Základní technické údaje: Vzor 1942

Ráže: 45 mm, délka hlavně: 2,967 m, hmotnost: bojová 570 kg, odměr: 60°, náměr: - 8° až + 25°, počáteční rychlost střely: 820 m/s, hmotnost střely: 1,43 kg, tloušťka probitého pancíře: 95 mm při střelbě na 300 m

Sovětský svaz zakoupil dodávku protitankových kanonů ráže 37 mm firmy Rheinmetall již v roce 1930. Typ byl v sovětské armádě standardizován pod označením vzor 30 mnohem dříve, než německá armáda přijala původní model do své výzbroje jako 3,7 – cm Pak 35/36. Sověti se nejdříve rozhodli pro licenční výrobu kanonu ráže 37 mm, již v roce 1932 však vyrobili svoji vlastní variantu ráže 45 mm. Kanon měl označení vzor 1932 a jeho charakteristickým vnějším znakem byla kola s drátěným výpletem, doplněná k jinak nezměněné lafetě původního kanonu firmy Rheinmetall. V roce 1940 měla Rudá armáda ve výzbroji velký počet těchto kanonů, z nichž některé bojovaly během občanské války ve Španělsku na straně republikánských sil.

V roce 1937 vznikl mírně pozměněný vzor 1937, o rok později se začal vyrábět vzor 1938. Tyto kanony se poprvé dočkaly nasazení při krátké, ale intenzivní válce s Finskem v zimním období 1939 – 1940. Během tohoto konfliktu se mohla sovětská armáda v mnoha případech přesvědčit o nízké účinnosti svých zbraní. Finové měli naštěstí pouze malé množství lehkých obrněných vozidel, proti kterým se kanony vzor 1932 a 1937 prosadily celkem dobře. Když však v roce 1941 Němci napadli Sovětský svaz, mohla se Rudá armáda přesvědčit, že proti pancířům německých tanků její kanony nestačí. Jedinou možností, jak zastavit německý postup, bylo použít proti německým tankům hustou dělostřeleckou palbu. Sovětská armáda potřebovala těžší protitankové zbraně, sovětský válečný průmysl však tehdy nebyl schopen takové zbraně dodávat. Rychlý postup německých vojsk znamenal ztrátu mnoha zbrojních závodů a vybudování nových výrobních linek v zázemí vyžadovalo určitý čas.

Když se konečně objevil nový protitankový kanon, jednalo se prakticky pouze o prodlouženou verzi původního 45 mm kanonu. Původní vzor 1932 měl hlaveň délky přibližně 46 ráží, zatímco nový kanon měl hlaveň dlouhou 66 ráží. Prodloužení hlavně přineslo zvýšení počáteční rychlosti střely, která tak získala na průbojnosti. Nový a delší kanon se vyráběl po nějaký čas v roce 1942 a dostal proto označení vzor 1942. Dodávky kanonů frontovým jednotkám však probíhaly velmi pomalu. Do té doby se jako nouzové řešení používal tankový kanon vzoru 1938, umístěný na jednoduché improvizované lafetě. Takto upravené kanony dostaly bojové jednotky. Hodnotu těchto zbraní snižoval malý rozsah odměru. Kanony ale fungovaly a pro Rudou armádu bylo lepší mít takové zbraně než žádné.

V boji se kanon vzor 1942 osvědčil mnohem lépe než jeho předchůdce. Sověti pokračovali v jeho výrobě po celou válku. Vzor 1942 měl namísto původních kol s drátěným výpletem ráfky lisované z plechu. Ramena lafety byla delší, jinak byl na konstrukci zbraně stále dobře patrný vliv původního díla firmy Rheinmetall. Ačkoliv by se mohlo zdát, že proti novějším typům tanků měl vzor 1942 jen velmi omezený účinek, používaly kanon ještě řadu let po válce některé menší armády pod sovětským vlivem po celém světě. Kanony se uplatnily například během Korejské války a některých válek na Středním východě. V roce 1941 sovětští konstruktéři začali respektovat trend ve vývoji tankových pancířů. První nově zavedený kanon měl ráži 57 mm a je znám pod označením vzor 1941. V roce 1944 vznikl mohutný kanon vzor 1944 ráže 100 mm.