Francouzská armáda: příměří 1940-1942 – Druhá světová válka – druhasvetova.com

 

Francouzská armáda: příměří 1940 – 1942

Tak jako na konci 1. světové války bylo Německu dovoleno udržovat Reischwehr o síle 100 000 mužů, příměří z 25. června 1940 umožnilo Francii mít malou metropolitní obrannou sílu stejné velikosti ( 84 000 příslušníků pozemních sil, 6 000 v gardě – bývalé Republikánské gardě a 10 000 příslušníků námořních a leteckých sil ) za účelem udržování veřejného pořádku. Byla umístěna v neokupované zóně, na jihu Francie a na Korsice a rozdělena do svou groupes de divisions militaires,které byly rozčleněny do čtyř divisions militaires ( DM ), jež nahrazovaly starší vojenské oblasti. Každá DM měla stejnou organizaci jako pěší divize z roku 1939, ale s mnohem omezenějšími prostředky. Protitanková a protichemická ochranná výstroj a výzbroj byly zakázány a mechanizace omezena na minimum. Menší počet vojáků však znamenal, že takřka všichni mohli být vyzbrojeni novými puškami MAS 36 a MAS 38, samopaly Thompson byly též rozšířené ( teoreticky šest na každou četu ) a poprvé se objevily minomety vzor 1937 ráže 50 mm ( teoreticky tři v každé četě, postupně nahrazovaly puškový granát VB ). V pěchotě mohl každý prapor ( nyní složený ze čtyř smíšených střeleckých a kulometných rot ) nasadit dvacet šest pušek FM 24/29, šestnáct kulometů Hotchkiss, třicet šest granátometů VB ráže 50 mm, tři minomety ráže 60 mm a tři minomety ráže 81 mm.

V jezdectvu byly kyrysníci a dragouni zorganizováni do průzkumných družstev se dvěma hipomobilními eskadronami ( s patnácti kulomety Hotchkiss a deseti minomety ráže 81 mm ) a jednou eskadronou s osmi obrněnými vozy Panhard AMD, které byly namísto protitankové pušky vybaveny druhým kulometem ráže 7,5 mm. Chasseurs a husaři pokračovali ve své tradiční roli jezdectva se čtyřmi lehkými eskadronami a jednou těžkou eskadronou vyzbrojenou dvanácti kulomety Hotchkiss a čtyřmi minomety ráže 81 mm. Dělostřelectvo bylo omezeno na zbraně ráže 75 mm. Pluky složené ze tří skupin po třech bateriích, každá se čtyřmi kusy ( celkem třicet šest kusů ráže 75 mm ). Jedna baterie byla mechanizovaná, další hipomobilní. Každá DM tedy zahrnovala ženijní prapor ( dvě roty a mostní redukovanou rotu ), spojařské družstvo, transportní družstvo a pluk gardy. Ostatní podpůrné služby byly ponechány na civilistech, aby se uvolnil maximální počet vojáků pro bojové jednotky.

Panhard P 178.jpg

( Francouzské jednotky kyrysníků a husarů byly vybaveny mimo jiné obrněnými vozidly Panhard )

Dne 11. listopadu 1942, když Němci vtrhli do neokupované zóny, musela armáda zůstat v kasárnách. Generál de Lattre de Tassigny, který velel 16. DM, se pokusil nařídit svým mužům, aby zaujali obranná postavení, ale jeho rozkazy byly zrušeny vládou a budoucí velitel francouzské armády byl zatčen. S výjimkou gardy byla armáda 27. listopadu 1942 demobilizována, avšak na jaře 1943 získala Lavalova vláda povolení postavit pluk se dvěma pěšími prapory a smíšeným jízdním – dělostřeleckým – ženijním praporem, který získal název 1. Régiment de France. V zámoří byla situace vichistických sil poněkud jiná. Zatímco Itálie naléhala na velké odzbrojení Armée d´Afrique ( po tom, co bylo zpočátku nařízeno omezení počtu vojáků v zámoří na 30 000 mužů ), Němci byli flexibilnější, především po odražení Svobodných Francouzů v Dakaru v září 1940, které jim ukázalo ochotu vichistických jednotek bránit koloniální impérium proti všem agresorům, ať už se jednalo o kohokoli. Po Dakaru Němci schválili nárůst velikosti koloniální armády na 120 000 mužů, 120 obrněných vozidel a 120 tanků ( především D1 a R35 ) pouze v severní Africe. Na druhé straně byly zbraně jednotek v Africe staré, na rozdíl od výzbroje ve Francii ( pušky ráže 8 mm, kromě malého množství FM24/29 ). Pušky MAS 36, samopaly a granátomety zde byly téměř neznámé.

Armáda v severní Africe byla od října 1940 do listopadu 1941 podřízena generálu Weygandovi a potom generálu Juinovi. Její organizace byla podobná organizaci metropolitních jednotek, díky vzdálenosti od Evropy nebyla tak podrobně kontrolována německo – italskými komisemi pro příměří. V subsaharské Africe nebyl jinde následován příklad Francouzské rovníkové Afriky, která se na konci srpna 1940 přidala ke Svobodným Francouzům. Neúspěch gaullistů u Dakaru umožnil vichistické vládě upevnit svou moc nad Francouzskou západní Afrikou a posílit své jednotky zde, když byl jejich počet zvýšen z 33 000 na 66 000 v říjnu 1941 a dokonce dosáhla vydání 23 moderních tanků Somua S35, které, jako součást 12. RCA, zůstaly v pohotovosti v Senegalu do konce roku 1942.

( Generál Maxim Weygand,byl velitel francouzských jednotek v severní Africe od října 1940 do listopadu 1941 )

Na Blízkém východě měla francouzská armáda v době uzavření příměří 2 400 důstojníků a 70 000 příslušníků mužstva. Tento počet byl zredukován na 25 000 při demobilizaci, potom se však opět zvýšil v roce 1941 na 38 000. Tato čísla nezahrnují místní libanonské nebo syrské jednotky, oficiálně zvané Zvláštní levantské jednotky. Měly pouze omezenou bojovou hodnotu. Naopak francouzské síly tvořené především severoafrickými a koloniálními jednotkami byly vysoké kvality. Bylo zde též 90 tanků R35 původně u 63. a 68. BCA, jež převzaly 6. a7. RCA, které byly vybaveny také přibližně 100 obrněnými vozy. Během bojů v červnu a červenci 1941 byly tyto jednotky urputným soupeřem pro britské síly a síly Svobodných Francouzů, přestože nepřítel měl početní převahu i modernější výzbroj. Na konci bojů se pouze 5 300 důstojníků a mužů přidalo ke Svobodným Francouzům, dalších 33 000 zvolilo repatriaci. Z nich se na konci roku 1941 přesunulo jako posily 11 600 mužů  do severní Afriky. Na Madagaskaru francouzská posádka v počtu 9 500 mužů odolávala britskému útoku v květnu až říjnu 1942. Konečně v Indočíně konstantní japonský tlak, thajské útoky v prosinci 1940 – lednu 1941 a místní povstání vyčerpávaly francouzskou moc do té míry, že to v březnu 1945 Japoncům umožnilo provést převrat.

 

 
© 2008 - druhasvetova.com      Design by Jakub M.      o tomto webu \ kontakt     
Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním webu vyjadřujete souhlas.
Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.