Nahkampfkanone I – Druhá světová válka – druhasvetova.com

 

Nahkampfkanone I

 

Základní technické údaje: Nahkampfkanone I

 

Posádka: 5, hmotnost: 12,5 t, rozměry: délka 6,46 m, šířka 2,60 m, výška 2,50 m, pohonná jednotka: motor Saurer Arbon o výkonu 125 k, výkony: max. rychlost 40 km/h, dojezd na silnici 200 km a v terénu 120 km, pancéřování: čelní 40 mm, boční 25 mm, výzbroj: protitankový kanon ráže 75 mm ( pokusně houfnice HB42 ráže 105 mm )

Švýcarská armáda, jež si na konci 30. let objednala z Československa sérii lehkých tanků LTH, byla s kvalitou strojů velmi spokojena. Ovšem vývoj na frontách zřetelně ukazoval, že budoucnost patří těžším, silněji pancéřovaným a lépe vyzbrojeným obrněncům. Země helvétského kříže nutně potřebovala mobilní protitankový prostředek, kterým by mohla zasáhnout v případě útoku cizí mocnosti. Jako vhodné řešení švýcarská generalita považovala vývoj vlastního samohybného děla, které by dokázaly vyrábět i domácí podniky s využitím maximálního počtu komponentů, jež nebylo nutné dovážet ze zahraničí.

V roce 1941 tak vznikl prototyp samohybky Nahkampfkanone I, který vyvinula a zkompletovala firma Berna A. G. Olten. Z lehkého tanku LTH byl přejat systém podvozku, ovšem ten byl prodloužen přidáním pátého pojezdového kola. Vozidlo poháněl motor Sauer Arbon o maximálním výkonu 125 koní, který stroji dával rychlost až 40 km/h ( stejná pohonná jednotka poháněla i tank LTH ). Vzhledem k nárůstu hmotnosti rychlost poklesla, ale vlivem prodloužení podvozku se měrný tlak na půdu a průchodivost terénem výrazně nezhoršily.

Na podvozek lehkého tanku konstruktéři umístili nízkou korbu, v jejíž pravé části seděl řidič. Na korbě byla umístěna svařovaná pancéřovaná nástavba, kryjící čelo a boky bojového prostoru. Zadní stěna, stejně jako stropní partie zůstaly zcela otevřené. Pancéřování dosahovalo na čele 40 mm a na bocích 25 mm. Výzbroj Nahkampfkanone I tvořil protitankový kanon ráže 75 mm s dlouhou hlavní, pokusně se zkoušela i 105 mm houfnice HB42. Posádku tvořila pětice mužů – řidič, velitel a další tři muži obsluhující dělo, přičemž jeden z nich plnil zároveň funkci radisty.

Přestože vozidlo prošlo armádními zkouškami a jeho kanon představoval velmi účinnou zbraň schopnou zlikvidovat většinu tehdejších tanků, k sériové výrobě nakonec nedošlo. Nahkampfkanone I tak vznikl pouze v jednom jediném prototypu. Vozidlo se dochovalo až do dnešních dní a je možné si ho prohlédnout jako exponát v muzeu obrněné techniky v Thunu.

 
Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
© 2008 - druhasvetova.com      design by Jakub M.             admin \ archiv aktualizací \ o webu \ kontakt