3,7 – cm Pak 35/36 • Druhá světová válka • druhasvetova.com

 

3,7 – cm Pak 35/36

Základní technické údaje: 3,7 – cm Pak 35/36

Ráže: 37 mm, délka vlastní zbraně: 1,665 m, délka drážkované části vývrtu: 1,308 m, hmotnost: přepravní: 440 kg, bojová: 328 kg, odměr: 59°, náměr: - 8° až + 25°, počáteční rychlost střely: 760 m/s, dostřel: 7 000 m

Původ protitankového kanonu 3,7 – cm Pak 35/36 lze vysledovat do roku 1925, kdy se firma Rheinmetall začala aktivně angažovat v oblasti konstrukce a vývoje protitankového kanonu pro německou armádu. Výroba kanonu začala v roce 1928. V té době Němci používali při přepravě děl v drtivé většině koně, proto se kanony obvykle vybavovaly loukoťovými koly. Kanon samotný byl jinak na svoji dobu velmi moderní, měl šikmo skloněný ochranný štít, trubková ramena lafety a dlouhou štíhlou hlaveň. Zpočátku se vyráběl v poměrně malých počtech, ale s nástupem NSDAP k moci v roce 1933 se výroba značně zvýšila. V roce 1934 se objevila první verze s ocelovými ráfky a pneumatikami, způsobilá k tažení za motorovými vozidly. V roce 1936 dostal kanon nové označení 3,7 – cm Pak 35/36. V roce 1936 se zbraň poprvé zapojila do bojů. Během občanské války ve Španělsku se malý kanon velmi dobře osvědčil proti tehdy používaným poměrně lehkým obrněným prostředkům.

Úspěšně pokračoval v roce 1939 při tažení do Polska. V roce 1940 však jejich obsluhy narazily na podstatně lépe pancéřované francouzské a britské tanky. Němci mohli sledovat, jak se jejich pečlivě mířené protipancéřové střely odrážejí od koreb útočících tanků. Rok 1940 znamenal konec kariéry kanonů Pak 35/36. Jejich výkon již nestačil na probití pancířů mnoha modernějších typů tanků a měly jej nahradit zbraně větší ráže. Lepší zbraně se však nevyráběly dostatečným tempem a tak se 37 mm kanon nakonec zúčastnil i tažení do Sovětského svazu v roce 1941, kde se znovu potvrdilo, že je proti pancířům středních tanků T – 34/76, či těžkých KV – 1 zcela neúčinnou zbraní. Uskutečnilo se několik pokusů, jejichž cílem bylo prodloužení jeho služebního života. Z kanonu se vystřelovaly nadrážové střely, nasazované na ústí hlavně. Střely byly poměrně účinné, jednalo se však v podstatě o rakety pro boj na krátkou vzdálenost a jejich bojová hodnota byla sporná. Kanony Pak 35/36 se nakonec předaly druhosledovým jednotkám a výcvikovým školám.

Kanon se v omezené míře používal ještě v roce 1945. Před rokem 1939 se Pak 35/36 ve velké míře vyvážel do zahraničí. V Japonsku se vyráběla jeho kopie jako typ 97. Dalšími odběrateli byly Itálie ( Cannone contracarro da 37/45 ), Nizozemsko ( 37 – mm Rheinmetall ) a Sovětský svaz, kde kanon nesl označení vzor 30. V Sovětském svazu se vyráběly kopie kanonu, on sám se stal základem celé řady sovětských 37 mm a 45 mm protitankových děl, které se používaly ještě řadu let po skončení války ( v některých státech  pod sovětským vlivem se vyskytovaly ve službě ještě koncem 70. let ). Kopie kanonu vznikla i ve Spojených státech. Nesla označení protitankový kanon M3. V tomto případě však byla z německé zbraně převzata celková koncepce, jinak se M3 vyznačoval mnoha vlastními prvky, které jej od německého originálu odlišovaly. Jeden čas Němci vyráběli speciální verzi kanonu, určenou pro výsadkové jednotky.

 
Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
© 2008 - druhasvetova.com      design by Jakub M.             admin \ archiv aktualizací \ o webu \ kontakt