Základní technické údaje: M37

Posádka: 7, hmotnost: 23 t, rozměry: délka 5,48 m, šířka 2,95 m, výška 2,45 m, pohonná jednotka: zdvojený motor Cadillac série 44 každý o výkonu 110 k, výkony: max. rychlost 48 km/h, dojezd 160 km, výzbroj: houfnice M4 ráže 105 mm + jeden kulomet ráže 12,7 mm

Po zahájení sériové výroby lehkého tanku M24 Chaffee zvažovali američtí konstruktéři využití jeho podvozkové skupiny jako základ pro celou „rodinu“ dalších vozidel. Úvaha byla zcela logická, použití ověřeného a již vyráběného podvozku by výrazně snížilo vývojové i výrobní náklady a urychlilo zařazení nového stroje do výzbroje.

V roce 1944 byl tedy zahájen vývoj samohybné houfnice ráže 105 mm, která měla být lehčí a výrobně levnější než zavedený typ M7 Priest. Koncept byl označován T76 a vyznačoval se jednoduše a účelně tvarovanou korbou. Na stávajícím podvozku a vaně lehkého tanku s nezměněným pohonným systémem, byla svařena shora otevřená nástavba s rovnými kolmými stěnami. V pravé polovině byla asymetricky lafetována houfnice M4 ráže 105 mm, konstrukčně vycházející z polní houfnice M101. Zbraň měla náměr v rozmezí - 10° až + 43°, odměr doleva 25,4° a doprava 26,3°. Maximální dostřel činil 11 160 m. Houfnice používala několik typů munice ( trhavá HE, protitanková HEAT, fosforová WP a zadýmovací ).

Na pravé straně nástavby byla vybudována jakási oválná výduť, podobná byla i součástí samohybného děla M7. Tato „kazatelna“ byla vybavena těžkým kulometem M2 ráže 12,7 mm, jenž sloužil jako protiletadlová zbraň. Posádka s ním ale mohla vést palbu jak proti nízkoletícím letounům, tak i proti slabě pancéřovaným nepřátelským vozidlům a živé síle. M37 obsluhovalo sedm mužů – řidič, velitel, střelec, kulometčík a tři nabíječi. Pancéřování poskytovalo ochranu pouze před palbou z ručních zbraní. Nepředpokládalo se nasazení vozidla v přímém boji, samohybné houfnice měly podporovat jednotky palbou na větší vzdálenost.

Původně bylo americkou armádou objednáno celkem 448 vozidel, ovšem vzhledem k tomu, že se blížil konec 2. světové války, byl kontrakt seškrtán, a americké ozbrojené síly převzaly jen 316 strojů. Výroba samohybného děla, které se od ledna 1945 oficiálně označovalo M37 Howitzer Motor Carriage, skončila v říjnu 1945. M37 si na svou bojovou premiéru musely počkat až do války v Koreji. Na konci 50. let byly postupně ve výzbroji nahrazovány samohybnou houfnicí M52 ( ta byla postavena na bázi lehkého tanku M41 Walker Bulldog ). Jediným zahraničním uživatel vozidel M37 se stalo Španělsko, které převzalo část strojů z amerických přebytků. Zde sloužily do konce 60. let.