Finská armáda v letech 1939-1940 - druhá světová válka | druhasvetova.com

 

Finská armáda v letech 1939 – 1940

Organizace armády

Finské ozbrojené síly se skládaly ze čtyř druhů zbraní – armády, námořnictva ( včetně pobřežního dělostřelectva ), leteckých sil a civilní obrany. Vrchním velitelem byl od 30. listopadu 1939 polní maršál Mannerheim, náčelníkem štábu byl generálporučík Karl Oesch. Finská armáda ( Maavoimat ), které velel právě generálporučík Karl Oesch, byla vytvořena 18. února 1918. V průběhu meziválečných let byla na principu sboru ve Viipuri se dvěma pěšími divizemi, jejichž počet se v roce 1919 zvýšil na tři: 1. divize ( Helsinky ), 2. divize ( Viipuri ) a   3. divize ( Mikkeli ) s devíti pěšími pluky a jízdní brigádou v Lappeenranta. V roce 1934 byla vytvořena válečná organizace finské armády a země byla rozdělena do 9 vojenských regionů a 30 vojenských okruhů, z nichž 25 bylo připojeno k vojenským okruhům a zbývajících 5 nezávislých okruhů podél sovětské hranice bylo personálně obsazeno pohraniční stráží. V roce 1939 existovalo 29 vojenských okruhů.

Dne 22. října 1939 mobilizovala armáda 127 800 mužů, rozdělených do tří sekcí:

Podpůrný sbor umístěný na Karelské šíji, střežící Mannerheimovu linii, složený ze tří divizí ( 1. – 3. ) a z jízdní brigády, reformovaných do tří brigád ( 1.,2. a  4. ), za linií a ze čtyř skupin – Lipola, Muolaa, Rautu a Uudenkirku, spadajících pod II. sbor ( původní předválečné jednotlivé sbory ).

Finové na Manerheimově linii.jpg

( Muži z 1. finské divize na Karelské šíji )

Polní armáda zahrnovala Armádu na šíji, pomáhající Podpůrnému sboru se zbytkem II. sboru, III. sbor a ( od února 1940 ) I. sbor, IV. sbor a později skupina Talvela na sever od Ladožského jezera a skupina Severní Finsko, umístěnou v severním a na východě středního Finska. Všech třináct divizí bylo součástí Polní armády. Devět z nich ( 4. – 6., 8. – 13. ) bylo mobilizováno vojenskými regiony, 1. divize vytvořená 9. prosince 1939 a 1. – 3. záložní divize, které byly 19. prosince 1939 přeznačeny na 21. – 23. záložní divizi. V lednu 1940 byly 6., 10. a 11. divize přečíslovány na 3.,7. a 2. divizi. Skupiny a bojové jednotky byly tvořeny podle potřeby z divizí a divizních jednotek, zejména v severním Finsku.

Domácí armáda se 100 000 muži v záložních a doplňovacích jednotkách civilní obrany sloužících zejména u pobřežní pěchoty, protiletadlového dělostřelectva, protiletecké výstrahy a dopravních jednotek. Při mobilizaci 22. října 1939 vytvořilo toto vojsko také tři doplňovací divize ( 1. – 3. ) pro výcvik a přepravu doplňovacího vojska divizím finské armády, ale 20. prosince byly tyto divize zformovány do tří záložních divizí ( 21. – 23. ) a odeslány na frontu. Mezitím bylo 18. prosince 1939 vytvořeno nejprve 17 a poté 22 výcvikových středisek pro výcvik vojska pro frontu. Polní doplňovací brigáda, vytvořená při mobilizaci spolu s 9 doplňovacími prapory, byla rovněž odeslána na frontu, aby vyrovnala ztráty, utrpěné na bojištích jezdectvem. K 5. květnu 1940 byla i výcviková střediska přeměněna ve 14 nedostatečně vycvičených a špatně vybavených praporů a odeslána do boje.

Finové za zimní války.jpg

( Finští vojáci byli skvělí v partyzánských přepadech )

Finská divize měla 17 500 mužů, organizovaných následovně  ( čísla v závorkách udávají sílu jednotek ):

Štáb divize a štábní rota. Polní doplňovací prapor. Lehký odřad – štáb, jízdní eskadra, lehká pěší cyklistická rota, kulometná četa a zásobovací kolona. Tři pěší pluky ( o síle 3 000  ), pluk mě štáb ( 12 ), štábní rotu  ( 169 ), zásobovací četu ( 41 ), spojovací četu ( 55 ), ženijní četu ( 45 ), polní kuchyni ( 27 ), zásobovací kolonu ( 155 ), minometnou rotu ( 83 ) se čtyřmi minomety ráže 81 nebo 82 mm se štábní četou, dvě minometné čety,  zásobovací četu a tři pěší prapory ( každý 845 ). Pěší prapor měl štáb ( 6 ), zásobovací rotu ( 118 ), lehkou četu, kulometnou rotu ( 154 ) se dvanácti těžkými kulomety se štábním družstvem, zásobovací četu a tři kulometné čety, každou s velitelem, dvěma kurýry a čtyřmi kulometnými družstvy po šesti mužích, tří pěší roty ( každá 191 ). Pěší rota měla pět kurýrů, pozorovací družstvo ( 4 ), plynové družstvo ( 4 ) a čtyři střelecké čety. Četu tvořil velitel obvykle vyzbrojený pistolí nebo samopalem, štábní družstvo ( 3 ), dvě střelecká družstva, to se skládalo z jednoho samopalníka a devíti střelců z pušek. Četa měla dále dvě družstva lehkých kulometů ( každé 7 ), to mělo jednoho kulometčíka a pět střelců z pušek.

Pluk polní dělostřelectva ( 1 800 ) se třiceti šesti děly, se štábem ( 22 ), průzkumným odřadem ( 51 ) a I. – III. dělostřeleckým praporem ( každý o 600 ) se dvanácti děly. Prapor měl štáb ( tvořený spojaři, zásobováním a sklady ), zásobovací kolonu, dvě baterie lehkých polních děl ( každá 149 ) se čtyřmi děly a baterii lehkých houfnic ( 153 ) se čtyřmi houfnicemi. Finská divize dále disponovala dvěma ženijními rotami, dvěma spojovacími rotami, zásobovací jednotkou s muniční kolonou, kolonou přísunu munice, ubytovací rotou, zdravotnickou rotou, polní nemocnicí, veterinární rotou a dopraní rotou.

Skupina byla v podstatě polotrvalé uskupení divizních nebo samostatných jednotek mimo divize, zatímco bojová jednotka ( Osasto ) byla krátkodobým uskupením jednotek pro specifický bojový úkol, toto rozlišení se ale v průběhu Zimní války stíralo. Finové excelovali v partyzánském boji malých jednotek a v prosinci 1939 zformovali pět partyzánských praporů ( Sissi ), které napadaly jako samostatné jednotky sovětské týlové kolony. Prapor měl štáb a tři střelecké roty. Střelecká rota měla lehkou kulometnou četu, spojovací a zásobovací četu a tři střelecké čety. Každá četa měla jedny sáně a tři střelecká družstva.

 
Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
© 2008 - druhasvetova.com      design by Jakub M.             admin \ archiv aktualizací \ o webu \ kontakt