Iljušin Il-2 • Druhá světová válka • druhasvetova.com

 

Iljušin Il – 2

Základní technické údaje: Iljušin Il – 2m3 ( pozdější verze )

Typ: dvoumístný útočný bitevní letoun, pohonná jednotka: kapalinou chlazený řadový pístový motor Milulin AM – 38F o výkonu 1 320 kW ( 1770 koní ), výkony: max. rychlost 404 km/h ve výšce 760 m, dostup 5 945 m, dolet 600 km, hmotnost: prázdná 4 525 kg, plná 6 360 kg, rozměry: rozpětí 14,6 m, délka 11,6 m, výška 3,4 m, výzbroj: v křídlech vestavěné dva 37 mm kanony a dva 7,62 mm kulomety, jeden 12,7 mm kulomet v zadní části kabiny, v pumovnici 200 průrazných 2,5 kg protitankových pum, případně 8 neřízených raketových střel RS – 82 či RS – 132

Sovětský Iljušin Il – 2 uspěl tam, kde nepochodil britský Fairey Battle. Pevný letoun s mocnou pancéřovanou ochranou a silnou výzbrojí, určený k boji za podmínek početné vlastní stíhací ochrany. Díky tomu všemu se v posledních dvou letech války v Evropě proměnil z arzenálu sovětského letectva ve skutečně hrozivou zbraň. Letoun jež sovětští pěšáci překřtili na létající tank a jemuž si Němci zvykli říkat Schwarzer Tod ( černá smrt ), konstruktéři původně navrhli jako dvoumístný, poté projekt změnili do jednosedadlové podoby, v níž vstoupil do služby právě v období německého vpádu do Sovětského svazu. Tehdy měli ale útočníci iniciativu ve všech oblastech a udržovali si zdrcující vzdušnou převahu, takže se na rané modely Il – 2 snesla po těžkých bojových ztrátách zdrcující vlna kritiky.

Odborníci letadlu vyčítali nedostatečnou účinnost v boji proti nepřátelským obrněným vozidlům,  jež byly jeho hlavním cílem a beznadějnou bezbrannost při střetu s protivníkovým stíhacím letectvem. Konstruktéři provedli urychleně zásadní změny celého projektu, pancéřová vana, chránící pilotní sektor se rozšířila tak , aby se do ní vešlo i stanoviště zadního střelce s těžkým kulometem. Motor AM – 38 o výkonu 1 253 kW ( 1 680 koní ) nahradila nová pohonná jednotka AM – 38F s výkonem 1 306 kW ( 1 750 koní ) a na místě dvou původních 20 mm kanonů ŠVAK se v nosných plochách objevily 23 mm kanony VJa s vysokou úsťovou rychlostí. Nový dvoumístný Il – 2m3 zahájil svou bojovou kariéru v srpnu 1942 a se stupňující se výrobou vzrůstaly i množství a síla hlavňové výzbroje, pum a raket každého jednotlivého letounu.

Do zimy 1943 – 1944 se do výzbroje dostal vysoký počet Il – 2, některé zdroje uvádějí až 12 000 a zůstal zde i dlouho po skončení války v Evropě. Při bojových akcích letouny prakticky téměř vždy použily taktiku hloubkových náletů ve výšce někdy jenom okolo 6 metrů nad zemí, oblíbenou metodou se stalo kroužení nad zadním vojem ustupujících nepřátelských jednotek. Z dlouhého řetězce kroužících letounů se vždy po jednom stroje oddělovaly a napadaly nedostatečně pancéřované německé tanky a vozidla. Z řad pilotů Šturmoviků se rekrutoval velký počet nositelů řádů Zlatá hvězda hrdiny Sovětského svazu, za řízením těchto strojů se vyznamenalo i velké množství žen. Il –2 m3 si u posádek velkou popularitu získal díky své schopnosti přečkat těžká bojová poškození. Z boje se leckdy vracely letouny proděravěné pozemní palbou jako řešeto, přičemž nepoškozena zůstávala pouze pancéřovaná vana. Letounů Il – 2 vzniklo 36 183 kusů, více než kteréhokoliv jiného typu.

 
Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
© 2008 - druhasvetova.com      design by Jakub M.             admin \ archiv aktualizací \ o webu \ kontakt