40 mm Bofors • Druhá světová válka • druhasvetova.com

 

40 mm Bofors

Základní technické údaje: Kanon Bofors

Ráže: 40 mm, délka zbraně: 2,25 m, hmotnost: bojová 2 460 kg, náměr  – 5° až + 90°, odměr: 360°, počáteční rychlost střely: 854 m/s, maximální účinný dostup střely: 7 200 m, kadence: 120 ran/min, hmotnost střely: 0,89 kg

40 mm Bofors.jpg

Dnes již legendární kanon Bofors ráže 40 mm je jednou z nejúspěšnějších zbraní svého druhu, které se kdy vyráběly. Během 2. světové války jej používaly prakticky všechny zúčastněné armády. O jeho účinnosti svědčí i skutečnost, že v aktivní výzbroji armád zůstal až do dnešních dnů. Historie 40 mm kanonu Bofors začala v roce 1928, kdy švédské námořnictvo pověřilo společnost AB Bofors konstrukcí lehkého protiletadlového kanonu. První zbraň vznikla v roce 1930. Kanon se vyráběl jako samostatný pro armádu nebo jako dvojkanon pro potřeby námořnictva. Zbraně určené pro armádu se montovaly na kolovou lafetu. Právě toto provedení se později velmi proslavilo. Ukázalo se, že se jedná o nejlepší kanon svého druhu, nabízený na světovém trhu. Měl vysokou úsťovou rychlost ( díky ní byl ideální protiletadlovou zbraní ). Rozměry jeho střel ráže 40 mm umožňovaly laboraci určitého množství výbušné náplně, díky čemuž mohl kanon sestřelit téměř všechna letadla, která zasáhl.

Lafeta kanonu byla poměrně lehká, takže se se zbraní na bojišti velmi snadno manévrovalo. Během několika málo let získala společnost AB Bofors, sídlící ve městě Karlsroga, na svůj kanon řadu objednávek. Za největší úspěch lze považovat zájem mnoha vlád o podmínky licenční výroby zbraně a příslušného střeliva. Mezi licenční výrobce patřily Maďarsko, Polsko, Finsko, Řecko, Norsko a mnohé další státy. V roce 1939 se kanon Bofors vyráběl prakticky po celé Evropě pro řadu armád a v ohromných počtech. Licenci na výrobu kanonu vlastnila i například Velká Británie, jejíž požadavky na počty zbraní však byly takové, že mnohé další kanony nakoupila v Polsku nebo Maďarsku. O zřízení výroby uvažovala i Francie, která se nakonec spokojila s nákupem zbraní v Polsku.

Některé státy, například Polsko, na kanonu provedly své vlastní úpravy. Poláci používali lehčí lafetu ( 40 – mm armata przewlotnitza wz 36 ), kterou později převzali Britové. Postupně se do výroby zaváděla různá zdokonalení lafety a zaměřovače. Pro kanon se vyráběla také řada různých námořních lafet. Vlastní kanon se měnil jen málo. Automatika kanonu pracovala na principu dlouhého zákluzu. Závěr se uzamykal pomocí vertikálně posuvného závěrového klínu. Kanon používal robustní podávací mechanismus na pevné nábojové pásy. Po roce 1940 se hlavním centrem výroby kanonů Bofors stala Velká Británie ( Gun, AA Mk.I ) a Spojené státy, kde se původní švédský kanon vyráběl prakticky v nezměněné podobě jako 40 mm kanon M1. Němci pokračovali ve výrobě kanonu ve zbrojovce v Kongsbergu v Norsku. Kanon používal jak Wehrmacht, tak Luftwaffe pod označením 4 – cm Flak 28 ( Bofors ). Na dálném východě používali Japonci kanony ukořistěné v Holandské východní Indii. Sověti získali určitý počet kanonů na základě Smlouvy o půjčce a pronájmu. Kanony Bofors tak skutečně bojovaly na všech frontách 2. světové války.

 
Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
© 2008 - druhasvetova.com      design by Jakub M.             admin \ archiv aktualizací \ o webu \ kontakt