Charles E. Grant – Druhá světová válka – druhasvetova.com

 

Charles E. Grant 14. 7. 1915 - 23. 7. 1984

 

 

Charles „Chuck“ Grant se narodil 14. července 1915 v Laguna Hills v californském Los Angeles. Po absolvování čtyřletého středoškolského studia pracuje v továrně vyrábějící různé kovové předměty. 18. srpna 1942 se v rodném městě dobrovolně hlásí do řad výsadkové pěchoty.

Po přijetí je odeslán do pověstného tábora Toccoa v Georgii, kde se stává jedním z prvních příslušníků roty E 2. praporu 506. výsadkového pluku formující se 101. výsadkové divize. Po cvičných seskocích ve Fort Benningu a kurzů taktiky v Camp Mackall v severní Karolíně se s divizí v roce 1943 přesouvá do Velké Británie. Zde pod velením kapitána Herberta Sobela podstupuje další výcvik na rychle se blížící invazi do Evropy.

6. června 1944 vyskakuje nad francouzskou Normandií. Na zdejším předmostí se zúčastní tvrdých bojů, např. o městečko Carentan. V červenci je se zbytkem divize stažen k odpočinku a zotavení zpět do Velké Británie. O měsíc později je ovšem klid Křičících orlů náhle přerušen Motgomeryho operací Market – Garden. 17. září 1944 Grant a jeho spolubojovníci nastupují znovu do dopravních letounů a čeká je jejich druhý bojový seskok, tentokráte v Nizozemsku. Tři spojenecké výsadkové divize ( 82. a 101. americká a 1. britská ) mají podle plánu obsadit a udržet několik mostů do doby, než k nim dorazí pozemní jednotky britského XXX. sboru. Hlavním cílem operace je překročit řeku Rýn v Arnhemu, vyhnout se německým opevněním na západní hranici Třetí říše a vpadnout obchvatem do průmyslového Porúří. Jeho obsazením by se německý odpor mohl zhroutit ještě v roce 1944. Operace však končí spojeneckou porážkou. Charles Grant je během ní raněn. 19. září bude zasažen střepinami při útoku na postavení německých 88 mm protiletadlových děl.

Po německém protiútoku fronta „zamrzne“. 101. výsadková divize se zúčastní těžkých statických bojů na tzv. Ostrově až do podzimu 1944. Až poté bude stažena k francouzské Remeši. Ale ani tentokrát nebudou mít Grant a jeho spolubojovníci příliš času k odpočinku. Po německé ofenzívě v Ardenách jsou orli v polovině prosince 1944 převeleni k posílení životně důležité silniční křižovatky v belgickém Bastogne. Charles Grant si v zamrzlé Belgii jistě prožije pravděpodobně své nejtěžší tažení, přežije ho ale zcela zdráv. Následně se podílí na protiútoku proti městečku Foy. S rotou E se zúčastní i přepadů přes řeku Moder v Haguenau.

Na jaře 1945 vyráží s divizí do Německa. Obsazuje Berchtesgaden i Führerovo Orlí hnízdo. 101. výsadková divize je po německé kapitulaci přemístěna do Rakouska, kde si její příslušníci užívají okupační služby a postupně se vrací domů. Charles je jmenován velitelem 2. čety. Co nedokázal nepřítel ode dne D až do května 1945, tedy vážněji zranit Charlese Granta, se „podaří“ až vojínu Floydu W. Craverovi, nováčkovi u roty I ze 3. praporu 506. výsadkového pluku. Značně opilý, poté co jeho vozidlu dojde benzín, 27. května zastřelí dva německé vojáky ( z nichž Edward Altacher působil jako řidič pro Američany, druhý kolem náhodně projížděl ), stejný osud potká i britského majora Martina Watkina a jeho řidiče praporčíka Dodda. Charles Grant, který právě projíždí spolu s dalšími dvěma svými podřízenými kolem, u něj zastaví a snaží se zjistit co se stalo. Poté co se pokusí Cravera odzbrojit, je jím střelen do hlavy. Hlavně zásluhou Ronalda Speirse, který ho odveze k mozkovému chirurgovi do Saalfeldenu, ale naštěstí Grant těžké zranění přežije.

Charles je později převezen do Spojených států, kde se podrobuje další léčbě. I když je jeho zranění velmi vážné, dokáže se z něj zotavit. Do konce života však již bude trpět bolestmi hlavy, částečným ochrnutím levé ruky a občas bude mít problém i s mluvením. Později se stěhuje do San Francisca, kde vlastní trafiku. Zúčastní se několika setkání příslušníků roty E a působí také v asociaci veteránů 506. výsadkového pluku 101. výsadkové divize. Charles E. Grant umírá 9 dní po svých 69. narozeninách 23. července 1984 v Los Angeles. „Střelec“, který mu v Rakousku způsobil těžké zranění, byl vojenským soudem odsouzen na doživotí ve věznici Lewisburg v Pensylvánii.

 

 
Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
© 2008 - druhasvetova.com      Design by Jakub M.         admin \ archiv aktualizací \ o webu \ kontakt