Sovětské psí miny – Druhá světová válka – druhasvetova.com

 

Sovětské psí miny

Stejně jako mnohé jiné evropské armády chovala i Rudá armáda velké počty válečných psů pro různé vojenské účely, jako hledače výbušnin, pro dopravu zpráv nebo zdravotnické pomoci na frontovou linii. Zřejmě nejneobvyklejším využitím psů u sovětské armády bylo jejich nasazení, jako nosičů protitankových min. K tomuto účelu se využívali po krátké období 2. světové války. Neví se přesně, kdy se poprvé objevila myšlenka využít psi jako pohyblivé protitankové miny. Nápad byl jednoduchý a v roce 1942 sliboval těžce zkoušené sovětské armádě účinnou pomoc. Psi byli trénováni k tomu, aby vběhli pod nepřátelský tank, jakmile se objeví. Na svých zádech měli dřevěnou krabici nebo balíček, připevněný na těle popruhem. Z horní strany krabice nebo balíčku vyčníval svislý dřevěný kolík. Při podlézání tanku se kolík stlačil a nesená nálož vybuchla. Výbuch poškodil tank a zabil nebohého psa. Některé zdroje uvádějí, že se místo dřevěných kolíků používaly drátěné snímače.

Snímek z výcviku psích min.jpg

( Snímek z výcviku psích min )

Nápad byl sice jednoduchý, ale neujal se nadlouho. Rudá armáda brzy zjistila, že má dvě zásadní vady. Psi se cvičili v plížení pod tankem tak, že se jim pod korbu tanku dalo jídlo. Výcvik probíhal úspěšně, psi si však také zvykali na obvyklý pach sovětských tanků, který byl u německých strojů podstatně odlišný. Na bojišti psi s náloží na svém hřbetě často dali přednost známému pachu a zvuku sovětských tanků před tanky německými, které měli původně zničit. Je zřejmé, jaké to mělo důsledky. Další potíže způsobilo, že se Němci velmi rychle dozvěděli o sovětských Hundminen. Okamžitě se věci ujala účinná německá vojenská mediální mašinérie.

Sovětské psí miny 1.jpg

( Protitanková mina nesená na zádech psa se odpalovala stlačením dřevěného kolíku )

Bleskurychle rozšířila zvěst, že všichni psi, které vojáci na sovětském území potkají, musejí být okamžitě zastřeleni, protože jsou nakaženi vzteklinou. Tato zpráva znamenala praktické vybití všech psů v oblasti východní fronty během několika dní a využití psů jako nosičů min tak bylo téměř úplně znemožněno. Dnes je ještě patrný jeden nedostatek plánu o využití psů coby nosičů min. Intenzivní hluk a chaos na bojišti měl vliv na chování psů, kteří zmateni pobíhali na všechny strany, místo aby běželi vstříc tankům nepřítele, přičemž ohrožovali každého ve své blízkosti. Sovětské psí miny zaznamenaly několik úspěchů, používaly se však jen velmi krátce, než se ukázala převaha rizik spojených s jejich využitím. Po roce 1942 se již tato metoda neuplatňovala. Existují však některé zprávy o pokusech vietminhu se psími minami během války v Indočíně koncem 40. let. Některé zprávy o Rudé armádě po roce 1945 stále obsahují zmínky o psích minách, nepochybně proto, že došlo znovu k jejich použití.

 

 
© 2008 - druhasvetova.com      Design by Jakub M.      o tomto webu \ kontakt     
Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním webu vyjadřujete souhlas.
Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.