Japonské sebevražedné metody protitankového boje - druhá světová válka | druhasvetova.com

 

Japonské sebevražedné metody protitankového boje

Japonské metody boje proti tankům patřily k nejextrémnějším. V roce 1944 se staly uznávaným způsobem boje japonských vojáků, námořníků a letců sebevražedné metody. Vojáci byli vyzíváni ke spáchání sebevraždy, při níž zničili vojenský materiál nebo vojáky Spojenců a pomohli tak zabránit vstupu nepřátelských vojáků s jejich duchovními a materiálními zdroji na japonské ostrovy. Nejznámějšími sebevražednými bojovníky byli kamikadze, lidské létající pumy. Existovala však řada dalších, méně známých způsobů sebeobětování používaných při ničení spojeneckých tanků. Zřejmě nejextrémnější z nich byly batohové lidské miny. Tato zbraň byla konstrukčně velmi jednoduchá a měla zničující účinek. Skládala se z plátěného batohu s náplní asi 9 kg výbušniny. Voják nesl na zádech batoh a ve skrytu očekával na příjezd nepřátelského tanku. Poté vyběhl a skočil před tank. Zároveň zatáhl za šňůru, spojenou se zpožďovačem. Ten zajistil, že se v okamžiku výbuchu tank nacházel nad náloží. Výbuch zničil tank, zároveň zabil i japonského vojáka.

Japonská protitanková mina typ 93.jpg

( Japonská magnetická protitanková mina typ 99 )

Proti tomuto způsobu boje se prakticky nedalo nic dělat. Vojáci skutečně čekali, až tank přijede do bezprostřední vzdálenosti a poté učinili sebevražedný útok. Tanková pěchota tak neměla možnost rychle zareagovat a nebezpečí odvrátit. Vědomí hrozby těchto útoků bylo pro tankové posádky velmi psychicky vyčerpávající. Variantou batohové miny byla protitanková mina na tyči, kterou voják jednoduše zasunul pod pás jedoucího tanku. I tato mina poškodila tank a zabila útočníka. S jinou variantou sebevražedných bojových metod bylo možné se setkat v Barmě v roce 1945. Útočníci zde nevbíhali pod tanky, ale skrývali se v jámách uprostřed vozovek nebo podél cest tam, kde se dal očekávat výskyt spojeneckých tanků. Vojáci čekali, až se tank přiblíží a bude nad jejich hlavou nebo těsně před nimi. Poté voják odpálil nálož, což bylo jednoduché výbušné zařízení, například nějaký typ miny nebo dokonce malá letecká puma.

Obrázek útoku japonské pěchoty na americký tank.jpg

( Obrázek ukazuje metody útoku japonské pěchoty na americký střední tank M4 v roce 1945 )

Nálože kandidát na sebevraždu odpálil ručně a fungoval jako lidský zapalovač. V praxi se však tento postup Japoncům příliš neosvědčil, protože v jámách je snadno zjistila tanková pěchota a zneškodnila je dříve, než vojáci své nálože mohli odpálit. Existují svědectví spojeneckých vojáků, kteří obklíčili jámu s vojákem vybaveným sebevražednou náloží. Obklíčení Japonci se přitom nepokusili své protivníky zničit výbuchem nálože. Tento zvláštní přístup se vysvětloval tím, že nálože byly určeny k likvidaci tanků a nikoli pěchoty. Japonci proto přísně střežili své nálože, aby zničili tank. Sebevražední nosiči protitankových min neměli v jámách jinou výzbroj než svoji nálož a často zahynuli, aniž by nějak přispěli bojovému úsilí japonské armády.

 
Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
© 2008 - druhasvetova.com      design by Jakub M.             admin \ archiv aktualizací \ o webu \ kontakt