Od odboje k pravidelné armádě
Plány postupných odvodů ve Francii ( dobrovolníků a odvedenců ) musely být v létě 1944 změněny kvůli zcela nečekanému procesu, spontánní, masivní expanzi Forces Francoise de l´intérieur ( FFI ). Založeny byly na počátku roku 1944, konkrétně v březnu pod velením generála Pierre – Marie Koeniga, hrdiny od Bir Hakeimu, jehož štáb působil v té době v Londýně. FFI slučovaly všechny složky ozbrojeného odporu. Početní stav FFI byl na počátku června 1944 odhadován na 100 000 osob, během léta se zvýšil na 200 000 a v říjnu téhož roku na téměř 400 000. Leclercova 2e DB na severu, ale především de Lattreova armáda na jihu byly doprovázeny rotami, prapory, demi – brigádami, pluky či brigádami FFI, které pomáhaly při osvobozování měst a vesnic nebo při pronásledování nepřítele.
( Příslušníci FFI při odpočinku, vyzbrojení britskými samopaly Sten )
Kromě toho některé jednotky FFI jako například Corps franc Pommies v jihozápadní Francii osvobodily celé oblasti samy. Tito muži byli nadšení a odhodlaní, ale špatně vyzbrojení. Jednotky FFI byly vyzbrojeny ručními zbraněmi ( z tajných skrýší, ukořistěnými zbraněmi či zbraněmi svrženými Spojenci ze vzduchu ) a lišily se jak názvy tak silou, tak i co do vojenské hodnoty. Trvalo několik měsíců, než se jednotky FFI integrovaly do pravidelné armády. Postupně získávaly vojenský výcvik a vybavení, zocelovaly se bitvami a formovaly se do oddílů, až se staly armádními prapory a pluky. Na počátku roku 1945 obdržely plukovní čísla posádek svých měst z roku 1939 a 2. února 1945 přestal být pojem FFI oficiálně používán. Slučování, které začalo v říjnu 1944, bylo nyní dokončeno.
( Francouzští bojovníci z FFI se zajatým německým vojákem během osvobozování Paříže v srpnu 1944 )
FFI posílily divize z Afriky, především pěchota, aby tak byly nahrazeny těžké ztráty utrpěné v Itálii. Většina mužů však byla začleněna do nových jednotek. Nejen do 120 praporů, které si Američané vyžádali k ochraně svých komunikací, ale i kompletní divize, které GPRF od začátku plánovala. První divize FFI byly brzy vytvářeny na druhotných frontách ( Bretaň, obklíčené německé kapsy u Atlantiku, Alpy ) pouhým sloučením všech maquistických oddílů v dané oblasti. Jiné divize, vytvořené z různých zdrojů, byly využity k tomu, aby si 1. francouzská armáda mohla odpočinout od neustálých bojů. Mimo pěti pěších a tří obrněných divizí z Afriky byla k 8. 5. 1945 GPRF schopna vrhnout do boje dalších osm pěších divizí, jednu obrněnou a dvě koloniální divize určené pro Dálný východ. Spolu s místními jednotkami a vnitřními bezpečnostními oddíly měla francouzská armáda k tomuto dnu 1,2 milionu vojáků. Její celkové ztráty ( v padlých ) od září 1939 činily 212 000 mužů. Pět let po porážce, Francie částečně napravila svou reputaci.