Lehký tank typ 95 – Druhá světová válka – druhasvetova.com

 

Lehký tank typ 95

Základní technické údaje: Typ 95

Posádka: 4, hmotnost: 7,4 t, rozměry: délka 4,38 m, šířka 2,057 m, výška 2,184 m, pohonná jednotka: vzduchem chlazený vznětový 6válec Mitsubishi NVD o výkonu 120 k ( 89 kW ), výkony: nejvyšší rychlost na silnici 45km/h, dojezd na silnici 250 km, pancéřování: 6 – 14 mm, výzbroj: kanon ráže 37 mm + kulomet typ 91 ráže 6,5 mm, později se používal kulomet typ 97 ráže 7,7 mm

Tank typu 95 byl vyvinut podle požadavků japonské armády, stanovených počátkem 30. let. První prototypy postavily těžké strojírenské závody Mitsubishi. Zkoušely se v Číně a Japonsku. Po testech typ přijali jako lehký tanky typu 95. Výrobce vozidlo nazýval Ha – Go, armáda jej pojmenovala Ke – Go. Do roku 1943, kdy jeho výroba skončila, vzniklo přes 1 100 tanků typu 95. Některé zdroje však uvádějí, že výroba pokračovala až do roku 1945. Korba i věž byly snýtovány z plátů tloušťky 6 – 14 mm. V přední části korby vpravo bylo stanoviště řidiče. Vlevo bylo stanoviště kulometčíka, který ovládal kulomet typu 91 ráže 6,5 mm s rozsahem odměru 35°. Později se používal kulomet 97 ráže 7,7 mm. Věž byla umístěna uprostřed délky korby a byla posunuta mírně doleva. Hlavní výzbroj tvořil kanon ráže 37 mm typu 94 lafetovaný ve věži. Ke střelbě z kanonu sloužily náboje s protipancéřovými a trhavými střelami.

Později dostal tank modernější kanon typu 98 stejné ráže, ale s vyšší počáteční rychlostí. Vozidlo nemělo kulomet v přední části věže, avšak na věži vzadu vpravo byla střílna jiného kulometu. Vezenou zásobu střeliva tvořilo 119 nábojů pro kanon a 2 970 nábojů pro kulomety. Hlavním nedostatkem tohoto typu, stejně jako u tehdejších francouzských tanků, bylo pracovní přetížení velitele vozidla, který kromě velení posádce zároveň mířil a střílel z kanonu. Vznětový, vzduchem chlazený motor Mitsubishi, spojený s ručně řazenou převodovkou s jednou zpáteční rychlostí, byl umístěn v zadní části korby. Tank se řídil pomocí spojky a brzdy. Zavěšení kol používalo zalomené kliky. Na bočních stranách byla čtyři pojezdová kola s pryžovými bandážemi. Hnací kolo bylo vpředu a napínací vzadu. Pás podpíraly tři kladky. V době vzniku tanku se ještě nepoužívaly klimatizační soustavy, které by ochlazovaly prostor pro posádku. Stěny proto byly obloženy azbestovými vložkami, které navíc osádku chránily proti zraněním při jízdě v terénu.

V roce 1943 se několik lehkých tanků typu 95 upravilo pro montáž 57 mm kanonu, který už používaly střední tanky typu 97. Tato varianta pojmenovaná Ke – Ri, však nebyla zdařilá, neboť ve věži bylo velmi málo místa. Ke – Nu byla další varianta typu 95, tentokrát s kompletní věží středního tanku typu 97 pojmenovaného Chi – Ha. Nástupcem typu 95 na výrobních linkách byl typ 98 Ke – Ni. Tohoto lehkého tanku se však vyrobilo jen kolem sta kusů. Jeho výroba skončila v roce 1943, protože se nepokládal za příliš zdařilý. Obojživelný tank typu 2 Ka – Mi měl poháněcí soustavu tanků typu 95 a široce se uplatnil během prvních japonských tažení v Pacifiku za 2. světové války. Japonci také ve velkém množství používali tančíky typu 92, 94 a 97. Nejrozsáhlejší byl posledně jmenovaný typ. Během bojů v Číně a při prvních střetech s Američany se typ 95 vcelku osvědčil. Proti novým tankům a protitankovým kanonům Spojenců však neměl šanci.

 

 
Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
© 2008 - druhasvetova.com      design by Jakub M.             admin \ archiv aktualizací \ o webu \ kontakt \ mobilní verze