Bulhaři

Bulharské království si zvolilo v době německo – sovětského konfliktu politiku svého cara Borise III.a jeho vlády nevýrazný status.K tomu přispěla také jeho zeměpisná poloha.Bulharsko stálo tentokrát mimo směry,na nichž od roku 1939 probíhala 2.světová  válka.V obou světových válkách bylo Bulharsko německým spojencem.To mu umožnilo znovu obsadit okrajová území,která ztratilo podle mírové smlouvy v Neuilly v roce 1919.Jeho zahraniční obchod s Německem představoval 40% a v roce 1938 se zdvojnásobil.Toto byl stav těsně před začátkem 2.světové války.Bulharská armáda nebyla stavěna pro agresivní válku.Měla malý počet moderních zbraní,tanků a letadel,které pocházely převážně z Německa.Vliv Itálie byl v Bulharsku zanedbatelný a německá zahraniční politika zasahovala jen hospodářsky a omezila se na kulturní styky.V zemi byla malá německá posádka chránící německé objekty,protože od začátku války se Sovětským svazem se v zemi objevovaly diverzní útvary ze Sovětského svazu a počet jejich akcí vzrůstal.

Německá zpravodajská služba využívala území Bulharska a jeho neúčast ve válce se Sovětským svazem ke svým účelům.Její úřadovny byly umístěny ve všech přístavech a centrála nacházející se v hlavním městě operovala pod názvem Luftmeldekopf Sofia.Připisovala se jí větší důležitost,než ve skutečnosti měla,protože byla infiltrována sovětskými agenty,kteří měli původ v ruské bílé emigraci.Admirál Canaris o tomto stavu věděl,ale vědomě nezasahoval.Vůči Sovětskému svazu se car Boris postavil do pozice vyčkávání a pokud dostal příležitost,zdůrazňoval tradiční rusko – bulharské přátelství a úlohu Ruska v bulharských osvobozeneckých bojích.Část bulharských politiků navrhla poslat na východní frontu aspoň symbolický útvar dobrovolníků,ale i to car odmítl.Přesto existovaly v Bulharsku skupiny,které se chtěly na německé válce podílet.Bulharští legionáři,jimž velel generál Christo Lukov,byli organizací mládežnickou a studentskou.Lukov byl do roku 1938 ministrem obrany a jeho hnutí propagovalo přistoupení k paktu osy.V únoru 1943 byl zavražděn komunistickým atentátníkem.

( Bulharský car Boris III. )

Národněsocialistické hnutí Alexandra Cankova bylo masovou organizací.Cankov však odsuzoval antisemitismus a účast dobrovolníků na německé válce.Ratnici byli soustředěni profesorem Assenem Kantardzievem.Byli nekompromisní antisemité a antikomunisté.Jejich organizovaný počet nepřesahoval 500 mužů.V srpnu 1943 náhle zemřel car Boris a nastoupila vláda tří nerozhodných regentů.Situace v zemi se již předtím radikalizovala a byly činěny pokusy nastolit nový směr zahraniční politiky.Profesor Kantradziev se pokoušel v červenci 1944 přimět radikálního protikomunistu a velitele 5.armádního sboru v Makedonii generála Koca Stojanova k pochodu na hlavní město a nastolit vojenskou vládu.Němečtí zástupci v Sofii byli o přípravách informováni,změnu politiky by uvítali a prakticky by to znamenalo odeslání několika bulharských divizí na východní frontu.Generál Stojanov byl však na začátku září ze své funkce odvolán a 7.září přerušilo Bulharsko své styky se třetí říší poté,co bylo obsazeno Rudou armádou.

Účastníci pokusu o puč buď prchali ze země sami,nebo jim v tom pomáhala německá zpravodajská služba.Dále se pak shromažďovali ve Vídni.Vytvořili tam exilovou bulharskou vládu v čele s profesorem Cankovem a sídlili v hotelu Imperial.Připojil se k nim také vůdce Makedonské revoluční organizace Ivan Michailov,jenž byl německou stranou vybrán jako představitel nezávislé Makedonie.Z celkového obrazu vyplývá,že všichni prchali před komunistickým převzetím moci,které bylo podporováno a provedeno po okupaci země Rudou armádou.Okamžitě po převzetí moci a za přítomnosti sovětských bezpečnostních složek začala likvidace protikomunistických politických a vojenských osob popravami bez soudního přelíčení.Do března 1945 bylo lidovými soudy odsouzeno 10 897 osob,z toho k trestu smrti 2 138.Byli mezi nimi všichni představitelé a političtí vůdci bývalého režimu.Konečná čísla potrestaných se odhadují na 50 000 – 100 000.

( Snímek zachycující bulharské vojáky s lehkým protiletadlovým kanonem v roce 1944 )

Uprchlí političtí vůdci a generálové soustředění ve Vídni věřili,že bude možné organizovat národní osvobozeneckou armádu mimo území Bulharska.Dobrovolníci byli soustřeďováni ve výcvikovém táboře Döllersheim a měl vzniknout bulharský 1.Waffen Grenadier Regiment der SS.Do konce listopadu 1944 se shromáždilo méně než 600 dobrovolníků,plánovaného počtu pěší divize nebylo dosaženo a také nebyl nasazen na frontě.O jejich osudu se dá říci jediné pozitivní,že západní Spojenci nikoho z nich po válce nevydali na sovětskou stranu.Jediným aktivním dobrovolnickým útvarem bulharské armády byl Bulharský letecký pluk.Používal letadla Ju – 87 a byl nasazen proti jugoslávským partyzánům.Ve druhé polovině roku 1944 se uvádí partyzánská brigáda Čavdar s velitelem D. Džurovem.