Ještě před koncem války se předáci protinacistické koalice dohodli,že hlavní válečné zločince postaví před soud.Přípravy si však vyžádaly značný čas a tak teprve v úterý 20.listopadu 1945 v 10:03 utichl hluk ve dvoraně Justičního paláce v Norimberku a přítomní povstali.

Donedávna Hermann Göring doufal,že se po pádu Adolfa Hitlera stane novým vůdcem Německa.Koncem dubna 1945 prchnul z obklíčeného Berlína do Alp a začal hrát vlastní partii.Führer se o tom dozvěděl a zbavil ho všech funkcí.Po kapitulaci Německa Göring usoudil,že nadešla jeho chvíle.Vzkázal americkému generálmajorovi Johnu Dahlquistovi nabídku čestného zajetí.V zatáčce úzké horské sinice zastavily proti sobě dva vozy,džíp a obrněný mercedes.Společně pak odjeli do štábu 36.divize,kde je očekával její velitel John Dahlquist.Göring se usadil a začal hovořit: „Hitler si neviděl ani na špičku nosu,Hess byl zmagořený excentrik a Ribbentrop obyčejný padouch.Slyšel jsem,že premiér Churchill jednou řekl,proč mi nepošlou toho správného chlapce Göringa?“Poté ještě dodal: „Nuže,nyní jsem zde.Kdy mě dopravíte do Eisenhowerova hlavního stanu?“Mezitím byl ubytován ve vile u Kitzbühlu.Nakonec byl odvezen do Norimberka.

( Pohled do soudní síně justičního paláce v Norimberku )

V soudní síni vedle Göringa seděl vůdcův náměstek Rudolf Hess,který v květnu 1941 tajně odletěl do Velké Británie.Po seskoku s padákem byl chycen a zbytek války strávil v zajetí studiem literatury.Třetím v řadě byl Joachim von Ribbentrop.Ten byl zatčen v půli června 1945 v hamburském bytě své milenky.V aktovce měl statisíce marek,zásobu valut a dopisy adresované mimo jiné generálu Montgomerymu,britskému politikovi Robertu Edenovi a Churchillovi.Teď začaly zahajovací slova procesu.Nacističtí předáci se jen usmívali a očima tápali po síni.Následovalo čtení rozsáhlé obžaloby,což zabralo zbytek dne.Britský předseda Geoffrey Lawrence se druhý den tázal obžalovaných,zda se cítí vinnými z obvinění,která jsou proti nim vznesena.Jeden po druhém však svou vinu popírali.

Největší soudní proces lidských dějin se pomalu rozjížděl.V jeho průběhu obžaloba shromáždila dokumenty o váze 200 tun.Stenografové při zápisu přelíčení popsali 17 000 stran.Průběh jednání byl zachycen na 3 kilometrech zvukového pásku a 5 000 gramofonových deskách.To vše ve svém souhrnu vytvářilo děsivý film o nedávné historii.Před očima tribunálu i přihlížejícího světa se začaly odvíjet děsivé obrazy z Německa a Evropy 20.,30. a 40.let minulého století.Bývalý krutovládce v Polsku Hans Frank,který svůj poměr k Polákům přirovnal ke vztahu mravencům k mšicím,teď zaraženě seděl a nervózně se kousal do rtu.Patrně se v něm hnulo svědomí,protože během procesu u něj docházelo k jakémusi obrácení a před soudem prohlašoval,že vina Německa nebude smazána ani za 1 000 let.S tím bytostně nesouhlasil zuřivý antisemita Julius Streicher.Po celou dobu hleděl tvrdýma očima před sebe a nehnul ani brvou.Ironií osudu byl právě on zatčen 23.května 1945 v horské salaši majorem americké armády židovského původu Henry Plittem.Streicherovi nepomohlo ani to,že se vydával za někoho jiného.

( Zleva Hermann Göring,Rudolf Hess a Joachim von Ribbentrop  na lavici obžalovaných )

Norimberskou soudní síní po řadu měsíců defilovala krutost,jakou lidské dějiny ještě nikdy nezaznamenaly.Rozkazy k vraždění válečných zajatců.Pokyny,které zodpovídaly poskytnout mezinárodními úmluvami dohodnutou pomoc topícím se trosečníkům z potopených nepřátelských lodí.Dokumenty,svědectví,fotografie a filmy z likvidačních akcí proti civilnímu obyvatelstvu.Vesnice vyvražděné do posledního člověka,zničené varšavské ghetto,Lidice,Ležáky,mučírny gestapa.Krutost koncentračních táborů a míst hromadného vyhlazování židovského obyvatelstva.Během 38 000 výpovědí,převážně písemných,většině obžalovaných zmrzl úsměv na rtech.Pomyslnou větev pod nimi podřízl jeden z nich – Rudolf Höss,bývalý velitel koncentračního tábora v polské Osvětimy,který ve snaze zachránit si krk,svědčil proti 22 obžalovaným.Nic mu to ale nepomohlo.Byl předán do Varšavy,kde byl odsouzen k trestu smrti a posléze oběšen na šibenici u osvětimského krematoria.Obžalovaní pomalu ztráceli i ten zbytek půdy pod nohama.Jen Hermann Göring se choval stále stejně přezíravě,stále si ještě nepřipouštěl,že by mohl být odsouzen,natož popraven.

Další z vysokých nacistických představitelů Rudolf Hess volil jinou strategii,prostě si nic nepamatoval.Vzpomněl si jen na 10.květen 1941,kdy bez vědomí ostatních vysokých představitelů nacistického Německa odletěl vyjednávat o příměří do Velké Británie.Generál Alfred Jodl a polní maršál Wilhem Keitel se obhajovali tím,že byli vojáky,kteří jen poslouchali rozkazy.Jejich argumenty ale rozmetaly jako domeček z karet důkazy,obžaloba totiž předložila několik rozkazů,které sami podepsali.Například byli oba podepsáni pod rozkazem,který nařizoval popravy příslušníků britských commandos a to i v případě,že budou chyceni ve vojenských uniformách.To bylo jasné porušení válečného práva.

Obhajobě teklo do bot a tak se zaměřila na napadání samé věcné podstaty tribunálu.Oháněla se tvrzením,že jde o pouhou pomstu vítězů.A profesor Hermann Jahrreis pokračoval: „Potrestání jednotlivců za porušení míru mezi státy je možné jen tehdy,budou – li zcela popřeny základy dosud platného mezinárodního práva.“Lavice obžalovaných se rozvířila.Göring poslal vzkaz svému obhájci Otto Stahmerovi. „‘Takhle si to představuji.“Stahmer se téhož dne,4.července 1946 večer,sešel se svým mandantem k poradě. „Uvědomte si doktore,že hájíte celý německý národ!Je čas přejít do útoku.Vždyť už není květen 1945,“apeloval Göring na svého obhájce.

( Justiční palác,kde probíhal nejdelší soudní proces  v dějinách lidstva )

A obhajoba dělala psí kusy,jen aby své mandanty osvobodila.Alfred Seidl hájil Hesse tím,že jeho klient odletěl do Anglie už roku 1941.Prý tak vlastně podal demisi.Žádal tedy o zproštění obvinění.Fritze Sauckela,který byl hlavním organizátorem nasazování obyvatel z obsazeného území,obhajoval jeho advokát: „Opatření Německa byla nezbytná pro jeho obranu.Muselo si někde opatřit pracovní síly a zajistit se proti svým nepřátelům.To,že tito lidé žili v táborech za ostnatým drátem,byla jen nutná kontrola.“V pondělí 30.září a v úterý 1.října 1946 soud v čele s Geoffreym Lawrencem vynesl dlouho očekávané rozsudky.V soudní síni justičního paláce ve starobylém městě Norimberk panovalo ticho.Průběh procesu,rozložený do 218 jednacích dnů,sledoval celý svět a strašlivá tíha faktů,které byly sneseny jako důkazy obžaloby,brala většině obžalovaných zbytek nadějí.Jeden po druhém přicházeli obžalovaní naposledy před soud.12krát zazněl verdikt: Trest smrti provazem!

Tři nacisté byli odsouzeni na doživotí,mezi nimi i Rudolf Hess,čtyři si odnesli tresty v rozmezí 10 – 20 let a tři lidé,prezident říšské banky Hjalmar Schacht,vedoucí říšského rozhlasu Hans Georg Ftritzsche a velvyslanec v Turecku a Rakousku Franz von Papen byli omilostněny.Z 12 rozsudků smrti jich bylo vykonáno jen 10.Martin Bormann,Hitlerův osobní tajemník,byl odsouzen v nepřítomnosti a Hermann Göring v předvečer popravy spáchal sebevraždu.Ta je dodnes zahalena tajemstvím.Spekuluje se totiž o tom,že kyanidovou kapsli mu do vězení propašoval jeden ze strážných.