Základní technické údaje: Nagant M1895

Ráže: 7,62 mm, celková délka: 230 mm, délka hlavně: 114 mm, hmotnost: 750 g, úsťová rychlost střely: 272 m/s, kapacita válce: 7 nábojů

Jméno belgických bratří Nagantů vstoupilo do historie především v souvislosti s puškou, která je známa jako systém Mosin – Nagant a také s novou koncepcí revolveru. Hlavní příspěvek bratrů Nagantů spočíval v řešení problému, jak utěsnit mezeru mezi hlavní a bubínkem, respektive jak zabránit úniku prachových plynů touto mezerou. Podařilo se jim to díky kombinaci přítlačného bubínku a zvláštních nábojnic, ve kterých byla střela kompletně ukrytá. Takových nábojů ráže 7,62x38 mm pojal bubínek celkem sedm. Revolver se začal vyrábět v roce 1895 v Belgii, avšak o tři roky později koupila práva na licenční výrobu ruská carská vláda a zahájila výrobu ve městě Tula, kde se zbraň kompletovala až do roku 1945.

Revolver se stal základní poboční zbraní důstojníků působících v carské armádě i policii, ale získal si také celosvětový věhlas a byl široce exportován a kopírován. Do konce 1. světové války se vyráběly dvě verze, a to složitější dvojčinná pro důstojníky a jednodušší jednočinná pro mužstvo a poddůstojníky. Od roku 1918 se pak masově dodávala pouze první varianta, přestože vznikaly i malé série jednočinných revolverů pro terčovou střelbu. Nagant M1895 si oblíbili i příslušníci sovětské tajné policie Čeky a zbraně s rudou hvězdou sloužily i coby dary pro stranické funkcionáře.

Předpokládalo se, že se M1895 odebere do výslužby s nástupem pistole Tokarev TT – 33, ovšem nakonec se široce uplatnil i za 2. světové války. Rudá armáda vyřadila poslední zbraně ze služby až v 50. letech. Značné počty revolverů ukořistili Němci, kteří jimi vyzbrojili mj. policejní a jiné bezpečnostní složky v okupovaném Polsku či Bělorusku. A ačkoliv to zní neuvěřitelně, zůstal revolver Nagant M1895 u ruské pošty, státní železnice, či u soudů ve službě ještě na počátku 21. století.

Zvláštností zbraně je její nabíjení a vybíjení. Válec je otočně uložený v rámu zbraně. Při zasouvání nových nebo vystřelených nábojnic se však nevyklápí do strany, tak jako je to u moderních revolverů. K nabití zbraně slouží klapka nacházející se na pravé straně, po jejímž odklopení je možné do válce zasunout náboj. Další patrony lze do bubínku vložit vždy po jeho otočení o jeden západ. Vyhození vystřelených nábojnic z válce se děje stejným způsobem jako nabíjení. Nábojnice, které se výstřelem roztáhnou, není možné vyjmout volně, a proto je nutné každou z nich vytlačit pomocí tyčového vyhazovače. Ten je v pohotovostním stavu umístěný v ose válce.