Nakadžima Ki-44 Šóki • Druhá světová válka • druhasvetova.com

 

Nakadžima Ki – 44 Šóki

Základní technické údaje: Nakadžima Ki – 44 – Iib

Typ: jednomístný přepadový stíhací letoun, pohonná jednotka: hvězdicový 14válcový pístový motor Nakadžima Ha – 109  výkonu 1 133 kW ( 1 520 koní ), výkony: max. rychlost 605 km/h ve výšce 5 200 m, výstup do výšky 5 000 m/4,28 mim., dostup 11 200 m, dolet 1 700 km, hmotnost: prázdná 2 105 kg, plná 2 993 kg, rozměry: délka 8,79 m, rozpětí 9,45 m, výška 3,25 m, výzbroj: dva 12,7 mm kulomety Ho – 103 v křídlech, další dva v trupu

Gki44 nakajima.jpg

Stíhačka Nakadžima Ki – 44 vycházela z téže konstrukční filozofie jako Ki – 43, nově však dostala vztlakové klapky a výzbroj tvořenou dvěma kulomety ráže 7,7 mm a dvěma kulomety ráže 12,7 mm. Prototyp poprvé vzlétl v srpnu 1940, následně absolvoval sérii zkoušek včetně cvičných soubojů proti letounům Ki – 60 s motorem Daimler – Benz DB 601  a s Messerschmittem Bf 109 E, jež pro tento účel přivezli z Německa. Výsledky všech těchto zkoušek vedly k rozhodnutí o sériové výrobě pod označením armádní typ 2 jednomístný stíhací model 1A Šóki ( démon ). Mateřská firma stíhačku, jež i v sériové podobě užívala stejnou výzbroj jako u prototypu, znala pod názvem Ki – 44 – Ia. Celkem však vzniklo pouze něco okolo čtyřiceti Ki – 44 – I včetně pár kusů Ki – 44 – Ib s výzbrojí čtyř kulometů ráže 12,7 mm a prakticky shodných Ki – 44 – Ic, lišících se pouze v detailech.

Sériové Šóki se vyznačovaly velmi vysokou přistávací rychlostí a nedostatečnou obratností, což nepřispělo k jejich oblibě u pilotů. Velmi brzy výroba přešla na modifikaci Ki – 44 – II s výkonnějším motorem Nakadžima Ha – 109. V rámci tohoto modelu výrobce dokončil pouze nevelký počet strojů subvarianty Ki – 44 – IIa, nejvýznamnější výrobní podobou se staly až stíhačky řady Ki – 44 IIb. Letouny Ki – 44IIc dostaly výrazně silnější výzbroj čtyř 20 mm kanonů nebo dvou 12,7 mm kulometů a dvou 40 mm kanonů, s níž dosahovaly nemalých úspěchů v boji proti svazům amerických bombardérů útočících na Japonsko. Poslední sériovou verzí se stal model Ki – 44 – III s hvězdicovým motorem Nakadžima Ha – 145 o výkonu 1 491 kW ( 2 000 koní ), zvětšenou nosnou plochou křídel a svislé ocasní plochy.

Firma Nakadžima postavila včetně prototypů celkem 1 225 letounů Ki – 44 ( ve spojeneckém kódu Tojo ) všech verzí. Původně tyto stíhačky působily výhradně v Japonsku, potom z nich armádní letectvo vytvořilo samostatné přepadové stíhací jednotky, nasazované k ochraně různých významných cílů i mimo mateřské ostrovy. Na Sumatře například tyto stroje chránily ropná pole v Palembangu.

 

 
Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
© 2008 - druhasvetova.com      design by Jakub M.             admin \ archiv aktualizací \ o webu \ kontakt