Průzkumné a diverzní jednotky LRDG se znakem škorpiona uprostřed kola od auta, popřípadě LRP ( Long Range Patrol ), působící v pouštích a džunglích během 2. světové války, patří mezi nejméně známé, ale zároveň nejzajímavější a nejúspěšnější speciální jednotky tohoto konfliktu. O úspěšnosti činnosti LRDG svědčí i slova uznání od jejího největšího nepřítele, Lišky pouště, Erwina Rommela, který jednou řekl, že LRDG nám způsobila více škody, než kterákoli jiná stejně velká britská jednotka. Mezi nejpozoruhodnější operace LRDG  záplavě na první pohled rutinních úkolů, jako třeba průzkum hloubky Libyjské pouště pro potřeby vojenských kartografů, patří operace Caravan, útok na město a letiště v Barce 13. září 1942 a sledování provozu na strategicky důležité nepřátelské komunikaci mezi Tripolisem a Bengházím. Ovšem ne všechny mise LRDG dopadly dobře. Velké ztráty jednotek přinesla například účast na nepovedeném nájezdu na Tobruk v září 1942 a hlavně klasický útok na řecký ostrov Leros po italské kapitulaci v roce 1943, kde pod bombami Junkersů Ju 87 a palbou obávaných protivníků z německé divizní jednotky Brandenburg padl v rámci operace Leopard kromě jiných i tehdejší velitel LRDG podplukovník John Easonsmith.

LRDG byla založena jako LRP už 23. června 1940, respektive 3. července majorem Ralphem Bagnoldem ze štábu tehdejšího britského velitele v severní Africe a na Blízkém východě generála Wavella, který měl sám velké zkušenosti s válčením v poušti. Jeho zástupci se stali kapitán Patrick Clayton a kapitán William Shaw. Zpočátku tvořily její sestavu hlavně vojáci 2. novozélandské divize ( mechanizovaný pluk a 27. kulometný prapor ), později, po ztrátách se LRDG, jejíž početní stav nikdy nepřesáhl 350 mužů, skládal také z Jihoafričanů a rodilých Britů z gardových jednotek Coldstream, Argyll a Sutherland Highlanders. Podmínkou jejich výběru byly fyzické i duševní předpoklady, samostatnost a schopnost neotřelého vojenského myšlení. Dodatečně prošli všichni ještě spojovacím, šifrovacím a ženijně  - demoličním výcvikem, aby tak byla maximálně zajištěna zastupitelnost v rámci posádek patrol LRDG. Každý příslušník LRDG byl také vycvičen pro navigaci pomocí hvězd, s čímž pozemnímu vojsku pomohla RAF. Zpočátku tvořilo LRDG jen asi osm desítek aktivních vojáků, rozdělených do tří hlídek s krycím označením R, T a W v sestavě 2 + 28 nebo 1 + 18, ve kterých byl kromě velitele vždy zdravotník, navigátor, radista a mechanik. Po dalším náboru dobrovolníků na konci roku 1940 byl změněn název jednotky z LRP ne LRDG a přibily hlídky R, G, S a Y. V červnu 1941 byla LRDG reorganizována do dvou eskadron: A novozélandské a B rhodéské a britské. Zároveň vznikaly logistické, opravárenské, spojovací a průzkumné části. Přesto disponovala čistě pozemní jednotka už od roku 1941 svými vlastními letadly, konkrétně dvěma dvojplošníky Waco a třemi Lysandery. Jejich úkolem byla rychlá evakuace raněných, zásobovací a spojovací lety a výsadky důležitých osob.

( Kolona vozidel LRDG kdesi v Libyjské poušti )

V říjnu 1941 byla stávající jednotka LRDG opět reorganizována, protože tehdejší hlídky byly rozděleny na dvě části, aby bylo možno lépe a účinněji zvládnout masu úkolů. Ke stávajícím dvěma eskadronám v prosinci 1941 přibyla Indian Long Range Squadron, tvořená dobrovolníky z britských koloniálních jednotek 3. indické brigády. V říjnu 1942 byly do této původně hinduistické části LRDG přiřazeny ještě muslimské a sikhské hlídky. V prosinci byla do LRDG zařazena ještě 1. demoliční eskadrona, které velel původně ruský emigrant major Vladimir Peniakoff. Operačním prostorem hlídek LRDG v letech 1940 – 1943 byla Libyjská, alžírská a tuniská poušť mezi pobřežím Středozemního moře až k pohoří Jebel Uweinat, údolím Nilu a horami Tuniska a Alžíru, s minimem cest, kde se teploty v létě šplhaly až k 60°C a v noci klesaly skoro pod bod mrazu. Vody bylo málo a byla prakticky jen v několika malých oázách, kde také rostla jediná vegetace. Úkolem LRDG byl primárně hloubkový průzkum, prováděný díky specifičnosti terénu průniky speciálně vystrojenými, upravenými a vyzbrojenými vozidly stovkami kilometrů dlouhými oklikami přes poušť. Mezi škálu jejich úkolů nejprve proti Italům, po vylodění Rommelova Afrikakorpsu, i německým jednotkám patřily ale nejen podpůrné úkoly, například pro SAS nebo Commandos jako průvodci a navigátoři agentů v operační hloubce nepřátelské sestavy, ale také samostatné a vyloženě bojové akce. Bojová aktivita LRDG byla úctyhodná. Mezi prosincem 1940 a dubnem 1943 byly jen dva týdny, kdy za nepřátelskými liniemi neoperovaly vozidla LRDG.

První hlídka LRDG vyrazila do akce 15. září 1940. Hlídka W pod velením kapitána Mitforda provedla průzkum prostoru Kufry a Uweinatu a pak zaútočila na sklady paliv a italská letiště. Hlídka T pod velením kapitána Clytona prozkoumala svůj sektor a pak se spojila s kolegy z W a společně zaútočili na italské konvoje. Jejich úspěšná premiéra donutila Italy stáhnout z fronty tisíce svých vojáků k ochraně vlastního týlu, což usnadnilo úspěch britské ofenzívy na podzim tohoto roku. Další hlídky G a T 27. prosince 1940 vyrazily z Káhiry, pronikly přes poušť a dorazily až do Čadu, kde se spojily se Svobodnými Francouzi, se kterými provedly 11. ledna 1941 historicky první společný útok na italskou pevnost u Murzuku. Ta se sice i po dvouhodinovém boji ubránila, ale sousední letiště bylo zcela zničeno. Po útoku se Britové stáhli na území ovládané Svobodnými Francouzy. Už o několik dnů později, 31. ledna, byli ale Britové v údolí Džebel Šerifa přepadeni jednotkou Compagnia di Autosahariana Cufra, italskou obdobou LRDG. V boji padl jeden Brit a tři byli zajati, včetně kapitána Claytona. Italové měli pět padlých a tři zraněné. Čtyři členové LRDG unikli zajetí vysilujícím, 320 km dlouhým pochodem přes poušť bez jídla s 2 l vody. Cesta do Egypta, částečně na hřbetech velbloudů, jim trvala 10 dnů. Zbytek hlídky, až na další dva mrtvé, se navrátil do Egypta 9. února, když posledních 1 400 km na své pouti dlouhé 7 200 km táhl svá poškozená vozidla.

( Znak jednotek LRDG – škorpion v pneumatice )

Po vytlačení Italů z Kyrenaiky byla LRDG přesunuta z Káhiry do Kufry a rozšířena. Nové úkoly pro jednotku přineslo také vylodění Němců v severní Africe, spolu s ofenzívou Osy. To už s ní operovaly i samostatné jednotky LRDG Svobodných Francouzů. Britové spolu s nimi zahájili nonstop hlídkování spojovacích zásobovacích tras německo – italských jednotek a jejich narušování přepady a diverzemi, například jižně od zálivu Syrta nebo v prostorech Jalo Oasis a Agedabíja, zpočátku beze ztrát. Od listopadu 1941 začala řídit akce LRDG nově postavená 8. armáda a přesunula ji z Kufry do Siwy, odkud měla střežit hlavně přístupy od jihu, z pouštní země nikoho. Hlídka R1 dostala za úkol vyzvednout v týlu nepřítele 30člennou jednotku SAS pod vedením zakladatele a velitele Davida Stirlinga, která byla vysazena za liniemi nepřítele kvůli výpadu na letiště poblíž Tobruku. I nadále zůstala jedním z hlavních úkolů LRDG doprava jednotek SAS za nepřátelské linie. Tak se LRDG podílela také na přípravě britské operace Flipper – pokusu zabít generála Rommela. Během ní vysadila v německém týlu čtyři agenty.

Velký den pro LRDG přišel také v souvislosti s ofenzívou 8. armády, operací Crusader. Dne 24. listopadu 1941 zaútočily hlídky Y1 a Y2 v al – Machlí, Gazale a Derně na zadní voje Němců a Italů, poškodily a zničily desítky vozidel a dobyly malou italskou pevnost. V tu samou dobu útočily hlídky R2 a S2 na cíle v okolí Benghází, Barce a Maraua a vojáci z G1 a G2 na silnici u Agedabie. I tyto útoky byly úspěšné. Poslední společnou operací LRDG v roce 1941 byly dva nájezdy spolu s SAS na německo – italská letiště v Syrtě, el – Agheile, Tamitu a Nofilii. Byly velmi úspěšné a bylo při nich kulomety a náložemi zničeno 151 letadel a 30 vozidel. Historický úspěch Britů umožnila i revoluční taktika SAS, která přišla na účinnou destrukční taktiku, zajet Jeepy přímo mezi zaparkovaná letadla na stojánkách a zničit je palbou do nejdůležitějších částí. Zbytek pak dokončily granáty vhozené do motorů a kabin letadel. Další velmi úspěšná bojová operace LRDG proběhla 21. března 1942, kdy hlídka R1 zničila mezi Tripolisem a Bengházím konvoj 27 nepřátelských vozidel a pobila asi 200 Němců. Tuto silnici, tvořící pro Němce a Italy vysoce důležitou zásobovací tepnu, přitom dokázaly hlídky LRDG účinně blokovat od 2. března až do 21. července 1942. Během příprav na další ofenzívu 8. armády už ale LRDG tak úspěšná nebyla, byť to nebylo její vinou. V rámci kombinovaného útoku ve stylu Commandos na obsazený důležitý přístav Tobruk v září 1942, kterého se zúčastnila na křídlech i SAS, podporovala SAS skupiny G1 a T1 snažící se proniknout do Tobruku od jihu, z pevniny se pokoušela blokovat přístupové cesty k místům vylodění kvůli zabránění přísunu nepřátelských posil. Tato část nájezdu, dlouhého skoro 2 000 km, nesla kódové označení Caravan a LRDG při nich také útočila na italská letiště a vojenské objekty, při nichž bylo zničeno nebo poškozeno 35 letadel ( nepřítel přiznal 16 zcela zničených a 7 poškozených strojů ).

( Setkání dvou hlídek LRDG jejichž vozidla jsou plná nejrůznějšího materiálu a zásob )

Velení na LRDG a tedy i plánování a řízení jejich operací z 8. armády přešlo 30. září 1942 přímo pod hlavní velitelství pro Blízký východ. Pod jeho vedením pak LRDG zakončila svoji činnost v píscích Afriky v dubnu 1943, kdy v Tunisku během operace Pugilist podporovala postup 2. novozélandské divize na tzv. Marethskou linii. Klidu si ale moc příslušníci LRDG neužili ani pak. Po krátkém odpočinku a doplnění v Libanonu se přecvičili do úlohy námořních korzárů a na malých plachetnicích začali provádět průzkum a nájezdy, při kterých potápěli nepřátelské lodě a snažili se přerušit námořní zásobovací trasy. Bojovali například o Korfu a Leros, po tomto krvavém ústupu ale z LRDG odešli poslední Novozélanďané. V prosinci 1943 byla LRDG opět reorganizována. Tentokrát do podoby dvou eskadron ( britské a jihoafrické ) s celkem osmi hlídkami. Některé byly dokonce vysazeny po předchozím výcviku na padácích severně od Říma, kde sledovaly a hlásily pohyby německých vojsk, postupně obsazujících a bránících území Itálie.

Poměrně neznámým faktem je skutečnost, že jednotky LRDG, stejně jako skupiny SAS, bojovaly od roku 1943 do konce roku 1944 proti Italům, Němcům a částečně i proti jejich spojencům, chorvatským Ustašovcům, také na území Jugoslávie, konkrétně v horách Srbska, Černé Hory a na chorvatských ostrovech a pobřeží. Vysazeny byly většinou na padácích, a to včetně celého svého vybavení, tedy i vozidel. Ze vzduchu byly také zásobovány. Mezi jejich úkoly patřilo kromě průzkumu i ničení komunikací. Vyhodili do povětří například několik velkých železničních mostů, čímž odřízly značné německé okupační jednotky a umožnily jugoslávským partyzánům na ně účinně zaútočit. Během svého nasazení v této oblasti LRDG spolupracovala s jednotkami námořních Commandos, jak o tom vypráví ve svých memoárech řada jejich příslušníků. Tyto jednotky se vylodily nejdříve na některých dalmatských ostrovech za účelem zesílení partyzánské obrany, aby pak provedly několik velkých útočných diverzních operací a posléze se vylodily a bojovaly i přímo na pobřeží Černé Hory. Hlídky LRDG byly staženy až na základě dohody Britů a Američanů s maršálem Titem a po vytyčení zón vlivu se SSSR, který do oblasti Balkánu vnikal svými jednotkami. Do strategicko – operační sestavy nepřítele v Albánii bylo letecky vysazeno 36 mužů LRDG, včetně velitele celé LRDG podplukovníka Owena, kde podpořili tamní odboj. V říjnu 1944 byla část LRDG na padácích vysazena v Řecku. I zde ničila v diverzních nájezdech silnice a přepadávala na nich kolony nepřítele. Spolupracovala s RAF, jejíž letouny naváděla na zjištěné cíle.

( Příslušníci LRDG si po návratu z akce čtou dopisy, které jim přišly od jejich blízkých )

Jednotky Long Range Patrol ( LRP ) nebojovaly jen v Africe, Středozemním moři nebo na Balkáně, ale také v moskyty, hady a pavouky zamořených džunglích Barmy. I tady, proti fanatickým Japoncům, odvedly velký kus práce. Byly očima a ušima britských a indických divizí 14. armády, v jejichž řadách působilo několik brigád LRP. Významně se podílely i na originální výsadkové operaci Thursday, při které bylo 5. března 1944 naráz vysazeno skoro 7 000 Chinditů. Pro ně totiž jednotky LRP v hlubokém japonském týlu vytipovaly, našly a vytyčily několik přistávacích ploch. S Chindity pak LRP spolupracovala i během operace Thursday jako jejich tykadlo nebo průzkum dalších výsadkových ploch. LRP se také podílela na podobné diverzní akci Longcloth, která proběhla v týlu barmské fronty v Arkanu už o rok dříve. Jedním z dalších úkolů LRP byla spolupráce s průzkumnými a zpravodajskými skupinami V Force. Tyto malé jednotky, sestávající třeba jen ze dvou nebo tří mužů, měly za úkol ve své oblasti díky zapojení domorodých kmenů monitorovat situaci na nepřátelském území. Byli mezi nimi nejen profesionální důstojníci, prošlí výcvikem v džungli, ale také bývalí civilisté, pěstitelé čaje, lesníci a další lidé, kteří zde pracovali už před válkou, znali terén a měli kontakty mezi domorodci. Dostalo se jim jen základního výcviku se zbraněmi a v obsluze vysílaček, jimiž předávali zprávy do štábu.

Byla mezi nimi dokonce i žena, která působila mezi horským kmenem Nagajů. Až do japonské kapitulace v srpnu 1945 jednotky LRP zůstaly předvojem a hloubkovým průzkumem britské 14. armády a jejich ušima a očima, což když si uvědomíme nechuť britských štábů k jejich případnému rozšíření a doplnění ( argumentovali mimo jiné nákladností  jejich akcí a výcviku a údajně malým významem na průběh bojů ), je skoro zázrak. Štáb v Dillí byl prostě, až na pár výjimek obsazen důstojníky s již zastaralými názory a chabými zkušenostmi pro vedení moderní války v tvrdých přírodních podmínkách tropického pásma proti fanatickému, houževnatému a zkušenému nepříteli.