Základní technické údaje: Andrea Doria

Výtlak: standardní 29 000 t, rozměry: délka 186,9 m, šířka 28 m, ponor 10,4 m, pohon: dvě parní turbíny o výkonu 85 000 HP ( 62 560 kW ), rychlost: 27 uzlů, pancéřování: boky 70 mm, paluby 35 mm, výzbroj: deset děl ráže 320 mm, dvanáct děl ráže 135 mm, deset protiletadlových děl ráže 90 mm, devatenáct protiletadlových děl ráže 37 mm a dvanáct protiletadlových děl ráže 20 mm, posádka: 1 495 důstojníků a mužů

Andrea Doria patřila k italským bitevním lodím ve třídě Caio Duilio a do služby byla zařazena již od roku 1916, na vodu byla spuštěna, ale již o tři roky dříve, konkrétně 30. března 1913, ovšem v letech 1937 – 1940 byla do značné míry modernizována, kromě jiného dostala i nové strojní zařízení a nástavby. Trup byl prodloužen o deset metrů, stará lodní děla ráže 305 mm byla převrtána na ráži 320 mm, loď byla vybavena novou střední dělostřeleckou výzbrojí a byly instalovány i protiletadlové kanony. Její akční rádius měl hodnotu 3 400 námořních mil, ovšem při rychlosti pouze dvaceti uzlů.

Během 2. světové války byl její osud typický pro většinu velkých italských hladinových plavidel. Kromě neúspěšného nasazení proti britským dopravním konvojům nebyla téměř vůbec nasazena do bojových akcí. Od března 1942 již Andrea Doria nebyla operačně aktivní. Po kapitulaci Itálie v roce 1943 byla odtažena na ostrov Malta, odkud se v roce 1944 vrátila do Itálie a až do svého ztroskotání v roce 1957 složila jako školní a výcvikové plavidlo.