Litevci

Rudá armáda začala obsazovat Litvu 15.června 1940 a o dva dny později Lotyšsko a Estonsko.Vláda teroru začala vyvlastňováním a zestátňováním majetku a 11.července bylo zahájeno zatýkání litevských intelektuálů.Do konce jednoleté okupace bylo z litevského území deportováno do sovětských táborů téměř 31 000 osob.Ze všech tří států bylo deportováno 1 050 důstojníků a 400 z nich bylo v táboře Norilsk na Sibiři ihned zastřeleno.Odpovědí na tuto okupační politiku byl vznik odbojové organizace s 36 000 členy,v jejímž čele stál bývalý vyslanec v Berlíně plukovník Kazys Skirpa.Ve svém prohlášení z 25.ledna 1941 dal jasně najevo,že v případě ozbrojeného konfliktu Sovětského svazu s Německem,Litva obnoví svou samostatnost,ale v žádném případě se nestane německým vazalem.V té době spolupracovalo již na říšském území s německou armádou a s Abwehrem 200 Litevců.

Když bylo 22.června zahájeno německé polní tažení na východ ( operace Barbarossa ),zahájili současně útok i litevští aktivisté.Následující den vysílalo rádio v Kaunasu výzvu ke svržení sovětské moci a obnovení nezávislosti s prozatímní vládou v čele s plukovníkem Skirpou.Německá vojska při postupu Litvou nacházela většinu měst již osvobozených.V povstání zahynulo 4 000 osob a 8000 bylo zraněných.Za povstání však došlo také k nežádoucím excesům,jimž padlo za oběť ve třech židovských pogromech na 6 000 lidí.Německé velení zahrnulo tyto události do všech ostatních ozbrojených akcí,jež společně byly nežádoucí,protože do německých plánů nebyla zahrnuta na okupovaném území žádná samospráva,natož samostatná vláda.Plukovník Skirpa byl v Berlíně v domácím vězení a s prozatímní litevskou vládou nebylo počítáno.Protikomunistická nepravidelná armáda byla z větší části rozpuštěna a odzbrojena.Dne 26.září byla zakázána Litevská fronta aktivistů.Omezenou pravomoc v místních správách získala pouze Litevská národně socialistická strana.

( Nábor litevských dobrovolníků do německé armády )

Německý postup Lotyšskem a Estonskem byl rychlý a stejný postup okupační správy byl zachován ve všech třech balkánských státech.Z Berlína do ní zasahoval Reichsführer – SS Heinrich Himmler svými instrukcemi o rasové čistotě a Litevci v nich byli uznáni za národ s malou rasovou hodnotou.Přesto jeho úřad vydal již 6.listopadu rozkaz o formování ochranných praporů,Schuma Btl.s čísly 1 – 15.V červenci 1942 sloužilo v těchto praporech na 6 000 dobrovolníků.Toto je výmluvný příklad duálního systému v říšské správě,který provázel rozhodování jednotlivců v Berlíně a v poli.Podle odvahy a vůle však docházelo k řešení tím,že některé zákony a nařízení bylo možné s určitým rizikem obejít.Od počátku roku 1943 byly tyto rasové předsudky v branných složkách a ve frontovém pásmu odloženy,ale vládly ve vyhlazovacích táborech.

Nábor do litevských dobrovolnických praporů na německé straně se nedá nazvat úspěchem.Kolísání čísel náboru nových dobrovolníků a současně zběhů odpovídalo německé okupační politice.Zběhové,kteří opouštěli Schuma a policejní prapory,většinou odcházeli k litevským partyzánským oddílům a jejich počet se zvyšoval s blížícím se koncem války.Příkladem takového rozchodu nacionálích Litevců s německou armádou bylo rozpuštění těchto praporů ve dnech 14.a 15.května 1944 v Kaunasu a ve Vojenské akademii v Mariampolu.Mezi oběma stranami došlo k boji a pro výstrahu bylo zastřeleno 100 litevských vojáků.To jen vzpouru podpořilo a dobrovolníci odcházeli do lesů k partyzánům generála Plechaviciuse,jenž skončil v koncentračním táboře.V lednu 1945 měly litevské dobrovolnické útvary následující stavy:

Wehrmacht 12 ženijních rot a na frontě 3 pěší prapory – 5 400 mužů

Luftwaffe ( pomocné jednotky ) – 12 000 mužů

Policejní útvary – 3 000 mužů

Pracovní služba,RAD – 400 mužů

Organizace Todt – 15 000 mužů

Organizace Speer – 1 000 mužů

Počty baltských dobrovolníků v obležení v Kurlandsku jsou neznámé.Dá se předpokládat,že pokud nepadli v boji,končili svůj život v sovětských pracovních táborech.Počet ozbrojených Litevců pokračujících v boji v nepravidelných složkách se odhadoval po obsazení Litvy Rudou armádou 24.října 1944 na 30 000 mužů.Tvrdými zásahy sovětské okupační armády se podařilo zlikvidovat tento odpor až v roce 1948.Příkladem litevského dobrovolníka,jemuž bylo v roce 1944 17 let,je Valdas Adamkus.Během německé okupace vydával ilegální noviny a s dalšími dobrovolníky se pokusili o beznadějný boj proti sovětským tankům.Emigroval do USA a v roce 1998 byl zvolen litevským prezidentem.