Německá zbrojní výroba během války i přes rostoucí bombardovací kampaň spojenců skutečně stále stoupala a svého vrcholu dosáhla v létě 1944. Podílelo se na tom mnoho faktorů:

·         maximální využití průmyslu a zdrojů okupovaných zemí

·         racionalizace výroby, snaha postupně omezit výrobu na několik základních typů zbraní, postupně jistá rezignace na kvalitu, zaměření se na výrobně jednodušší typy (např. v letectví omezení produkce bombardérů ve prospěch stíhaček)

·         radikální omezení všech „neproduktivních“ průmyslových odvětví, výroby spotřebního zboží apod.

·         postupný částečný přesun výroby do podzemních továren a její větší decentralizace, čímž se omezil dopad bombardování

·         rozsáhlé využití otrocké práce vězňů a nuceně nasazených, kteří pracovali v nepředstavitelných podmínkách

I přes poměrně úspěšný růst se ale německá zbrojní výroba vůbec nedala srovnávat s celkovou výrobou spojenců. Srovnání výroby tanků a samohybných děl Německa a spojenců (přibližně zaokrouhleně, u Německa do května 1945, u ostatních do září 1945):

Srovnání výroby letadel:

Jak je z tabulek u obou sledovaných odvětví zřejmé, jen výroba v samotných Spojených státech převyšovala výrobu všech států Osy dohromady. V letech 1942-44 se sice státům Osy podle čísel dařilo poměr snižovat, bylo toho ale dosaženo třeba i díky výrobě stíhaček na úkor výrobně náročnějších bombardérů. Celkově státy Osy nemohly Spojencům v objemu výroby konkurovat.