Boj o Francouzskou armádu v severní Africe • Druhá světová válka • druhasvetova.com

 

Boj o francouzskou armádu v severní Africe

Při vylodění Spojenců v severní Africe 8. listopadu 1942 byla vojensko – politická situace velmi složitá. Před operací Torch ( Pochodeň ) zahájili Američané tajná vyjednávání s generálem Giraudem, netušíce, že neměl velení nad armádou ani v severní Africe ani ve Francii. Severoafrické velení bylo v rukou generála Alphonse Juina, který byl loajální vichistické vládě. Admirál Francois Darlan, Pétainův nástupce, byl z osobních důvodů v Alžírsku, u svého umírajícího syna. Kromě toho v Londýně nebyl de Gaulle, kterému Američané značně nedůvěřovali, o operaci Torch informován. V Alžíru skupina spiklenců loajálních Giraudovi umožnila obsazení města téměř bez jediného výstřelu, což se však neopakovalo v Oranu v západním Alžírsku, nebo v Maroku, kde došlo k těžkým střetům mezi francouzskými a spojeneckými jednotkami ( 1 368 zabitých Francouzů a 453 spojeneckých vojáků ). Dne 11. listopadu 1942 bylo podepsáno příměří a o čtyři dny později přešla francouzská africká armáda na stranu Spojenců.

Jakkoli se to zdá být neuvěřitelné, tento zvrat se údajně odehrál jménem maršála Pétaina, jak tvrdil admirál Darlan, který byl Američany uznáván jako nejvyšší politický činitel na francouzské straně. To nebylo přijatelné pro Svobodné Francouze a tak byl 24. prosince Darlan zavražděn. Nyní zbyli Giraud – jmenovaný Američany civilním a vrchním vojenským velitelem a de Gaulle, který byl stále v Londýně. Pod tlakem Spojenců byli oba generálové přinuceni spolupracovat. Na počátku roku 1943 vůdce Svobodné Francie vytvořil svůj hlavní štáb v Alžíru a spolu s Giraudem zformoval ( CFNL ). Po pouhých pěti měsících ve funkci spolupředsedy CFLN byl Giraud zbaven nejprve veškeré politické moci a o několik týdnů později i velením nad francouzskými silami. Od této chvíle měl de Gaulle politickou moc pevně v rukou. Na tomto komplikovaném pozadí se měla francouzská armáda reorganizovat s cílem osvobodit vlast.

( Alžířané zakopávají v saharské poušti miny )

Dne 6. září 1940 byl generál Weygand, po jedenácti týdnech ve funkci ministra národní obrany, jmenován zástupcem vichistické vlády v severní Africe. Na tomto postu měl naprostou civilní a vojenskou moc ve Francouzské severní a západní Africe, dokud ho Němci v listopadu 1941 neodvolali. Tento nekompromisní patriot poměrně otevřeně zajistil zásobování Afriky Američany a tajně organizoval přípravy obnovení bojů. Proto byly klíčové zbraně, které byly ukrývány od léta 1940, tedy před jeho příjezdem. Bylo to celkem 55 000 pušek, 2 500 lehkých kulometů, 1 500 těžkých kulometů, 207 minometů ráže 81 mm, 75 protitankových děl, 82 polních děl ráže 75 mm, 24 pásových tahačů, 25 obrněných vozidel, 6 tanků Hotchkiss, nákladní vozidla, spojařské vybavení atd. Tak jako v metropolitní Francii začaly některé zbrojní továrny s tajnou výrobou, především s montováním námořních děl ráže 75 mm na nákladní automobily, aby mohla být použita jako provizorní protitanková děla.

Ke 120 000 mužům, které Osa povolila pro tzv. přechodnou armádu v severní Africe, Weygand tajně dodal dalších 60 000 vycvičených mužů, kteří mohli být použiti v pravidelné armádě ( přitom maskoval 10 000 vojáků jako dočasné rekruty, 13 500 jako pomocnou policii v Maroku, namísto schválených 600 a 20 000 jako neozbrojené dělníky ). Tajný mobilizační plán uvedený do praxe v polovině listopadu 1942 získal pro armádu 259 000 Francouzů žijících v Africe ( z nichž bylo 176 500 skutečně zapojeno, včetně 8 000 aktivních příslušníků CJF ) a 233 000 Severoafričanů. Byly využity též služby 10 000 francouzských dobrovolnic  ( sloužily v štábu, u spojařů a zdravotnických jednotek ), okolo 10 000 uprchlíků z okupované Francie a 77 000 mužů mobilizovaných ve Francouzské západní Africe. Spolu s bývalými vichistickými silami bylo v Africe mobilizováno 700 000 žen a mužů a ačkoli byla jejich výstroj a výzbroj nedostatečná, jejich morálka byla na vysoké úrovni.

( Stíhací letoun Hawker Hurricane v barvách Svobodných Francouzů na pouštním letišti kdesi v severní Africe )

V listopadu 1942 čelilo francouzské velení v Africe třem problémům. Současně měly být vysílány útvary do Tuniska do bojů proti silám Osy, do pole měla být nasazena nová armáda, kompletně znovuvyzbrojená Američany a měly být udržovány posádky jinde v Africe ( což pouze na konci roku 1943 vyžadovalo přes 230 000 mužů ). Na tuniské frontě měla francouzská armáda v boji kolem 60 000 mužů. To nezahrnovalo Svobodné Francouze nebo Corps Franc d´Áfrique ( CFA ), jednotku přibližně 3 000 dobrovolníků různého etnického původu, včetně Španělů a Jugoslávců, kteří nebyli ochotní sloužit v uskupení, kterému říkali Darlanova armáda. S britskými uniformami, výstrojí a výzbrojí byly v lednu 1943 dva prapory CFA nasazeny na severním pobřeží Tuniska ( od března 1943 tři prapory ).

Jednotky generála Juina vytvořené z mnoha provizorních divizí z Alžírska a Maroka byly zformovány do 19. sboru ( tradiční číslo pro alžírský vojenský okruh ) a zaujaly postavení na linii držené původně 13 000 muži CSTT generála Barrého ( tuniské velení ), který měl čest prvního střetu s nepřítelem. Francouzský sbor ( dříve 19. sbor ), zaujal střed spojenecké linie, s 1. britskou armádou na severním křídle a 2. americkým sborem na jižním. Krajní jižní křídlo, bylo drženo několika tisíci vojáky saharských jednotek pod generálem Delayem, kterého později nahradil generál Boisseau. Ti byli vybaveni tradičními velbloudy nebo nákladními automobily a byli posíleni lehkými obrněnými nebo jízdními jednotkami. Během tvrdých šestiměsíčních bojů francouzská armáda stylu z roku 1940 se zastaralým materiálem statečně bojovala a získala pro Spojence čas nezbytný pro vítěznou ofenzívu v Tunisku. Za obnovení francouzské cti však zaplatila vysokou cenu. Mezi listopadem 1942 a květnem 1943 bylo zabito, raněno či pohřešováno 16 000 mužů, nepočítaje v to ztráty Svobodných Francouzů.

 
Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
© 2008 - druhasvetova.com      design by Jakub M.             admin \ archiv aktualizací \ o webu \ kontakt