Podle branného zákona měla československá branná moc hájit trvání, celistvost a svobodu republiky proti vnějším nepřátelům, jakož i společně působit při udržování pořádku a bezpečnosti uvnitř státu. Mohla být také použita k pomocným službám při pohromách ohrožujících život a majetek. Branná povinnost byla charakterizována jako všeobecná a příslušející osobám mužského pohlaví, které byli čs. státními občany, nebo byly na území ČSR trvale usedlé a nemohly prokázat jinou státní příslušnost. Branná povinnost počínala rokem, v němž občan dovršil 20. rok věku a končila koncem roku, v němž dokončil 50. rok. Dělila se na povinnost odvodní a služební.

( Mobilizace československé armády v září 1938 )

Vstup československých státních příslušníků do cizích vojenských služeb byl umožněn jen s povolením presidenta republiky. Po dobu povoleného vykonávání vojenské služby v cizí armádě byl dotčený státní příslušník osvobozen od plnění branné povinnosti v ČSR. Československá branná moc byla doplňována odvodem nebo dobrovolným vstupem. Odvodní povinnost spočívala v závazku dostavit se před odvodní nebo přezkoušející komisi a podrobit se předepsanému řízení. Tato povinnost začínala 1. lednem roku, v němž občan dovršil 20. rok věku a končila 31. prosincem roku, v němž občan dokončil 22. rok věku. U osob, které odvodní povinnosti nevyhověly, trvala tato povinnost až do 31. prosince roku, v kterém dovršil 50. rok života. Dobrovolný vstup do čs. branné moci byl umožněn každému, kdo byl čs. státním příslušníkem nebo byl trvale usedlý v ČSR, nemohl prokázat jinou státní příslušnost a dovršil věk 17 let. Pro vstup nezletilých byl nutný souhlas otce nebo poručníka.

Mobilizace znamenala souhrn činností, jejichž účelem bylo učinit mírovou armádu pohyblivou a doplnit ji na válečný stav. Nařizoval ji president republiky po slyšení vlády. Za mobilizace se mělo povolávat mužstvo mimo činnou službu do služby činné buď mobilizační vyhláškou, nebo svolávacími lístky. Podle mobilizační vyhlášky musely osoby mimo činnou službu do 24 hodin po úředním vyvěšení opustit svoje bydliště a nastoupit cestu ke svému útvaru. Neuposlechnutí povolávacího rozkazu nebo opožděné nastoupení do činné služby bylo stíhatelné vojenskými soudy a hrozily přísné tresty. Zkušenost ze září 1938 prokázala vzorný nástup vojáků k jejich útvarům, ovšem bez podstatné části osob německé národnosti.

( Titulek v novinách České slovo vztahující se k zářijová mobilizaci v roce 1938 )

Mimo mobilizace bylo podle branného zákona možné i mimořádné povolání zálohy v míru. President republiky  mohl v míru po slyšení vlády nařídit povolání pěti nejmladších ročníků I. zálohy a náhradní zálohy k výjimečné činné službě na dobu nezbytné potřeby, pokud to vyžadovaly zvláštní poměry, politická situace mezistátní, důvody vnitropolitické nebo bylo – li nutné vykonání pomocných úkolů. Povolání bylo možno provádět obdobně jako mobilizaci, tj. vyhláškou nebo svolávacími lístky ( růžové barvy ). O nastoupení do činné služby platila táž ustanovení jako při mobilizaci. Neuposlechnutí nebo opožděný nástup byly taktéž soudně stíhatelné.