O válce hovoří klasik válečnictví Clausewitz jako o souboji vůlí.Vůle je jedinečná lidská vlastnost,která odděluje hrdiny a vítěze od poražených.Za 2.světové války se objevila řada mužů,kteří byli a jsou nazýváni hrdiny s nezlomnou vůlí.Patří k nim bezpochyby i letec Ivan Grigorijevič Dračenko.Zpráva o přepadení Sovětského svazu německými vojsky dne 22.června 1941 znamenala pro posluchače tambovského pilotního učiliště,mezi kterými byl i Ivan Grigorijevič Dračenko,který se narodil roku 1922 na Ukrajině,zintenzivnění výcviku,zejména letů na bombardovacích letounech SB – 2 ( ANT – 40 ).A také setkání s frontovými piloty,kteří již prodělali svůj bojový křest a mohli se podělit o své zkušenosti.Výcvik pokračoval,ovšem situace na frontě si vyžádala určitá opatření,která se dotkla i Dračenka.Školení na zmíněné bombardéry bylo ukončeno a namísto toho se Ivan a ostatní letci začali školit na letounu,jenž se měl stát Dračenkovým osudem – bitevní Iljušin IL – 2.

V dubnu 1943 byl výcvik na těchto strojích ukončen a Dračenkovi byla dána důstojnická hodnost mladšij lejtěnant,neboli podporučík.Při čtení rozkazů o umístění na frontu nebyl Ivan a jeho přítel Nikolaj Kirtok jmenováni,namísto toho byli jako zkušební piloti zařazeni do výrobního závodu IL – 2 v Kujbyševě.Je pochopitelné,že jejich rozhořčení neznalo hranic.To se naplno projevilo v okamžiku,kdy se ocitli před plukovníkem,jenž byl velitelem skupiny zalétávajících pilotů ve zmíněném závodě.Dračenko artikuloval velmi důrazně a hlasitě,že se mu zařazení nelíbí,apeloval dokonce na důstojníkovo svědomí a sdělil mu,že v roce 1942 padl jeho otec v bojích u Leningradu a jediným Dračenkovým cílem je teď pomsta.Na toto vášnivé prohlášení se mu dostalo stejně rozčilené odpovědi,že i zde je fronta.Tím celá debata skončila.

( Letoun se kterým byl Dračenkův osud pevně spojen – IL – 2 )

Osvobození z nelehkého údělu obou přátel přišlo v červenci 1943,kdy přiletěli s nově vyrobenými stroji k 66.útočnému leteckému pluku a kdy jim bylo sděleno,že se zpět nevrátí.Dračenkova radost byla nezměrná.Ivan se stihl zúčastnit již Kurské bitvy.Se svým střelcem/radistou vykonával denně čtyři i pět bojových vzletů.Již třetí bojový let Ivana Dračenka ale málem skončil neslavně,když se po provedeném útoku rozpadla jeho skupina a on se vracel na základnu.K jeho stroji se přiblížily dva Messerschmitty Bf – 109 a vzaly ho do kleští.Jeden němec zprava,druhý zleva.Tak letěly tři stroje bok po boku a německý pilot nalevo signalizoval Dračenkovi,aby se svým strojem přistál.Sovětský letec odsunul kryt kabiny a vyměnil si s Němcem gesta,která by mohla být popsána jako neslušná.Nato se oba Bf – 109 oddělily s tím,že Dračenka sestřelí.Naneštěstí pro ně se již nenacházely na své straně fronty a navíc dvojice stíhaček Jak – 9 jejich záměr překazila.Při dalším vzletu předvedl Dračenko odvážný kousek,když svým strojem po vystřílení munice provedl taran nepřátelské stíhačky,která útočila na stroj velitele roje.Jak Dračenko,tak jeho střelec/radista přežili,i když Dračenko si po dopadu padákem zlomil nohu.Co však bylo důležitější,zachránil život svému veliteli.

Několik dní po odražení německé ofenzívy u Kurska a následném sovětském protiútoku letěla sestava Šturmoviků,ve které byl i Dračenko,za svým úkolem.Doprovod tvořily stíhačky Jak – 9,které se krátce po přeletu fronty dostaly do boje s německými BF – 109 a Fw – 190.Doprovod Šturmoviků byl tak zadržen,ale na Dračenka a jeho druhy číhala druhá skupina německých stíhaček,která provedla velmi úspěšný útok se sluncem v zádech.Než si stačili sovětští piloti uvědomit,co se děje,byly jejich stroje zasaženy nepřátelskými střelami a několik z nich se zřítilo v plamenech.Dračenko strhl svůj stroj a pronásledován německou stíhačkou se snažil uniknout letem těsně nad zemí.Bohužel pro něj vletěl do náruče německé protivzdušné obrany.Jeho stroj byl zasažen,motor zachvátil požár a letoun se stal neovladatelným.Poslední,co stihl Ivan udělat,bylo křiknout na radistu,aby se pevně držel,následoval prudký náraz a ztráta vědomí.Když se Dračenko probral,byl obstoupen vojáky SS.Pohled na zničený letoun prozradil,že jeho radista tolik štěstí neměl.

Dračenko byl odvezen do zajateckého tábora u Poltavy.Zranění,která při přistání utrpěl,byla ošetřena jen provizorně a jeho zdravotní stav se začal zhoršovat.Němci však na tuto skutečnost nehleděli a nutili jej do těžké práce,jejímž následkem Ivan oslep na pravé oko.Krátce nato byl umístěn do čistého stanu a začali za ním docházet lékaři.Poté mu bylo oznámeno,proč ta náhlá změna chování jeho věznitelů.Dračenkovi jako Ukrajinci bylo nabídnuto,aby vstoupil do ruského letectva pod patronací Říše,kde dostane moderní stíhačku,bude placen v říšských markách a bude létat po boku s nejlepšími piloty Luftwaffe.Dračenko to rezolutně odmítl.Po dvou dnech přemlouvání došla jeho věznitelům trpělivost a byl umístěn zpět mezi ostatní zajatce.Několik dní nato se Dračenkovi s dalším zajatcem podařilo při transportu přemoci stráže a uprchnout.Po několika dnech,kdy neměli co jíst,na Dračenka a jeho druha narazili sovětští průzkumníci.Doprovodili je na polní letiště nedaleko Krasnodaru,odkud Ivana dopravili k jeho pluku.Tady byl přivítán s nelíčeným údivem,protože byl v té době již prohlášen za padlého.Na letišti ale dlouho nepobyl,neboť na lékařské prohlídce rozhodli o nutnosti jeho hospitalizace v nemocnici v Moskvě,kam byl zakrátko převezen.

( Ivan Dračenko se svými četnými vyznamenáními )

Zde byla Dračenkovi poskytnuta všemožná péče,ovšem jeho pravé oko již nemohlo být zachráněno.Trápil se myšlenkami,zda se vůbec bude moci vrátit do armády a zda ho vezmou alespoň k pěchotě.Profesor Sverdlov,který ho operoval a který mu zhotovil také téměř dokonalou oční protézu,vydal závěrečný verdikt,Dračenkovi s okamžitou platností zakázal létání.Ivan Grigorijevič se snažil profesora přesvědčit,že létání pro něj znamená vše a jeho vášnivá obhajoba přitáhla pozornost neznámého muže v lékařském plášti,jak se později ukázalo,ředitele institutu.Na toho letcův příběh zapůsobil a přesvědčil Sverdlova,aby vydal příznivou zprávu,což profesor po chvíli váhání učinil.Návrat k jednotce proběhl bez komplikací a aniž Dračenko dostal šanci zabývat se obavami z letu,byl okamžitě po příjezdu vyzván,aby si vyzkoušel svůj nový stroj.Nikdo z pilotů ani z personálu si na něm ničeho zvláštního nevšiml.Dračenko se však svěřil svému příteli,který se na něj jen chvíli nechápavě díval a pak mu řekl,že jestli se tohle někdo dozví,tak nenajde žádného střelce,který by sním chtěl létat.Jak se později ukázalo,nestalo se tak samo sebou.Jistý Kirilec totiž vyslechl jejich rozhovor a sám měl také své tajemství.Před válkou onemocněl tuberkulózou,léčil se,ale nechtěli ho zařadit mezi střelce/radisty.Díky Dračenkovi,který jej pochopitelně přijal,se mu splnil sen.Oba dva nemocní muži tak začali létat spolu.

Na podzim 1943 prováděl Dračenko společně s dalším IL – 2 průzkumný let,při němž se jejich stroje dostaly nad nádraží nedaleko Umaně.Úspěšně zaútočil na zde stojící vlakové soupravy,ale palba ze země a také německé stíhačky,které se objevily,je donutily obrátit se k domovu.Doprovodný IL – 2 byl poškozen protiletadlovou palbou a třebaže se střelcům podařilo jednu stíhačku sestřelit,poškození sovětského letounu bylo již příliš velké a proto musela jeho posádka vyskočit.Když se poté objevily sovětské stíhačky,Dračenko se nerozmýšlel.Provedl přistání v terénu nedaleko sestřelených letců a zatímco pilot a střelec vyskočili z každé strany na jedno křídlo a chytili se kabiny letadla,udržoval Kirijec přibližující se Němce v šachu svým kulometem.Ivan poté přitáhl plynovou páku na doraz a Šturmovik se po několika vteřinách konečně pohnul z rozbahněného terénu.Na jaře 1944 se Dračenkův letecký pluk zúčastnil ševčenkovsko – korsuňské operace,během níž se protivník snažil dostat svá vojska z obklíčení.Cílem Šturmoviků se staly tankové jednotky 5.tankové divize SS Totenkopf,které jely v sevřených formacích,protože vzhledem ke špatnému počasí nikdo nepředpokládal,že by sovětská vojska mohla počítat s leteckou podporou.Útok Šturmoviků byl nečekaný a o to úspěšnější.Dračenko sám zničil několik těžkých tanků typu Tiger I a jeho bojoví druzi si vedli obdobně.Operace byla skončena v únoru 1944 a řada pilotů a střelců/radistů byla navržena na vyznamenání.Dračenko obdržel řád Rudého praporu a ke konci května byl vyznamenán i Řádem slávy III.stupně.Další úspěch na sebe nenechal dlouho čekat.Průzkumný let přes řeku Seret ukázal řadu německých shromaždišť a také dva obrněné čluny,na které Dračenko spolu se svým doprovodem zaútočil a potopil je.Tato akce mu vynesla Řád slávy II.stupně,protože se ukázalo,že na palubě člunů byli vysocí štábní důstojníci a mnoho z nich nálet nepřežilo.Jinou významnou akcí,které se Dračenko zúčastnil,byla dukelská operace,kdy za své hrdinství před nepřítelem a za úspěšné ničení protivníkovy obrněné techniky i živé síly byl nejprve vyznamenán Řádem slávy I.stupně a 26.října 1944 obdržel i nejvyšší vyznamenání,Zlatou hvězdu hrdiny SSSR spolu s Leninovým řádem.

Na jaře 1945 prováděl Dračenkův pluk letecké operace nad Horním Slezskem a dál nad Říší.Po průzkumném letu v okolí Chotěbuzi a berlínské autostrády se Dračenko vracel na základnu,ale vinou špatného počasí a nedostatečně upraveného terénu polního letiště se mu nepodařilo dobře přistát.Letoun nadskočil,nahnul se a došlo k poškození křídla.Ihned po přistání byl předvolán před velitele,aby celý incident vysvětlil.Dračenko nejprve zašel do baráku,kde bydel s ostatními piloty,aby se trochu upravil.Utřel si kapesníkem zpocenou tvář a otočil se do místnosti.V ten okamžik vytřeštil jeden z pilotů na Dračenka oči a začal se hlasitě dožadovat,aby se i ostatní podívali na muže,který jen nechápavě stál uprostřed místností.Při utírání obličeje se mu totiž podařilo otočit si oční protézu o 180°,takže teď bylo vidět jen bělmo.Ivan se snažil všechny přítomné uklidnit,ale naneštěstí pro něj vešel do domu také plukovní lékař.Ten se okamžitě dotazoval,jak je možné,že Dračenko létá,a jak to,že o jeho problému nikdo neví.O záležitosti byl informován také velitel pluku a následně i velitel sboru.Bylo rozhodnuto,že Dračenko bude přezkoušen před komisí,zda dokáže létat.Přítomen byl i velitel sboru generálporučík Rjazanov.Když Dračenko provedl veškeré předepsané figury a bezpečně se strojem přistál,Rjazanov jej objal a prohlásil,že kdyby všichni piloti létali jako Ivan Grigorijevič,byl by naprosto spokojen.Přítomní lékaři ale protestovali a chtěli,aby bylo Dračenkovi dovoleno létat pouze za dobrého počasí.Na to Rjazanov přistoupil,následně si vzal Ivana stranou a se šibalským mrknutím mu řekl,že bylo třeba medicíně udělat alespoň nějaký ústupek.

( Dračenko se svým střelcem/radistou krátce po skončení 2.světové války )

Dračenko se zúčastnil berlínské operace,během níž piloti Šturmoviků prováděli rozličné úkoly,od útoků na zbytky obrněných jednotek nepřítele,přes cílené útoky na postavení pěchoty až po kladení kouřové clony v určených sektorech.Na jednom z přifrontových letišť je zastihla zpráva o bezpodmínečné kapitulaci Německa.Ivan Grigorjevič Dračenko vykonal 178 bojových vzletů,zničil 76 tanků a obrněných vozidel,37 děl,17 protiletadlových stanovišť,654 automobilů,122 koňských povozů,7 skladů munice,6 vlakových souprav a 4 mosty.Spolu se svými střelci sestřelil 5 nepřátelských letounů a 9 letounů zničil na letištích.Byl vyznamenán Zlatou hvězdou hrdiny SSSR,Leninovým řádem a všemi třemi stupni Řádu slávy,což se podařilo jen dalším třem příslušníkům ozbrojených sil SSSR,dvěma protitankovým dělostřelcům a jednomu příslušníkovi námořní pěchoty.Krátce po skončení 2.světové války nastoupil do Vojenské letecké akademie v Moskvě,kde pobyl jeden rok,než byl ze zdravotních důvodů vyřazen.Poté se vrhl na studium práv na Kyjevské státní univerzitě,které dokončil v roce 1953.Ivan Grigorijevič Dračenko zemřel v roce 1994.