazenou v dubnu 1944 jejich vlastním kovovým odznakem. Jejich bojové blůzy zdobily stejné odznaky jako bojové uniformy britských commandos, s tím, že na rukávové nášivce měli název France a na náramenících francouzské hodnostní odznaky.

 
Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
© 2008 - druhasvetova.com      design by Jakub M.             admin \ archiv aktualizací \ o webu \ kontakt