Vznik 1. Československého armádního sboru v SSSR • Druhá světová válka • druhasvetova.com

 

Vznik 1. Čs. armádního sboru v SSSR

Začátkem února 1944 osvobodila Sovětská armáda Volyňskou oblast. Tisíce Čechů z tamní české menšiny se okamžitě hlásily do československého vojska v Sovětském svazu. Možnosti, které se tím otevřely pro naplnění vojenských perspektiv československo – sovětské smlouvy, přesáhly všechny dosavadní předpoklady. První československá samostatná brigáda byla na žádost generála L. Svobody v první polovině března 1944 přesunuta z prostoru bojů k doplnění na Volyň. Dne19. března zahájila v Rovně svou činnost československá odvodní komise. Již v prvních dnech byla doslova zaplavena přílivem dobrovolníků.

Za pouhých sedm dnů po otevření odvodní kanceláře vzrostl početní stav brigády z 2 905 vojáků na 6 817. Po soustředění u Rovna, kde spadala do podřízenosti velitele 13. armády, zaujala brigáda na jeho rozkaz 24. března obranná postavení v prostoru Kiverce, Nebuška, Vyškov s úkolem připravit protiútoky do určených směrů. Souběžně s plněním bojových úkolů se jednotky horlivě věnovaly výcviku nováčků. Bojové určení a prostory rozmístění brigády se ještě několikrát změnily podle situace na frontě. Počátkem dubna byla brigáda pověřena prováděním průzkumných výpadů. Tehdy byla podřízena 76. střeleckému sboru a zajišťovala styk mezi 1. ukrajinským a 2. běloruským frontem.

( Výcvik nováčků s těžkými kulomety Maxim vz. 1910 )

Dne 14. dubna při útoku sovětských jednotek na město Torčin zasáhl na jejich podporu úspěšně v rámci 1. dělostřeleckého oddílu i nově zformovaný minometný oddíl. Po tomto boji přešla brigáda k 18. armádě. Setrvala v obraně až do 21. dubna, když byla včleněna do sestavy 3. gardové armády. Krátce nato brigádu zastihl rozkaz k přechodu do Černovic a Sadagury, kde se měl organizovat 1. československý armádní sbor v SSSR. Již předtím 1. dubna 1944 smíšená československo – sovětská komise schválila reorganizaci 1. brigády a zvýšení jejího početního stavu na 5 329 vojáků, přičemž dospěla k názoru, že je správné, aby se brigáda nadále účastnila bojů na frontě a dosáhla mezi prvními hranic Československa. Komise se mimo jiné usnesla zajistit výcvik 350 – 400 důstojníků v sovětských učelištích a přidělení asi 200 sovětských instruktorů k československým jednotkám. Záhy poté, 10. dubna 1944, vydalo vrchní velení Sovětské armády memorandum, které vycházelo z návrhů komise a vytvářelo právní předpoklady pro další výstavbu československých vojenských jednotek v SSSR. Nařizovala se jím řada opatření, z nichž na prvním místě bylo zformování sboru k 5. květnu 1944 v Rovně.

Mezitím již probíhalo formování některých jednotek, s nimiž se počítalo do organizačního rámce sboru. Od 9. ledna 1944 přijížděly do Jefremova v Tulské oblasti první transporty vojáků nově se vytvářející 2. československé paradesantní brigády. Byli to příslušníci slovenské rychlé divize, kteří přešli hromadně v říjnu roku 1943 u Melitopole k Sovětské armádě a v počtu 2 000 mužů se přihlásili do československého vojska v SSSR. V následujících dnech přijížděli k doplnění počtu rovněž vojáci
Buzuluckého záložního pluku, vesměs mladí, zdatní muži ve věku od 23 do 25 let. Brigáda se budovala podle organizace sovětských výsadkových jednotek. Měla dva pěší prapory, dělostřelecký, protitankový a protiletadlový oddíl, ženijní, spojovací a štábní rotu. K tomu ještě samostatný přezvědný oddíl, složený ze dvou tankových rot, cyklistické roty, roty obrněných vozidel, motorizované a spojovací čety. Později se tankové roty osamostatnily jako tankový prapor a v přezvědném oddílu vznikla navíc průzkumná četa a motorizovaná četa.

( Příslušnice 1. čs. armádního sboru defilují před Ludvíkem Svobodou a Klementem Gottwaldem )

O způsobu organizace a vybavení nové brigády bylo rozhodnuto již 28. prosince 1943 v Moskvě na poradě s představiteli generálního štábu Sovětské armády. Do tohoto rozhodnutí se již promítalo podepsání československé smlouvy i výsledky celé série jednání, k nimž při této příležitosti došlo. Paradesantní charakter brigády byl zvolen proto, že se již počítalo s brzkým přenesením bojů na území Československa a s leteckým vysazením jednotek k uskutečnění osvobozovacích operací. Sovětská armáda dodala zbraně i všechen potřebný parašutistický materiál. Zároveň vyslala k brigádě zkušené instruktory. Velením brigády byl pověřen plukovník V. Přikryl. Do konce ledna se vojáci učili zacházet se všemi zbraněmi, které brigáda dostala. Byly zřízeny různé odborné kurzy: zdravotníků, spojařů, proviantní a chemický kurz, kurz parašutistických instruktorů. Výcvik se řídil sovětskými předpisy.

Od 1. února se začalo s paradesantní přípravou, která zahrnovala teorii seskoků, používání a skládání padáků, skoky z můstku, úpravu a připevňování zbraní, tělocvik, bojový, taktický a střelecký výcvik. Zaměstnání byla velmi intenzivní a zabírala celý den. Večery se věnovaly opakování látky a čištění zbraní. Dvakrát týdně absolvovaly jednotky výcvik v noci. Pak přišly na řadu seskoky s výstrojí z makety letounu, skládání padáku, seskok z upoutaného balonu a konečné seskoky z pěti sovětských transportních letounů, které byly pro výcvik brigády k dispozici na polním letišti v Jefremově. Mužstvo si osvojovalo prvky výcviku s velkým nadšením a bylo ve výborné kondici. Konstatoval to již velitel moskevského vojenského okruhu generál Cyganov, který k brigádě zavítal koncem února. K témuž zjištění dospěla i delegace, která přijela z Moskvy a v ní byl kromě generála Píky a Hasala i velvyslanec Fierlinger a poslanec Gottwald. Do poloviny dubna byl dík houževnatosti a snaze vojáků za pomoci sovětských instruktorů zakončen náročný výsadkový výcvik. Brigáda měla za sebou 13 559 seskoků z balonů i z letadel.

( Výstroj vojáků, byla směsicí sovětské, britské a předválečné čs. armády )

Dne 22. dubna 1944 za přítomnosti Klementa Gottwalda, Václava Kopeckého, Marka Čulena, velvyslance Fierlingera, jakož i představitelů sovětského generálního štábu a zástupců polských a jugoslávských jednotek    2. čs. paradesantní brigáda provedla závěrečné cvičení. Nejprve 2. rota provedla seskok do týlu nepřítele a obsazení letiště. Ukázka byla provedena za silného větru se skvělým výsledkem. Potvrdila vysoký stupeň vycvičenosti parašutistů. Odpoledne 3. rota předvedla ukázku útoku na částečně vybudovaná obranná postavení nepřítele za podpory dvou baterií kanonů, čety protitankových pušek a čety samopalníků, spojenou se střelbou na ostro do terčů. Také toto cvičení proběhlo vzorně. Nazítří, 23. dubna 1944, nastoupila brigáda na jefremovském letišti k slavnostní přehlídce, při níž náčelník československé vojenské mise generál H. Píka odevzdal veliteli bojovou zástavu. Vojáci při této příležitosti složili slavnostní přísahu. K nastoupeným jednotkám brigády promluvil Klement Gottwald. Slavnostním pochodem skončilo období výcviku a příprav k boji. Zároveň se tím 2. československá paradesantní brigáda rozloučila s Jefremovem, neboť ve shodě s memorandem o výstavbě 1. československého armádního sboru zahájily její jednotky již 30. dubna přesun do nového posádkového města Proskurova v přifrontovém pásmu. Cesta jejich transportů trvala 15 dnů. Dne 17. května 1944 byly všechny jednotky na místě.

Velitelem nově formovaného 1. československého armádního sboru se stal brigádní generál Jan Kratochvíl. V průběhu května se organizovaly složky velitelství a štábu sboru, obsazené většinou zkušenými důstojníky 1. brigády. Zároveň se z týlových jednotek této brigády tvořil i sborový týl. Dne 20. května 1944 vznikl z tankového praporu 1. brigády a nově vznikajícího tankového praporu sboru 1. československý tankový pluk, prozatím stále ještě z důvodů zásobovacích podřízený 1. brigádě. Později, od 25. července se rozvinul v tankovou brigádu.

( Snímek československých vojáků v Buzuluku )

Dne 23. května vydalo velení 1. ukrajinského frontu rozkaz zformovat k 15. červnu 3. československou brigádu podle organizačních tabulek shodnou s 1. brigádou. V organizaci brigád přitom nastaly změny ve složení dělostřelectva. Každá měla mít dělostřelecký pluk o dvou oddílech, oddíl minometů a stíhací protitankový pluk. Dne 1. června 1944 byl zřízen sborový spojovací prapor a sborový ženijní prapor. Zároveň byl ustanoven štáb týlu sboru. Dne 25. července byla schválena organizace sborového dělostřeleckého pluku o dvou oddílech houfnic ráže 122 mm a jednoho oddílu houfnic ráže 152 mm. Kromě uvedených jednotek a útvarů do rámce sboru patřila rota polních četníků, regulační rota, náhradní pluk a rota zvláštního určení. Organizačně a kázeňsky podléhal sboru také 1. čs. stíhací letecký pluk. Jeho základ vytvořila skupina 21 československých letců pod velením štábního kapitána F. Fajtla, která přijela do SSSR z Anglie. Dne 16. dubna 1944 zahájili přeškolovací výcvik na letišti v Ivanovu. Závěrečnou část výcviku na strojích La – 5 skupina doplněná o dva slovenské letce absolvovala na letišti Kubinka u Moskvy.

S platností od 3. května byla zřízena 128. československá samostatná stíhací letecká peruť o dvou letkách. Její činnost byla plně zabezpečena sovětským leteckým pozemním personálem. Dne 30. května skončil pilotní výcvik a příslušníci perutě předložili československé vojenské misi žádost, aby byli odesláni na frontu. Ještě v době, kdy se chýlil ke konci i výcvik československých pilotů a leteckých mechaniků vyslaných do sovětských leteckých škol, rozhodl generální štáb letectva Sovětské armády se souhlasem sovětské vlády směrnicí ze 3. června k 15. červnu 1944 přeorganizovat dosavadní peruť na 1. samostatný československý stíhací letecký pluk s 32 letouny a současně postavit 86. samostatný letecký roj v počtu 11 mužů pro zabezpečování leteckého spojení ve prospěch velení československého armádního sboru. Jako základna pro nový stíhací pluk a letecký roj bylo určeno letiště Kubinka. Po dokončení reorganizace a doplnění pozemním personálem měly být jak pluk, tak i roj odeslány na frontu. Pluk se skládal prozatím ze dvou perutí o dvou letkách, přičemž se počítalo během dvou – tří měsíců s utvořením třetí perutě z pilotů, kteří dokončovali výcvik v pilotní škole. Po vojenské a kázeňské stránce pluk podléhal velitelství 1. československého armádního sboru, avšak po stránce bojové měl být podřízen příslušnému velitelství sovětského leteckého svazku. Velením byl pověřen dosavadní velitel perutě štábní kapitán F. Fajtl.

( Nástup mužů 1. československého armádního sboru )

Přelet, plánovaný na etapy přes letiště v Brjansku a Prilukách, začal 20. července a skončil po dvou dnech na místě určení v Proskurově. Počáteční starosti s ubytováním a stravováním pomohlo letcům odstranit velitelství  2. československé paradesantní brigády, která se sem přesunula z Jefremova. 1. československý stíhací pluk byl podřízen 2. letecké armádě. Předpokládalo se, že bude zasazen v prostoru bojů 1. československého armádního sboru v SSSR. Dne 4. srpna 1944 dosáhl plné bojové pohotovosti a očekával rozkaz k plnění bojových úkolů. Přitom se využívalo všech možností k zdokonalování výcviku.

Celý 1. československý armádní sbor koncem července 1944 vykazoval celkový početní stav přes 16 000 osob, dále měl více než 1 000 koní, na 600 motorových vozidel, více než 50 tanků a obrněných vozidel, zhruba 12000 kusů různých pěchotních zbraní a na 280 děl různých ráží. Ve všech jednotkách a útvarech probíhal intenzivní desetihodinový výcvik s dvouhodinovou denní přípravou cvičení na příští den. U 2. paradesantní brigády byl výcvik dokonce ještě intenzivnější, trval 15 hodin denně. Největší obtíže musela při výcviku překonávat 3. brigáda. Ta se skládala většinou z volyňských Čechů, kteří dosud neprošli vojenským výcvikem. Přestože za daných okolností bylo nutno začínat od základu, výcvikové úkoly se i ve zkrácených lhůtách dařilo plnit. Koncem července 1944 dosáhly plné bojeschopnosti 1. a 2. brigáda a sborový ženijní a spojovací prapor. Tanková brigáda dokončila výcvik 65 posádek, chyběl jí však dosud potřebný počet tanků. 3. brigádě zbývalo dokončit výcvik a doplnit početní stavy mužstva i důstojníků. Sborový dělostřelecký pluk dosud existoval jen rámcově. Celkem bylo potřeba k naplnění plánovaných počtů doplnit sbor 4 490 vojáky a dodat kromě tanků 516 automobilů a 259 koní. Dosažení plné bojeschopnosti se předpokládalo k 10. srpnu 1944. Pociťoval se velký nedostatek důstojníků, zvláště u dělostřelectva a v operačním a zpravodajském oddělení štábu. Pro funkce velitele dělostřelectva a v operačním a zpravodajském oddělení štábu. Pro funkce velitele dělostřelectva, náčelníka operačního oddělení a náčelníka chemické služby sboru si velitel 1. čs. armádního sboru vyžádal u štábu 1. ukrajinského frontu sovětské důstojníky. V zásadě byly jednotky vybaveny sovětskými zbraněmi a válečným materiálem. Část vozidlového parku byla americké výroby. Výstroj byla zčásti anglická, zčásti československého vzoru, vyrobená v Sovětském svazu. Výcvik se opíral o sovětské řády a předpisy a byl zabezpečován i účastí sovětských instruktorů, kteří vojákům předávali osvědčené frontové zkušenosti.

( Českoslovenští vojáci pochodují právě osvobozeným ukrajinským městem )

Velká pozornost se věnovala morálně politické a osvětově výchovné práci. Bylo to diktováno různorodostí národnostního, třídního a politického charakteru nováčků, z nichž většina se rekrutovala z řad volyňských Čechů a velká část přišla ze zajateckých táborů. Tato okolnost stejně jako blížící se zasazení sboru do bojů na území republiky zdůrazňovaly nutnost rozvinout co nejúčelnější práci osvětového aparátu. Především bylo nutno upevnit jeho dosavadní organizaci a zajistit funkci osvětové výchovy v nově vzniklých jednotkách. Již v červnu byl zorganizován pod vedením štábního kapitána dr. J. Procházky třítýdenní kurs pro osvětové důstojníky. Přes překážky, které rozvinutí osvětové služby kladla československá vojenská mise požadavky na snižování počtu osvětových důstojníků, podařilo se mu na základě Směrnic pro mravní a osvětovou výchovu a propagandu, schválených v létě 1944 velitelem sboru, plně zabezpečit politickovýchovnou práci v jednotkách. Tuto práci ústředně řídilo oddělení osvěty a propagandy v čele s osvětovým důstojníkem sboru štábním kapitánem dr.  Jaroslavem Procházkou. Osvětoví důstojníci byli určeni i u brigád a samostatných součástí. U nižších jednotek působili pomocníci osvětových důstojníků a u rot a baterií osvětoví poddůstojníci.

Předpokládaná činnost sovětských a československých jednotek na československém území byla předběžně podložena československo – sovětskou mezivládní dohodou z 8. května 1944, která stanovila mimo jiné, že československé jednotky v jejich svazku, budou ihned použity na československém území. Vzhledem k tomu požádal generál Píka se souhlasem MNO, aby 1. československý armádní sbor byl zasazen západněji od dosavadního prostoru dislokace přes Užocký nebo Verecký průsmyk do operací na území Ukrajiny. Sovětské velení vyšlo tomuto požadavku vstříc vydáním příslušných rozkazů 1. ukrajinskému frontu, jemuž sbor podléhal. Jakmile Sovětská armáda v červenci 1944 pronikla na území západní Ukrajiny, požádala československá vojenská mise, aby jednotky sboru, které již dosáhly pohotovosti, byly co nejdříve zasazeny do bojových akcí, na směru Užocký průsmyk – Užhorod. O totéž požádal velitel 1. ukrajinského frontu i velitel sboru generál J. Kratochvíl. Žádosti byly zřejmě motivovány snahou zajistit si co největší vliv na území, které tehdy bylo ještě součástí ČSR a poskytovalo zároveň možnost mobilizovat posily pro československou armádu. Velitel 1. ukrajinského frontu reagoval na československý požadavek vydáním  rozkazu, aby se československé jednotky soustředily v prostoru Biskoviče, Dubrovka, Baňovice, Cukev, Sambor. Podle rozkazu velitele sboru z 27. července 1944, nařizujícího jednotkám sboru postupné soustředění v určeném prostoru, zahájila dne 29. července přesun 1. brigáda spolu se sborovým ženijním praporem. O několik dní později, 3. srpna, vyrazila mobilní část tankové brigády a k přesunu se připravovala 3. brigáda, spojovací prapor a štáb sboru.

 
Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
© 2008 - druhasvetova.com      design by Jakub M.             admin \ archiv aktualizací \ o webu \ kontakt