Lehký tank Fiat L 6/40 – Druhá světová válka – druhasvetova.com

 

Lehký tank Fiat L 6/40

Základní technické údaje: Carro Armato L 6/40

Posádka: 2, hmotnost: 6,8 t, rozměry: délka 3,78 m, šířka 1,92 m, výška 2,03 m, pohonná jednotka: zážehový 4válec SPA 18 D o výkonu 70 k ( 52 kW ), výkony: nejvyšší rychlost na silnici 42 km/h, dojezd na silnici 200 km, brodění 0,8 m, stoupání 60 % , svislá překážka 0,7 m, příkop 1,7 m, pancéřování: 6 – 30 mm, výzbroj: kanon Breda model 38 ráže 20 mm + jeden kulomet

V roce 1930 italská společnost Fiat Ansaldo postavila pro exportní účely tank na základě podvozku svého tančíku L 3, který vznikl dalším vývojem britského tančíku Carden Loyd Mark VI. První prototyp měl ve věži lafetováno kulometné dvojče a v korbě 37 mm kanon. Následovala vozidla s 37 mm kanonem umístěným ve věži a se spřaženým kulometem. Další vozidla byla vyzbrojena dvoumontáží kulometů ráže 8 mm. Provedení, které se nakonec dostalo do výroby, neslo označení Carro Armato L 6/40. Vyrábělo se od roku 1939, jeho výzbroj tvořil 20 mm kanon Breda model 38. Vezená zásoba střeliva činila 296 kusů 20 mm nábojů a 1 560 nábojů pro kulomet. V době svého zavedení do výzbroje představoval L 6/40 ekvivalent německého PzKpfw II. Používaly jej průzkumné jednotky a jízdní divize. Celkem vzniklo 283 vozidel. Tank se zúčastnil bojů v samotné Itálii, v severní Africe a Sovětském svazu. V poválečné Itálii zůstal L 6/40 ve výzbroji italské vojenské policie. Počátkem 50. let byl definitivně vyřazen ze služby.

Korba tanku L 6/40 byla snýtována z pancéřových plátů tloušťky 6 – 30 mm. Řidič seděl vpředu vpravo, věž byla umístěna uprostřed korby a motor byl vzadu. Věží s kruhovým odměrem se otáčelo ručně. Kanonu a kulometu se uděloval náměr v rozsahu - 12° až + 20°. Velitel vozu zároveň zastával funkci střelce i nabíječe. Do vozu vstupoval poklopem na střeše věže nebo dvířky na pravé straně korby. Pojezdová kola byla po dvojicích zavěšena na kolébkách, které byly dvě, na každé straně korby.

Ozubené hnací kolo bylo vpředu a napínací vzadu. Horní část pásu podepíraly tři kladky. Na bázi tanku L 6/40 vznikl samohybný plamenomet, u něhož 20 mm kanon uvolnil místo plamenometné šlehovce s 200 litrovou nádrží kapalné hořlaviny. Velitelský tank měl rozšířené spojovací vybavení a shora otevřenou věž. Některé tanky L 6/40 posloužily jako základ pro stavbu samohybného protitankového kanonu, což byl v podstatě tank s demontovanou věží, u kterého byl na levé straně korby vedle stanoviště řidiče instalován 47 mm protitankový kanon. Kanon mohl měnit náměr v rozsahu  - 12°  až + 20° a odměr v rozsahu 27°. Vezená zásoba střeliva pro kanon činila 70 nábojů. Kromě přestaveb na bázi L 6/40  se pro vlastní stavbu samohybných kanonů vyrobilo 300 podvozků. Samohybné kanony sloužily v Itálii, severní Africe a od roku 1941 v Sovětském svazu. Na podvozku bojového tanku vznikla i velitelská verze, u níž byl kanon nahrazen 8 mm kulometem Breda. Kulomet byl upraven tak, aby zvenčí připomínal originální kanonovou hlaveň, aby maskoval skutečné poslání vozidla.

 
Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
© 2008 - druhasvetova.com      design by Jakub M.             admin \ archiv aktualizací \ o webu \ kontakt